Breathing for Two [CZ] ✓

34. | Narozeninová oslava u jezera

Pochybovačně se prohlížím v celkem malém zrcadle na veřejných toaletách. Černé tílko s bílými pruhy obepíná mé tělo a já se nestačím ani divit, že mi ještě stále je. To stejné by se dalo říct i o mých světlých džínech, které jsem se rozhodla ke tričku vzít. Bezpochyby jsem měla velké štěstí, že jsem je vůbec dokázala zapnout. Vlasy mám zamotané do rozcuchaného drdolu a na nohách mám nízké baleríny, protože upřímně jsem na lodičky neměla ani pomyšlení.

„Kim?" koupelnou se ozve známý dívčí hlas a já se s úsměvem otočím. Paige stojí naproti mě v krásných černých šatech a vypadá kouzelně. „Připravená vyrazit na ten nejlepší večírek, který jsi kdy zažila?" usměje se na mě. Bez rozmyšlení přikývnu a natáhnu se po její ruce, kterou okamžitě sevřu v té své.

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsme to všechno stihli," zamumlám s obdivem. „Dopoledne to tak rozhodně nevypadalo."

„Všichni jsme odvedli dobrou práci," usměje se. „Ty jsi odvedla dobrou práci."

Společně opustíme koupelnu a zamíříme směrem k pláži u vodopádů, u které se měl náš večírek konat. Přítomnost mé kamarádky Paige mě vysvobozuje v pocitu nervozity a starostlivosti, který jsem pociťovala.

Čím blíže se k pláži blížíme, tím hlasitěji je hudba slyšet. Moje nálada okamžitě vystřelí o sto stupňů výš a já se najednou začnu usmívat jako blázen. Jakmile se moje nohy dotknou písku, vyzuju se z balerín a rozhodnu se v cestě pokračovat naboso. Pláž osvěcují barevná světla, která prorážejí venkem panující tmu. Vypadá to kouzelně. Na některých stromech jsou dokonce pověšená vánoční světýlka, jež dodávají celému místu na atmosféře. Stoly plné jídla a pití mě usvědčují v domnění, že se Calum a Ashton dokázali s mým úkolem vypořádat skvěle.

Jsem oslněná. Okouzleně se rozhlížím kolem sebe. Jakmile moje oči spatří Chelseu, omluvím se a oddělím se od Paige. Položím své kamarádce ruku kolem ramen a upoutám tak její pozornost.

„Ještě jednou všechno nejlepší k narozeninám!" zakřičím, aby mě byla vůbec schopná přes hlasitou hudbu slyšet. Chelsea se na mě zeširoka usměje a sevře mě ve svém medvědím objetí.

„Děkuju, Kim," zašeptá do mého ucha. „Tohle všechno," řekne, když mě pustí ze svého objetí, a rozhodí při tom rukami, „je neuvěřitelné. Neumím si představit, co bych dělala, kdyby jsi nebyla má kamarádka."

„Ach, Chels," dojatě se na ní usměju, „mohla bych říct úplně to stejné."

„Ahoj, dámy," objeví se před námi Michaelova postava a já se na něj okamžitě usměju. „Myslíš, že bych si od tebe mohl Kim na malou chvilku ukradnout, Chels?"

„Posluž si," pobídne ho Chelsea. „Hrdličky."

Nechám se Michaelem zatáhnout na taneční parket. Není to zrovna taneční parket, ale jsem schopná přivřít obě oči a předstírat, že tomu tak je. Automaticky obtočím ruce kolem Michaelova krku a nechám se jím chytit kolem pasu. S úlevou si opřu hlavu o jeho rameno. Cítím se neskutečně, když jsem v jeho přítomnosti. Rázem mám pocit, že jsem volná. Nemusím se skrývat a všechno se mi zdá kouzelnější.

„Pamatuješ si na chvíli, když jsme spolu takhle tančili naposledy?" zeptá se mě a já slabě přikývnu. Jak bych na něco takového mohla vůbec zapomenout. Na náš poslední tanec v Bostonu nebudu nikdy schopná zapomenout, protože už tenkrát jsem začínala mít silné pochybnosti, že k němu už nic necítím. Ten tanec byl spontánní a nečekaný. Naprosto mě pohltil. Stejně tak mě pohltilo i všechno, co tomuto momentu předcházelo. Náš předchozí rozhovor, kdy mi řekl, že mě chtěl políbit, ale nemohl.