Breathing for Two [CZ] ✓

17. | Zkušební hostina

Probudím se jen díky klepání na dveře od mého pokoje. Usoudím, že spím už hodně dlouho, když mě začnou moji rodiče násilím budit. Dostanu ze sebe prosté dále a rozespale otevřu oči. Při pohledu na displej mobilu zjistím, že už je čtvrt na jedenáct a že jsem skutečně spala hrozně dlouho. Není se, ale čemu divit, protože jsem byla z včerejšího letu z Bostonu do Sydney rozlámaná a unavená. Když mě Chelsea s Connorem vezli domů, málem jsem jim usnula v autě. Buď za to mohl časový posun, který byl opravdu velký, nebo se to dalo vinit na hormony a na mé těhotenství. Možná se tyhle věci dohromady moc nemusely.

„Zlatíčko," vejde do mého pokoje máma, „vážně jsem tě nechtěla budit, ale dneska máme zkušební oběh, pamatuješ?" pohlédne na mě a já slabě přikývnu. „Jak se cítíš?"

„Ospale," přiznám, „ale jinak je mi poměrně skvěle na to, že jsem těhotná a že jsem prodělala náročný let."

„Zvládneš se připravit do jedenácti?" zeptá se starostlivě.

„Samozřejmě. Za nic bych si něco takhle důležitého nenechala ujít," odpovím s úsměvem a políbím mamku na tvář. „Mami?"

„Ano?"

„Neřekla jsi to tátovi, že ne?" zeptám se vystrašeně.

„Samozřejmě, že neřekla. Respektuju, že mu to chceš říct sama, až budeš cítit, že je na to vhodná doba. Když už jsme u tohohle tématu, jaká byla Lukova reakce?" zeptá se a usedne na kraj mojí postele. Posadím se a zády se opřu o stěnu za sebou.

„Mnohem lepší, než jsem doufala, že bude. Byl překvapený, ale neřekla bych, že by byl tou zprávou zničený. Byl určitě zaskočený, ale řekla bych, že z toho měl i radost. Slíbil mi, že to společně nějak zvládneme, i kdyby to mělo těžké," řeknu s úsměvem.

„To je dobře, beruško. Luke je skvělý hoch a já jsem ráda, že to bere takhle zodpovědně," pohladí mě po vlasech. „Každopádně," odkašle si, „připrav se, ano? Paige, Chelsea a Connor by tu měli být přesně v jedenáct, a pak se společně odebereme na místo, kde se bude odehrávat naše svatební hostina. Šaty máš u sebe ve skříni, snad ti padnou."

Jakmile máma odejde, dostanu se z postele ven a dojdu si do koupelny. Provedu rychlou ranní hygienu, která obsahuje i rychlou sprchu. Vlasy si rychle vyfénuju a vyžehlím, protože dneska jsou vážně nezvladatelné. Pomocí všemožných líčidel svou tvář trochu vylepším a zakryju své kruhy pod očima, které se mi za noc vytvořily. Do uší si nám krásné perlové náušnice a na krk pověsím zlatý náhrdelník s jednou bílou perlou, která ladí k mým náušnicím. Na prostředníčku levé ruky se mi vyjímá prsten, který mi dal Luke v den jeho odletu do Ameriky, abych věděla, že je se mnou, i když tu ve skutečnosti není. Oblečená do županu opustím svou koupelnu a vkročím zpět do pokoje. Otevřu svou velkou skříň, ve které spatřím nádherné šaty, o kterých mi mamka říkala.

Šaty byly černé, ale nacházely se na nich i stříbrné flitry. Uzoučká ramínka mi nedělala zrovna velkou radost, protože jsme se značně obávala, že mi budou neustále sklouzávat z ramen. Obzvláště teď, když se mi díky hormonům začaly zvětšovat křivky. Sahaly lehce nad kolena a v okolí pasu se nacházelo vykrojení. Bezpochyby jsou nádherné, ale jakmile si je obléknu, připadám si v nich jako velryby. Moje bříško se už dávno začalo zakulacovat, mám širší stehna a i můj zadeček a poprsím začaly nabírat na objemu. Zkrátka a jistě, moje těhotenství se na mé postavě začalo ukazovat a já moc dobře vím, že budu muset brzo vyjít s pravdou ven. Svatba měla být za dva týdny a já si nyní nejsem jistá, jestli se do těch nádherných šatů ještě dostanu. Už teď jsem se totiž necítila dobře. Obzvláště když jsem si ještě nazula boty s vyšším podpatkem. Přišla jsem si nemotorně.