Breathing for Two [CZ] ✓

25. | Ve jménu svatby

„Vypadáš nádherně," zaslechnu hlas mé dobré kamarádky a také spatřím její odraz v zrcadle, před kterým stojím. Paige mi položí ruku na rameno a já se na ni slabě usměju, i když si vůbec nejsem jistá, jestli mám její lichotce věřit.

„Když jsem si tyhle šaty kupovala," sklopím pohled, „seděly mi líp. Připadala jsem si v nich volně a nádherně, ale teď se mi zdá, že v nich vypadám jako obrovský nafukovací balón, který může každou chvíli prasknout. Nechápej mě špatně, Paige, těhotenství je opravdu jedna z těch nejkrásnějších věcí, která může ženu v životě potkat, ale já jsem chtěla na svatbě svých rodičů vypadat dobře."

„A vždyť taky vypadáš," stiskne mé rameno. „Jsem si jistá, že se za tvou nejistotou neskrývá něco úplně jiného, Kim? Nemá to něco dočinění s tím, že se máš dneska po několika dnech znovu setkat s Lukem?"

„Možná?" otočím se k ní čelem a zahanbeně sklopím hlavu. „Někdy mám pocit, že pro něj nejsem dost dobrá, Paige. Nemyslíš si, že mu někdy až příliš komplikuju život?" zeptám se, ale Paige okamžitě zavrtí hlavou, aby mi mou myšlenku vyvrátila. „I když se ke všemu tomuhle zachoval vážně pozitivně, moc dobře vím, jak moc nevhod tohle nečekané těhotenství přišlo. Všechno se nám bortí pod rukama, Paige. Moje sny o budoucnosti, jeho sny o hudební kariéře. Zničila jsem mu život."

„Kim," chytne mě za ruce, „i když Lukovi nečtu myšlenky, jsem si naprosto jistá tím, co by ti v tuhle chvíli řekl. Nezničila jsi mu život, ba naopak jsi mu dala význam. Stala ses jeho inspirací, jeho láskou a teď i matkou jeho dítěte. Jestli si myslíš, že pro něj nejsi dost dobrá, tak vážně nevím, kdo je."

„Někdy si říkám, jestli si tě vůbec zasloužím, Paige," s drobným úsměvem se na svou kamarádku otočím a sevřu její ruku v té své. „Co bych si bez tebe teď počala?"

„Byla bys nahraná," zažertuje. „Ale dost povídání, vážně bychom měli vyrazit, jestli chceš na svatbu svých vlastních rodičů dorazit včas. Navíc si myslím, že bys jako hlavní svědek chybět neměla."

Uznám, že má Paige pravdu. Bez dalších průpovídek svou kamarádku následuju až k jejímu autu, do kterého s menším zaváháním nasednu, přičemž se samozřejmě nezapomenu připoutat. Paige usedne za volant a za pár vteřin vyrazíme vstříc silnici. Po cestě na odlehlou část pláže, kde se měla odehrávat druhá svatba mých rodičů, stihneme do auta přibrat i Chelseu s Connorem, kteří s naším odvozem počítali. Čím blíže se přibližujeme k pláži, tím intenzivněji dokážu slyšet zpěv racků a vůni oceánu, nemůžu však říct, že bych z toho byla v tenhle moment dvakrát odvázaná. Svoje srdce cítím až ve svém krku a nejsem si jistá, čím je to zrovna způsobené. Nacházely se tu hned dva důvody a já si nejsem jistá tím, který z nich na tom má teď větší podíl. Onen fakt, že se moji rodiče mají za pár hodin podruhé vzít a začít společný život nanovo, anebo ten fakt, že jsem se za pár minut měla setkat se svým přítelem a otcem svého dítěte, na kterého jsem se stále neskutečně moc zlobila. Ať už byl onen důvod jakýkoli, moje aktuální nálada pokulhávala na bodu mrazu.

Vystoupím z auta a bez rozmyšlení vykročím vstříc pláži. Sluneční paprsky mi svítí do tváře a já jsem nucena si dát před oči ruku, abych byla schopná vůbec pokračovat v cestě. Moji přátelé zůstali pravděpodobně ještě u auta, ale já cítím nutnost vyhledat své rodiče a vyjádřit jim, jak šťastná za ně jsem. Jako první narazím na svou matku, což je jedině dobře. Nevím, co bych dělala, kdybych potkala svého otce. Sice není dobré se mu vyhýbat, ale já jsem se v tenhle den vážně nechtěla věnovat naší stále neukončené hádce ohledně mého potencionálního přestěhování se do nového bydlení.