Breathing for Two [CZ] ✓

11. | Spřízněné duše

„Ahoj," pozdravil mě Luke a políbil na tvář, jakmile se konečně dostavil do jídelny a našel mě společně s Michaelem, jak se v tichosti zbavujeme jídla, které bylo na našich talířích. „Vyspala ses dobře?" zeptal se s úsměvem a sedl si na židli po mé levici. Mlčky jsem přikývla a nechala ho, aby mě chytl za ruku.

Nemusela jsem se na Michaela ani dívat, abych si uvědomila, jak moc ho tahle situace bolela. Nejradši bych mu dala jeho ze svých pevných objetí, ale na druhou stranu by to nebylo zrovna rozumné. Chtěl se ode mě držet dál a já se mu v tom hodlala vyhovět. Přeci jen to byla jedna z mála věcí, které jsem pro něj v tuhle chvíli mohla udělat. I přese všechno jsem se na něj podívala a moje srdce poskočilo, když jsem viděla jeho oči, ve kterých se leskly slzy. Jakmile si všiml mého pohledu, sklopil hlavu a já nevěděla, co mám udělat. Nejradši bych něco řekla, ale nevěděla jsem co. Moje mlčení v tuhle chvíli sice ničemu nepomáhalo, ale alespoň nic nezhoršovalo.

„Kde jsi byl?" zeptala jsem se Luka, aby se konverzace mezi námi trochu rozpumpovala. „Když jsem se ráno probudila, byl už jsi pryč. Myslela jsem, že budeš tady dole, ale nebyl jsi tu."

„Potřeboval jsem si ještě něco zařídit," řekl s pohledem upřeným na zeď za mnou a já váhavě přikývla. „Něco ohledně zítřejšího koncertu," řekl na vysvětlenou a já tentokrát přikývla o něco chápavěji a šťastněji, že mi poskytl lepší odpověď. „Ale teď jsem tady, ano?"

„Jo," šťastně jsem se na něj usmála a upila z hrnečku s kávou.

„Měla bys jí omezit," reagoval Luke s vážným výrazem na tváři a já na něj pohlédla. Můj výraz mluvil za všechno. Doufám, že tohle nemyslel vážně. Nemohla jsem si odepřít svůj denní příděl kávy, protože jsem na ní byla nemálo závislá. Ale i přes to jsem slabě přikývla a hrneček od sebe odsunula, abych mu udělala radost. „Už ti to Kim říkala, Michaele?"

„Hm?" zvedl na něj pohled. Snažil se nás celou tu dobu ignorovat, ale teď se s ním Luke pokusil navázat rozhovor, který nemohl ignorovat.

„Ptal jsem se tě, jestli s tebou Kim už mluvila... o tom."

Mluvil v heslech v případě, kdyby o tom Michael ještě neslyšel. Ten však o tom věděl mnohem víc, než si přál. Slabě přikývl a zničeně pohlédl na mě. Lítostivě jsem se na něj podívala a snažila se přijít na něco, čím bych ho z tohohle rozhovoru vytáhla, aniž bych Luka nějak naštvala. Luke byl jen strašně šťastný a chtěl tuhle novinu sdělit celému světu. Byl na tom trochu podobně jako já před pár dny. Také jsem z toho všeho byla tak vykolejená, že jsem si vůbec neuvědomila, že tohle není zrovna něco, co bych na Michaela měla vychrlit pomocí telefonu. I z očí do očí to nebylo zrovna přívětivé téma rozhovoru, ale já si vybrala vážně špatný čas a špatnou metodu.

„Jo," přikývl, „už jsem o tom něco slyšet," zamumlal a já viděla, jak moc se snaží bojovat s emocemi, které ho obklopovaly. Jen jsem čekala na to, kdy konečně vybuchne a na povrch vyjde to, co se poslední dva měsíce na turné snažil skrývat. „Gratuluju."

„Díky, Mikey," vydechl Luke s úsměvem a přes stůl Michaela objal. Při jejich objetí se mi podařilo navázat oční kontakt s Michaelem. Doslova mě žádal o to, abych nějak zakročila. V tu chvíli mě napadla jenom jedna věc.

„Je tu něco, o čem bych s vámi chtěla mluvit," vyhrkla jsem, „ale musíte mi slíbit, že o tom pomlčíte před Paige a Calumem. Nebyli by rádi, kdyby věděli, že jsem vám tohle řekla."

„Fajn," souhlasil Luke a Michael jen mlčky kývl. Hřbetem ruky si z čela setřel pot a vypadal, že se mu dost ulevilo, když se všechna pozornost netočila jenom kolem jeho a jeho neovladatelným pocitům ke mně, které stále nezmizely.