Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděla jsem na posteli a zaplétala Soph copánky. Ta si zatím hrála s nějakým plyšákem, kterého jí předtím donesl Denny. Teď už se čekalo jen na něj a pár dalších kolegů, aby Soph převezli na jiné a jistě mnohem bezpečnější místo. I když tady s námi strávila jen den a půl, velmi jsem si ji oblíbila. Nejradši bych si ji tady nechala, ale věděla jsem, že to nejde. Nebyla tady v bezpečí, a to bylo teď přednější než moje sobecké přání.
,,Přijdeš za mnou někdy?" zeptala se znenadání. Pousmála jsem se a pokývala hlavou. Pak jsem si uvědomila, že to vlastně nemůže vidět a sama pro sebe se uchechtla.
,,Hned jak to bude možné," potvrdila jsem jí. Nadšeně se zavrtěla. Zajímalo by mě, jestli si vůbec uvědomuje, co se děje a proč musí pryč anebo to prostě ještě nechápe. I když o tom dost pochybuju. Na svůj věk je velice všímavá a chytrá. Kdo ví, co všechno vlastně musela vidět, že ji to dostalo až sem. Doufala jsem, že ji to v dalším životě nijak nepoznamená, i když taková pravděpodobnost byla velmi malá. Možná tu vzpomínku z hlavy vytěsnila. Ale to by se pak na svou rodinu jistě ptala. Nebo možná ne.
,,A tvůj bratr tam bude se mnou po celou dobu?" vyzvídala dál.
,,Který? Oh ovšem. Jo Denny tam s tebou bude celou dobu," odkývala jsem jí to, načež se tiše zachichotala.
,,Jak to vlastně mezi vámi máte? Ty jsi nejmladší?" pokračovala nadšeně v dotazech. Je pravda, že pořádnému výslechu aspoň mě ještě nepodrobila. Ale tak chápu ji. Já bych se nejspíš ptala už v prvních pěti minutách. Pokud bych na to teda měla odvahu... pravděpodobně asi ne. Ona má víc kuráže než já.
,,No. Denny je z nás nejstarší. Pak je Andrew. Ten je od Dennyho mladší o čtyři roky. No a pak ještě Nikolas. Ten je jen o rok mladší než Andrew. A pak jsem teprve já, takže ano jsem nejmladší. S nejmladším Nikolasem nás od sebe dělí osm let," vysvětlila jsem s úsměvem.
,,A ty nemáš žádnou sestru?" zeptala se, když všechny informace zpracovala.
,,Nemám. Jen tři někdy děsně otravný a jindy naprosto skvělý brášky," uchechtla jsem se. I když mi sestra chyběla, protože to přece jen bylo něco jiného, žádného z těch dementů bych nevyměnila.
,,A chtěla bys sestru?" špitla zvědavě.
,,To víš, že chtěla. Mladší, ale zase ne o moc. O takových pět let by to bylo akorát," zasmála jsem se a cvrnkla ji do nosu. Copánky měla hotové a náramně jí slušely. Vypadala s nimi ještě mladší a roztomilejší.
,,A mě? Mě bys jako sestřičku chtěla?" vyletělo z ní tak rychle, až jsem pochybovala, že i ona sama si uvědomila, co vlastně vypustila z úst. Vyjeveně jsem na ni zůstala hledět s pusou mírně pootevřenou.
,,Já- " vyhrkla, ale nevěděla, co by k tomu víc měla říct, a tak zase zmlkla. Cože to řekla? Mě bys jako sestřičku chtěla? Ježiš to je sladký. S trochu rudými lícemi se mi na tváři vytvořil pobavený úsměv.
