Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Dobrý? Jsi bílý jako stěna. Nemám ti zajít pro nějaký prášek?" zeptal jsem se starostlivě bělovlasého muže před sebou. Já ti říkal, že nemáš tak chlastat. Vybral sis to nejsilnější, co jsi mohl a tady to máš.
,,Ne to je dobrý. Jen je mi hrozně zle. Možná to bude tím alkoholem," zavrtěl hlavou a znovu se předklonil nad záchodovou mísu. Možná? No neříkej. Tiše jsem se nad ním uchechtl a protočil očima.
,,Chápu. Hned jsem zpátky. Jdu se ti podívat po nějakém prášku a kole," pokýval jsem hlavou a otočil se k odchodu.
,,To je dob-" zamumlal, ale přerušilo ho vlastní zvracení. Odvrátil jsem od něj pohled a zavřel za sebou dveře. Rychle jsem seběhl dveře, abych se na recepci na požadované věci zeptal. Odkázali mě zpátky do baru, kde mi nakonec dali, co jsem potřeboval. I s tím jsem se vrátil zpátky za ním.
,,Lepší?" zeptal jsem se a podal Jackovi prášek s kelímkem koly. Přikývl a mlčky si ode mě obojí vzal. Na hlt kelímek vyprázdnil.
,,Už dobrý?" zeptal jsem se starostlivě a dřepl si k němu.
,,Jo asi jo," přikývl a pokusil se opatrně zvednout. Místo toho se zapotácel a nebýt mé pohotové reakce, spadl by zpátky na zem.
,,Pojď si lehnout," zašeptal jsem a chytil ho pevněji. Poslušně přikývl a nechal se mnou odvést do postele. Když jsem se ujistil, že leží, otočil jsem se do pokoje, abych našel své dva bratry, kteří měli být na pokoji s námi. Kde jsou? Nikolas bude asi ještě v baru, ale kde je Andrew? Že neudělal žádnou blbost...
,,Andrew? Kde sakra zase je?!" zanadával jsem si pro sebe.
,,Tady jsem. V klidu. Nikam jsem ti neutekl. Chceš pomoc? Nikam neuteču o to se neboj. Jen ti chci pomoct," mávl na mě blonďák s tázavým pohledem. Nebudu to riskovat. Pořád je tady jen jako pomoc a oficiálně taky jako vězeň...
,,To nebude třeba. Jen mi ohlídej Jacka, kdyby zase zvracel. Budu hned zpátky," zamítl jsem jeho návrh. Chápavě pokýval hlavou a zpátky se usadil na místo, kde celou dobu seděl. Mlčky jsem znovu vyklouzl z pokoje s úmyslem najít Nikolase a zbytek týmu. Koukám, že zbytek týmu měl aspoň tolik rozumu, že se nějakým způsobem dopravil do pokoje. Ale Nikolase tu nechali. Ten bude mít zítra dobrou kocovinu. Pomyslel jsem si, když jsem ho spatřil na baru s panákem v ruce.
,,Jdeš se taky napít?" otočil se na mě se zvědavým pohledem. Jo to určitě. Já potřebuju pracovat. Mlčky jsem zavrtěl hlavou a usadil se na barovou židli vedle něj.
,,Tak co tady děláš? Budeš mi dělat přednášku o alkoholu anebo mě za ucho odtáhneš do pokoje a až tam mi vyčiníš?" zeptal se jízlivě a kopl do sebe zbývající obsah sklenky. Kdy se to stalo? Pamatuju si ho jako malého kluka a pak drzého puberťáka. A teď je dospělý a momentálně dokonce hodně opilý.
