Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Lily! Podívej se kdo je na parkovišti!" ukázal můj kamarád Lukas na školní parkoviště. Otočila jsem se směrem kterým ukazoval, abych následně uviděla postávat u známého auta světlovlasého mladého detektiva, jinak řečeno svého bratra doprovázeného jako vždy jeho věrným přítelem a především Lukasovým bratrem Jackem.
,,Taxi?" zeptala jsem se pobaveně. Lukas se jen uchechtl a pokrčil rameny.
,,Pravděpodobně, ale zrovna nadšeně se naši taxikáři netváří," poznamenal trefně. Přikývla jsem. Dneska bych se klidně prošla, ale když vidím jejich výrazy, myslím, že to nebudu pokoušet. Pomyslela jsem si trpce.
,,Moc bych je nepokoušela. Víš, jak jsou poslední dobou náladoví," podotkla jsem zamračeně. Musel mi dát za pravdu, a tak jsme se oba vydali směrem k naším drahým starším bratrům. Jen co jsme se dostali do jejich zorného pole, začali nás propalovat zlostnými pohledy. Já to věděla. Třídní si určitě zase stěžoval. Anebo, že by ta protivná baba z chodby? Než jsem si stihla vybrat tu pravděpodobnější možnost, dostali jsme se už dost blízko na to, aby na nás mohli mluvit.
,,Lily, do auta! Hned!" zavrčel přísně. Přemýšlela jsem, jestli mu na to něco odseknout, ale nakonec jsem to shledala jako přílišnou provokaci a bez řečí ho poslechla. Zavřel za mnou dveře od spolujezdce, a ještě něco před autem říkal svému bělovlasému kamarádovi Jackovi. Zajímalo by mě, co mu říká. Přes dveře jsem jejich rozhovor bohužel neslyšela, ale zvědavost byla silnější než já. Opatrně, a tak aby to nepostřehl, jsem pootevřela okýnko a zaposlouchala se do rozhovoru.
,,...vyřeším to. Jsou to ještě děti, nerozumí tomu. Hlavně nikomu z nich nic nenaznačuj, ano? Pak ti zavolám," zaslechla jsem bohužel už jen konec jejich rozhovoru. I tak ve mně těch pár vět vyvolalo několik otázek. Čemu kdo nerozumí? A co komu nemá Jack naznačovat? A co chce Denny vyřešit?
,,Připoutej se," vytrhl mě z přemýšlení bratrův hlas. Mlčky jsem si zapnula pás a otočila se na něj s tázavým pohledem. Mlčky nastartoval auto a nijak na můj pohled nereagoval. Je naštvaný. No super. Asi bych neměla přilévat olej do ohně... když já potřebuju vědět o čem to s Jackem mluvil!
,,Denny?" začala jsem opatrně. Nespouštěl zrak z vozovky, ale kývnutím mi naznačil, že mě poslouchá. Fajn. Ale jak se ho mám zeptat, aby mu nedošlo, že jsem poslouchala. I když, co může být tak tajné, že to nemáme vědět?
,,Stalo se něco? Vypadáš naštvaně," zkusila jsem se pomalu zeptat. Zamračil se a nasadil nic neříkající masku. Jasně. Je naštvaný, a tak se mnou teď nebude mluvit, aby si na mě ten vztek náhodou nevybil. Klasika.
,,O čem jsi před autem mluvil s Jackem?" nevzdávala jsem se. Střelil po mně varovným pohledem. Jop právě jsem ho naštvala ještě víc.
,,Myslím si, že to se tě netýká Lily," odpověděl přísně, ale ne agresivně. No jen aby. Jestli mi totiž akorát nekecáš. Uraženě jsem si odfrkla a nasupeně si založila ruce na hrudi. Fajn tak jak chceš. Ihned postřehl mou změnu nálad a protočil nade mnou očima.
