Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Denny si šel pro zbraň mezitím co ostatní odváděli ty dva muže. Zrovna, když jsem se otočil na Dennyho, skácel se k zemi. Bez rozmyslu jsem se za ním rozeběhl. Ležel na zemi a zrychleně oddechoval.
,,Denny. Hej Denny slyšíš mě?" zeptal jsem se ustaraně a po hmatu mu změřil tep. Díval se na mě očima s rozšířenými zorničkami.
,,Jacku, motá se mi hlava," poznamenal a chtěl se zvednout. Pravděpodobně se mu hlava zamotala víc, a tak sebou plácl zpátky do trávy. Starostlivě jsem si ho prohlížel. Na krku měl malou známku po vpichu. Přejel jsem po ní a pak pokýval hlavou.
,,Museli ti něco píchnout, když jsi nedával pozor. Pravděpodobně teď, když zjistili, že už si tě neodvedou. Zavolám záchranku," poznamenal jsem a vytáhl mobil. Po celou dobu mě pozoroval.
,,Tak jo, brzy tu budou. Máš kromě toho nějaké jiné zranění?" zeptal jsem se a jemně ho začal prohmatávat. S úšklebkem mě odstrčil a zavrtěl hlavou.
,,To, že jsem pravděpodobně přiotrávený ti ani tak nedává pravomoc mě tady osahávat!" řekl tichým hlasem se zamračeným výrazem. Zasmál jsem se jeho reakci a protočil nad ním očima. Brzy na to přijela sanitka a záchranáři si ho převzali.
,,Vnímá okolí? Zvracel? Motá se mu hlava?" vyptával se mě jeden ze záchranářů po cestě.
,,Vnímá okolí. Dokonce žertuje. Nezvracel a hlava se mu motala dost," odpověděl jsem s úsměvem. Záchranář se pousmál a naskočil do zadní části sanitky. Kývl jsem na ně a pak zamířil ke svému autu. Hodlal jsem jet zpátky na stanici. Ovšem dřív, než jsem stihl nastartovat auto, začal mi zvonit telefon. Podíval jsem se na displej a zamračil se. Hned na to jsem hovor zvednul.
Ano Lukasi?" zeptal jsem se.
Mohl bys přijet?" zeptal se roztřeseným hlasem.
Co se děje?" zeptal jsem se a přemýšlel. Chvíli bylo ticho tak, že bylo slyšet, jak v jeho okolí někdo křičí. A sakra! Do háje!
On-on je naštvaný. Přijel pro mě do školy a odtáhnul mě domů. Já nevím, co mám dělat," vzlykl. Kývl jsem a nastartoval auto.
Fajn. Hned tam budu, zatím se někam schovej a zůstaň tam," řekl jsem a hovor položil. Do domu jsem dorazil až za nějakých čtyřicet pět minut, protože jsem po cestě narazil na kolonu.
,,Lukasi!" zavolal jsem, jakmile jsem vešel do domu. Všude bylo ticho. To se mi nelíbí... Zavolal jsem znovu a začal procházet pokoje. Nábytek byl poházený všude po místnostech a na zemi byly kapky krve. Zoufale jsem si rukou prohrábl vlasy a rozeběhl se po krvavé cestičce. Na chodbě v horním patře bylo krve víc. Úplně na konci ležel Lukas celý potlučený a od krve. Okamžitě jsem k němu doběhl a klekl si vedle něj. Do hajzlu s tím starým kreténem!
,,Lukasi? Lukasi slyšíš mě?" poplácal jsem ho jemně po tvářích a kontroloval tep. Nahmatal jsem jen slabý tep a od Lukase jsem nedostal žádnou odpověď. Očima jsem hodnotil jeho zranění a potichu zaklel. Ihned jsem vytáhl mobil a volal záchranku a mezitím kontroloval jeho stav. Netrvalo dlouho a sanitka dorazila a současně s ní i mí kolegové.
