Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Šmejdi! Hajzlové! Jak si to vůbec můžou dovolit?!" soptil jsem naštvaně. Poté co Denny zřejmě omdlel, jsme ztratili spojení. Krabička se musela utopit ve studené vodě. Musí to přežít! Nevím, co bych dělal, kdyby ne...
,,Klid. Máme to místo. Na poslední chvíli se nám povedlo ho zaměřit. Podívej," ukázal Derek vítězně. Rychle jsem se na něj otočil. Skutečně. Díky bohu! Musíme se tam ihned dostat a zachránit ho!
,,Okamžitě tam musíme jet!" vydechl jsem naštvaně a prudce se zvedl od stolu. Ostatní mě následovali.
,,Běž pro Nikolase s Andrewem. Seženu zásahovku. Dennymu jde o život. Každá vteřina je drahá," řekl Walter rázně a zamířil ven ze dveří. Přikývl jsem a vyběhl ze dveří. Naštěstí byli oba v nejbližší zasedačce a nebylo těžké je najít.
,,Máme ho! Máme jeho polohu!" vysypal jsem ze sebe mezi dveřmi. Oba se na mě otočili a prudce se postavili.
,,Kdy?" vydechl Andrew zamračeně. Přelétl jsem je pohledem a pokýval hlavou.
,,Teď. Walter šel zajistit zásahovku. Musíme se tam dostat co nejrychleji," řekl jsem a otočil se na Lily, která si mě prohlížela zkoumavým pohledem.
,,Lily. Počkáš tady," otočil se na ni Nikolas s vážným pohledem. Otočil jsem se na Andrewa a pak oba rychlým krokem vyšli ze dveří.
,,On jí domluví," poznamenal Andrew. Rychle jsme seběhli schody a zamířili do garáže.
,,Jeďte napřed. Ale nechoďte dovnitř dřív, než přijedeme!" oznámil nám Walter. Přikývli jsme a zamířili k mému autu.
***
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Probral jsem se znovu v té bílé místnosti. Celé tělo mě nesnesitelně pálilo. Zatnul jsem ruce v pěst a s velkou námahou se posadil. V místnosti nikdo nebyl. Zaposlouchal jsem se do ticha. Nikdo se neblížil, a tak jsem rukama hmátl do kapsy.
,,Sakra," zaklel jsem. Krabička byla utopená. Vytáhl jsem ruce z kapsy a naštvaně praštil rukou do stěny.
,,Vidím, že už ses probral. To je dobře. Můžeme pokračovat," poznamenal Charles ve dveřích. Zamračeně jsem se na něj otočil.
