Breathing for Two [CZ] ✓

13. | Koupelnový incident

„Je Paige v pořádku?" zeptal se mě Luke starostlivě, zatímco jsem ležela v jeho náruči a nechala ho, aby mi rukou projížděl vlasy.

„Tvrdila mi, že je to už mnohem lepší. Přišlo mi, že je s tím hodně smířená, ale neumím si ani trochu představit, jak se musí cítit. Miluje ho, víš? Přijde mi odporný, že ji Calum takhle podvedl, když věděl, co k němu cítí. A ještě horší mi přijde, že si k ní chce znovu najít cestu, i když mu dala jasně najevo, že s ním nechce mít nic společného," řekla jsem a zamyšleně hleděla na poklidné moře, jehož jediný pohyb způsobovaly jemné vlnky. Jinak bylo moře, nebo spíše oceán, úplně klidné a já měla skoro chuť se v něm smočit.

„Musíš ale pochopit i Calumův úhel pohledu," začal bránit svého kamaráda, čímž si získal mou plnou pozornost.

„Ale neříkej," šťouchla jsem do něj, „tak to mi musíš říct, co jeho činy ospravedlňuje, protože já žádné takové východisko nevidím. Je to hajzl a to mi věř, že ho mám ráda."

„Možná udělal chybu a teď jí lituje, víš? Třeba si to uvědomil hned v tu chvíli, kdy o Paige přišel."

„Mluvíme o Calumovi, nebo o tobě?" špitla jsem vnímavě a pohlédla do jeho čistě modrých očí. Nemusel nic říkat, abych věděla, že mám pravdu. „Luku, proboha. Už jsme o tom mluvili tolikrát, proč to stále vytahuješ na povrch zemský? Myslela jsem, že je tohle už dávno za námi."

„Jo, ale to bylo před tím, než se okolo tebe začal Michael znovu motat," namítl a já se od něj prudce odtáhla. Nelíbila se mi jeho slova, vážně mě bolela.

„Přiznávám, že jsme spolu strávili trochu času, ale to ti ještě nedává důvod, abych mi přestal věřit, ne? Luku, myslela jsem, že mi věříš. Myslela jsem, že pro tebe naše láska znamená mnohem víc a že nezačneš hned bezdůvodně žárlit," s těmito slovy jsem se postavila na nohy a ruce si založila přes prsa jako znamení naštvání a rozhořčení.

„Chceš mi teda říct, že mezi vámi už vůbec nic není?" reagoval a i on se postavil na nohy. Položil mi ruku na rameno a já se na něj ublíženě podívala. „Kim, odpověz mi. Řekni mi, že mezi vámi nic není."

Nemohla jsem mu říct, že mezi námi nic není. To bych popírala všechno, co jsem dneska cítila, když jsem s Michaelem sdílela ten na první pohled nevinný tanec. Byla mezi námi stále nevyhasnutá vášeň.

„Z mé strany mezi námi nic není," řekla jsem konečný verdikt. „Neumím mluvit za Michaela, ale já k němu už vůbec nic necítím. A vážně mě mrzí, že se na tohle i po tom všem, čím jsme si spolu prošli, musíš ptát."

„Tobě věřím, Kim."

„Tak bys měl věřit tomu, že bych nikdy nedopustila, aby se mezi mnou a Michaelem něco stalo," řekla jsem se sklopenou hlavou a snažila se tím skrýt, jak moc mě tenhle rozhovor bolel. „Zapomínáš, že čekám tvoje dítě. Tvoje dítě," měla jsem chuť poslední dvě říct znovu a klást na ně důraz. „Nemyslíš si snad, že i já chci pro naše dítě to nejlepší? Aby vyrůstalo se svým otcem v úplné domácnosti? Copak si myslíš, že mám čas a chuť na nějakou aférku a začít tě podvádět? Prosím tě, Luku," povzdechla jsem si a otočila se na něj, „jestli si mě alespoň trochu vážíš, už tohle téma nikdy nevytáhneš. Ne, pokud k tomu nebudeš mít pádný důvod, což zrovna nemáš."

„A Ashton?"

„Hm?" broukla jsem.

„Sblížili jste se."

„Lucasi! Ty už ses vážně zbláznil, ne? Z čeho všeho se mě ještě chystáš obvinit? Myslíš si, že s Ashtonem něco mám? Bude lepší, když odsud odejdu," rozhodla jsem se, „protože jinak bych řekla něco, čeho bych později litovala. Chtěla jsem si s tebou dnešní zbytek dne užít, ale nedáváš mi jinou možnost. Popřemýšlej nad tím, co jsi mi řekl, a zvaž váhu svých slov. Skutečně věříš, že bych tě podvedla?"