Breathing for Two [CZ] ✓

1. | Připravená znovu žít

Uplynuly dva dlouhé měsíce a byl tu Červenec, měsíc jako zrozený pro lásku. Jenže já jsem momentálně neměla nikoho, s kým bych se každý den chodila do moře koupat. Tedy měla, ale byl ode mě několik tisíc kilometrů vzdálený. Kdykoli jsem na něj jen pomyslela, zastavilo se mi srdce a já nemohla dýchat. Tolik mi chyběl, i když jsme si denně volali a často si volali i přes Skype. Dala bych prostě cokoli za to, abych ho mohla obejmout a nikdy ho nepustit. To jsem teď však udělat nemohla, protože nám v cestě stál oceán.

„Včera to byl jeden z nejlepších koncertů, které jsme kdy měli," vyprávěl mi Luke historku ze včerejšího koncertu, ale já ho moc nevnímala. Vnímala jsem jen jeho oči, které vysloveně zářily nadšením, a jeho ústa, která se stočila do nádherného úsměvu. „Zase mě neposloucháš," řekl po chvíli a já se prudce narovnala.

„Promiň," vydechla jsem, „jen se na tvoje slova nemůžu soustředit, když tě vidím v celé tvé kráse. Dokážu myslet jen na to, jak moc bych tě teď chtěla obejmout a políbit."

„Však to brzy budeš moct udělat," řekl s úsměvem a já přikývla. „Brzy budeme mít na víkend volno a já za tebou přiletím, ano?"

„Už se toho nemůžu dočkat," zašeptala jsem, „tyhle naše hovory už mi začínají nestačit."

„Já vím," odmlčel se, „i na mě toho začíná být dost. Nechápej mě špatně, miluju vystupovat před všemi těmi lidmi a dělat jim naší hudbou radost, ale vždycky v tu chvíli dokážu myslet jenom na to, jak moc bych chtěl zpívat pro jednu jedinou osobu, která tam se mnou zrovna nemůže být."

„Ráda bych na nějaký vás koncert přišla," řekla jsem po chvíli, „ale zrovna si nemůžu dovolit nasednout do nejbližšího letadla a letět za vámi do Ameriky, víš?"

„Co vlastně děláš touhle dobou? Austrálie je zrovna v období prázdnin a tepla, nemýlím se?" zeptal se zvědavě a já přikývla. „Neříkej mi, že jsi celé dny zalezlá ve svém pokoji."

„Ne, to ne," zasmála jsem se, „jsem skoro pořád na pláži a chytám bronz, abych se ti líbila, až se znovu setkáme."

„Nepotřebuješ se snažit vypadat dobře," řekl s úsměvem, „protože už tak vypadáš."

„Vlastně je tu ještě něco, co jsem ti neřekla," řekla jsem tajemně, „rodiče se budou znovu brát!"

„Neříkej!" vykřikl nadšeně a já cítila, jakou radost za mě a mou rodinu měl. „Vidíš? Já jsem říkal, že se zase jednou dají dohromady. Hrozně jim to přeju, vyřiď jim mé gratulace."

„Jsi pozvaný na svatbu," řekla jsem posmutněle, „ale ty asi nebudeš moct přijít, co?"

„Pošli mi pozvánku a já zařídím, abychom mohli přijít my všichni," řekl, aby mi udělal radost, a já se na něj usmála, protože se mu to přeci jen povedlo. Nemohla jsem se přestat usmívat, když mi to řekl. Kéž by se mu to skutečně povedlo zařídit. Chtěla bych jít na svatbu svých rodičů se svým přítelem.

„Miluju tě, Luku," zašeptala jsem.

„Miluju tě, Kim," zašeptal na zpět a věnoval mi drobný úsměv. „Nerad ruším tuhle hezkou chvilku, ale budu muset končit. Ještě si určitě zavoláme večer, ano? Musím jít na zkoušku. Zkoušíme jednu novou písničku na naše nové album a já nemůžu přijít pozdě."

„V tom případě se nenech zdržovat," posmutněle jsem se na něj usmála.

„Budeš v pohodě?" zeptal se starostlivě a já okamžitě přikývla. Nechtěla jsem mu dělat zbytečné starosti. Už takhle jich měl dost. Musel umět nazpaměť spoustu textů z jeho písniček a přitom neustále psal a nahrával nové.