32. | Brzké polibky

170 10 0
                                    

Z mého poklidného spánku a celkem pěkného snu, který se mi však okamžitě vytratil z hlavy, mě probudí slabé, leč naprosto nečekané kopnutí. Moje ruka automaticky vystřelí k mému bříšku, zatímco se snažím udržet oči otevřené. Znovu ucítím slabé kopnutí, které mě donutí se doširoka usmát. Pohled stočím na druhou stranu stanu, kde leží ještě stále spící Luke. Včerejší hádka mi ještě stále leží na mysli, i když jsem si včera chybně myslela, že se o žádnou hádku nejednalo. A ta hádka mě usvědčuje, že má domněnce, že mi dva nikdy nebudeme normální rodina ani kvůli naší dceři, není vůbec od cesty. Se slabým povzdechnutím rozepnu zip od stanu a ten s mikinou a taštičkou s kosmetikou v rukách následně opustím.

Protáhnu se s pohledem upřeným na vycházející slunce, které mě zahřívá svými paprsky. Venku je jinak všeobecně celkem velká zima, takže dojdu k závěru, že musí být přinejmenším půl šesté ráno. Nasoukám se do své šedivé mikiny a zachumlám se do ní. Chvilku jen postávám před stanem, ale pak už se odeberu směrem k veřejným toaletám, kde mám v plánu ze sebe udělat člověka.

Studená sprcha mě sice probere, ale rozhodně mě nezahřeje. Zabalená jen do osušky vyjdu z jedné ze sprch a přesunu se k umyvadlu, abych si mohla vyčistit zuby. Jakmile tak udělám, chopím se znovu své kosmetické taštičky a začnu si na svou pleť nanášet lehkou vrstvu make-upu, abych zakryla nedokonalosti na své pleti, kterých bylo v mé době těhotenství až přehnaně moc.

„Nepotřebuješ make-up, Brooksová," zaslechnu za sebou známý hlas, který mě neskutečně vyděsí. Známý pár očí zahlédnu pomocí zrcadla, takže se ani nemusím otáček, abych si potvrdila svou teorii o tom, že se Michael právě nacházel na dívčích toaletách spolu se mnou. „Dokonalá jsi už tak."

Zašroubuju víčku u korektoru a nechápavě nad Michaelovým komentářem hlavou. Než mu však stačím nějak odpovědět, ucítím jeho ruce na mých bocích, což mě donutí se doširoka usmát.

„Co děláš vzhůru tak brzo?" zeptá se mě šeptem, ale jelikož jsou jeho rty blízko mých uší, jsem schopná ho jasně slyšet. „Ranní nevolnost?"

„Ne," vydechnu, „ranní nevolnosti mě už díky bohu přešly. Probudila mě malá svým kopáním," řeknu s drobným úsměvem., na což Michael jen s pousmáním přikývne. „Co ty, jak je možné, že už vzhůru? Myslela jsem, že nejsi ranní ptáče."

„Nejsem," zasměje se, „ale Ashton příšerně chrápe, takže prakticky vůbec nemůžu spát."

„To je mi líto," zamrkám na něj, za což si od Michaela vysloužím jen drobné pošťouchnutí, „ale to ti ještě stále nadává oprávnění na to, abys trávil čas na holčičích toaletách. Mohl bys tu nějakou dívku načapat nahou," zašeptám s pobavením.

„Načapal jsem tu tebe," zašeptá mi do ucha, „na což si nemůžu absolutně stěžovat. Jen ty dokážeš být takhle nádherná, i když jsi těhotná a je brzy ráno," zalichotí mi, což mě donutí se usmát. „Ale na druhou stranu ta osuška," prstem poukáže na hnědou osušku kolem mého těla, „je v tomhle rozhovoru lehce navíc."

„Michaele!" nechápavě nad jeho poznámkou zavrtím hlavou. „Nech si ty sexistický komentáře na dobu, kdy nebudu vypadat jako obrovská vorvaň."

„Nevypadáš jako vorvaň a i kdyby jo, tak já proti vorvaním nic nemám," řekne s naprosto vážným výrazem, že mám až nutkání si myslet, že to fakticky myslí vážně. Když se ale Michael hlasitě zasměje, vím, že si jen dělal srandu. „Jsi nádherná, Kim. Nemusíš se cítit jako vorvaň, vážně."

„Děkuju," sladce se na něj usměju a stoupnu si na špičky, abych ho mohla políbit. Věnuju mu krátký polibek a odstoupím od něj dál. „A teď když mě omluvíš, fakt ráda bych se oblíkla."

Breathing for Two [CZ] ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat