Breathing for Two [CZ] ✓

6. | Nákupní horečka

Zůstala jsem v nákupním centru na stejném místě a ve stejné kavárně, ve které jsem se rozloučila se svou matkou. Po našem rozhovoru jsem se cítila o poznání lépe, ale stejně mě tahle prekérní situace šíleně trápila. Bylo tu stále ještě hodně lidí, kterých bych o své situaci měla říct. Když pominu svého otce a otce mého dítěte, jednalo se především o mé dvě nejlepší kamarádky. Jeden by si mohl pomyslet, že říct něco takového svým kamarádkám by nemělo být tak těžké, ale pro mě to těžké skutečně bylo. Už jednou jsem ztratila jejich důvěru, když se ze mě stala hrozná alkoholička a teď jsem se prostě jen obávala, že se to stane znovu. Nechtěla jsem je znovu zklamat svou další chybou, které jsem se dočinila. Ale na druhou stranu jsem jim také chtěla říct úplně všechno, protože jsem potřebovala někoho, komu se budu moct svěřit. Chelsea a Paige si o mně v duchu mohly klidně myslet jen to nejhorší, ale na plnou pusu by mi to jistě neřekly. Myslím, že by mě spíše podpořily.

„Ahoj," objala mě Chelsea na přivítanou a já ji z nějakého důvodu nemohla ze své náruče jen tak lehce pustit. Možná to byly zvyšující se hormony, ale spíše mi jen hrozně chyběla. Zatímco s Paige jsem se během prázdnin již párkrát viděla, Chelsea a já jsme si k sobě zatím cestu nenašly. Bylo to hlavně tím, že ona většinu svého času trávila se svou rodinou a svým novým přítelem někde v zahraničí a já s Paige jsme šly mírně do postranní.

„Chybělas mi," vydechla jsem se slzami v očích, které se mi do nich chtě nechtě draly. „Přijde mi, jako bychom se neviděly už léta," přiznala jsem a přistihla Chelseu, jak mírně přikývla.

„Taky jsi mi nehorázným způsobem chyběla, Kim," přiznala a já ji konečně propustila ze svého mačkavého objetí a nechala ji, aby si sedla na židli u mého stolku, který jsem v kavárně obsadila. „Ale mám toho tolik, co bych ti chtěla říct. Tyhle dva uplynulé týdny byly kouzelné a jako z pohádky. Nikdy bych si nepomyslela, že budu takhle šťastná. Connor-" z ničeho nic se zasekla a sklopila pohled. „Ksakru, promiň, Kim. Neuvědomila jsem si, že bych před tebou asi o mně a Connorovi mluvit neměla. Hlavně ne po tom, co tvůj přítel je tisíce kilometrů vzdálený. Promiň mi to."

„Ne," vydechla jsem okamžitě, „můžeš se mnou o Connorovi mluvit, vážně. Nemám s tím žádný problém. Není to tak, jako bych ti snad záviděla, že tvůj přítel je neustále v tvé blízkosti. Vlastně mi to s Lukem takhle docela vyhovuje. Není to sice ten nejideálnější vztah, ale zatím... zatím to funguje a to... to je hlavní, ne?"

„Určitě," řekla rázně a věnovala mi drobný úsměv, „jen nechci, abych mluvila o něčem, co je pro tebe nějakým způsobem citlivé."

„Ne, to je vážně v pořádku," odvětila jsem a nejistě se na ni podívala. „Kde je Paige, mimochodem? Myslela jsem, že vy dvě přijdete spolu."

„Musela si ještě něco rychle zařídit na poště, ale za chvilku se k nám přidá. Nebavme se teď o mně a mém vztahu s Connorem. Řekni mi, jak sis tyhle prázdniny doposud užívala ty. Když teda pomineš ten fakt, že... však víš, že Luke je momentálně nedostupný," tu poslední část jen tak ledabyle zamumlala a sklopila pohled k jídelnímu lístku, zatímco já přemýšlela nad tím, jak jí správně odpovědět.

„Pár prvních dnů jsem se hodně trápila," přiznala jsem krutou pravdu, „ale nedávno jsem si uvědomila, že bych se měla přenést přes ten fakt, že Luke a já se jen tak brzy neuvidíme. Uvědomila jsem si totiž, že zdravý vztah není jen o fyzickém kontaktu a o času, který s tou osobou strávíš, ale že je především o důvěře, která mezi vámi panuje. Mezi námi je silná důvěra a to mě zanechává nesmírně klidnou a šťastnou."

„Takže ses měla dobře, Kim?" zeptala se starostlivě a já nejistě přikývla. „Vypadáš hrozně unaveně a tak nějak vysíleně. Nechci se tě nějak dotknout, ale neleze na tebe něco? Vypadáš, jakoby ses vypořádávala s nějakou dost ošklivou chřipkou, ale zrovna teď chřipkové období není."