Kapitola XXXVIII.

53 3 0
                                    

,,Denny? Hej Denny? Slyšíš mě?" uslyšel jsem z dálky Jackův hlas

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Denny? Hej Denny? Slyšíš mě?" uslyšel jsem z dálky Jackův hlas. Pomalu jsem otevřel oči. Hlava mi šíleně třeštila. Zmateně jsem se podíval na muže před sebou. Co se stalo?

,,Hrozně mě bolí hlava," zamumlal jsem a opatrně se zapřel a loktech. Starostlivě si mě prohlížel.

,,Máš mírný otřes mozku. Jsi v bezvědomí už přes půl hodiny. Chvíli jsi mluvil na doktora a pak zase omdlel. Měli jsme o tebe strach," vysvětlil. Mlčky jsem přikývl a opatrně si přejel po obvaze na čele.

,,Co se tam stalo? Našli jsme jen tebe s prostřelenou rukou a v bezvědomí a dopis. Andrew ani nikdo jiný tam nebyl," pokračoval po chvíli. Andrew... ANDREW! Ten hloupý idiot! Co si myslel?!

,,Andrew je s nimi. Střelil mě a pak praštil. Nestihl jsem nijak zareagovat," promluvil jsem po chvíli.

,,Cože?! Proč?!" zamračil se. Jen jsem si povzdechl a mlčky zavrtěl hlavou.

,,To je teď jedno. Chci vidět ten dopis. Musíme Andrewa najít co nejdřív," řekl jsem po chvíli a vytáhl se do sedu. Hlava se mi mírně zatočila, ale nic jsem neřekl.

,,Neblázni. Sotva ses probral. Ty musíš ležet. Najdeme ho, ale musíš mi říct proč tě střelil a omráčil," zavrtěl odmítavě hlavou a jemně mě přitlačil zpátky na postel. Naštvaně jsem si založil ruce na hrudi. Ani nápad! Musím svého bratra najít!

,,To je jedno. Nebudu tady jen tak ležet. Jsem v pořádku. Prostě mě nech odejít. Musíme ho hledat. Kdo ví, co udělá za hloupost," odfrkl jsem si.

,,Fajn, ale první bys měl zavolat Lily," souhlasil po chvíli. Vyděšeně jsem vytřeštil oči. Sakra! Úplně jsem na ni zapomněl! Určitě umírá strachy!

,,Tys jí nic neřekl?" zeptal jsem se a ihned hmátl po mobilu. Rozpačitě zavrtěl hlavou.

Denny! Jsi v pohodě? Proč ses tak dlouho neozýval? Co se stalo?" spustila Lily hned, jak hovor zvedla.

Klid, jsem v pořádku. Nic mi není. Praštil jsem se do hlavy a teprve před chvílí jsem se probral. Když jsme prohledávali sklad, spadl na mě nějaký pytel," zalhal jsem.

,,Proč jí neřekneš pravdu?" špitl Jack. Propálil jsem ho pohledem a zavrtěl hlavou.

Pytel? Jak se to stalo? Opravdu jsi v pořádku?" vyptávala se starostlivě.

Ano jsem, nemusíš se bát. Mám jen lehký otřes mozku, nic víc. Budu v pohodě. Ale už musím jít. Ráno se ti zase ozvu ano? Dobrou noc," zamumlal jsem.

Dobře. Dobrou," špitla a položila hovor.

,,Proč si jí lhal? Jak jí chceš vysvětlit tu prostřelenou ruku? To na pytel nesvedeš," spustil hned Jack. Potichu jsem sykl, když mi hlavou projela nová vlna bolesti.

Sestra DetektivůKde žijí příběhy. Začni objevovat