Breathing for Two [CZ] ✓

30. | Starý známý pocit

Druhá půlka naší cesty za tajemným dobrodružstvím proběhla s menšími změnami. Už to totiž nebyl Michael, kdo měl na starosti řízení, ale Ashton. Na mém dřívějším místě nyní seděl Luke s tím, že bude dělat Ashtonovi navigátora. Tenhle příslib mu však dlouho nevydržel, protože po pár kilometrech propadl do spánku tak hlubokého, že bylo nemožné z něj Luka probudil. Proto si musel Ashton poradit sám, což však nebylo nic extra těžkého, když musel ve vší upřímnosti jen následovat rychle se pohybující auto před námi, ve kterém seděli naši přátelé.

Překvapením pro mě byla jedna věc. Tahle druhá polovina naší cesty utíkala mnohem rychleji, než ta první. Možná to bylo tím, že nám do cílové destinace chyběla bezmála jen hodina, ale možná to taky bylo tím, že myšlenky v mé hlavě už byly viditelně utříděnější a já měla alespoň malou představu o tom, co bych správně měla udělat. Michael seděl nalevo ode mně se sluchátky v uších a vypadalo to, že vůbec nevnímá své okolí.

„Michaele?" nesměle vyřknu jeho jméno a upřu svůj pohled na zmiňovaného, který však nehne ani brvou. Nejsem si jistá tím, jestli mě ignoruje, nebo jestli mě prostě jen neslyšel. „Clifforde," oslovím ho znovu s tím, že tentokrát vytrhnu pravé sluchátko z jeho ucha, čímž si naprosto získám jeho pozornost.

„Co?" zeptá se mě.

Rázem ztratím veškerou odvahu mu říct to, co jsem měla ještě před pár vteřinami na srdci. Oněměle zavrtím hlavou a pokusím se od něj odvrátit pohled, což se však neshledá s úspěchem. Michael mě chytne za bradu a otočí si tak můj obličej zpět k tomu jeho. Ani jeden neřekneme ani slovo, ne že by to bylo vůbec potřeba.

Chvilku ticha, kdy na sebe jen tak oněměle zíráme, nakonec překoná on. Vytáhne si z ucha i levé sluchátko a nabídne mi ho. Nechápavě si ho od něj vezmu a sleduju ho, jak si vrací to pravé zpět do ucha, zatímco čeká na mou reakci. Bez jakýchkoli zbytečných slov si dám sluchátko do ucha a zaposlouchám se do hudby, kterou Michael celou tu dobu pousmál. Slabě se pousměju, když poznám jednu z písniček, kterou jsme spolu dříve poslouchali, a nevědomky položím hlavu na jeho rameno. Zaregistruji jeho neidentifikovatelný pohled a okamžitě svojí hlavu zase zvednu nahoru.

„Je to v pohodě," zašeptá, takže ho dokážu slyšet jen já, „nevadí mi to."

Váhavě se na něj pousměju a vrátím hlavu zase na dřívější místo. Jsem šťastná, že spolu můžeme trávit i chvilky jako tyhle, kdy si jen společně užíváme hudbu, jako kdybychom ani nic jiného nepotřebovali. Slova jsou stejně stvořena jen proto, aby všechno zničila.

Pár minut před doražením do cílové destinace si uvědomuju, že poznávám okolní krajinu. Čím déle jedeme, tím větší mám pocit, že už jsem tu jednou byla. A když auto před námi zamíří k uzoučké lesní cestičce na samém pokraji lesa, části mě konečně dojde, co si pro náš Chelsea s Connorem naplánovali.

„To si ze mně děláš srandu," postěžuje si Michael a já se na něj pobaveně ušklíbnu. „Doopravdy jdeme zase kempovat a prozkoumávat lesy? Vždyť já jsem si s sebou ani žádný sportovní oblečení nevzal."

„Nebuď tak dramatický," neodpustím si kousavou poznámku, „nikdo neříká, že nás čekají ty šílené procházky lesem jako před několika měsíci. Alespoň tedy doufám, že je to za námi."

„Všechno tohle mi ale přináší zvláštní mix emocí," poznamená a já s ním musím pomocí pokývnutí hlavou souhlasit. „Tehdy bylo všechno úplně jiný."

„Fakt?" podívám se na něj. „Protože mě se zdá, že se skoro vůbec nic nezměnilo."

„Jo? Chci říct, sice jsme už byli teoreticky jednou nohou na turné a ty jsi už byla s Lukem, ale rozhodně to nebylo jako teď. Pro začátek jsi nebyla... však víš, těhotná."