Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ležel jsem na posteli a neklidně se převaloval. Ani za nic se mi nedařilo usnout. Musel jsem pořád myslet na slova toho muže. Copak jsem pro ně až takovou hrozbou? Mohli by se znovu pokusit unést ji? Mohli by se snažit z ní něco dostat místo, aby ji použili jen jako páku? A co Lily? Věří mi ještě vůbec? Mám pocit, že ji ztrácím čím dál víc a nevím co s tím mám dělat... jak jí to mám vysvětlit, a přitom jí nic podstatného neříct? Unesu to ještě vůbec, pokud se ke mně zády otočí i ona? Dost pochybuju. Už teď jsou u mě pozorovatelné obrovské výkyvy nálad. Už se vůbec neovládám... a místo abych spal, tak přemýšlím. Je to k vzteku.
,,Co mám sakra dělat?!" zašeptal jsem jen tak do ticha. Bylo mi mizerně a spánek stále nepřicházel. Nevěděl jsem, jestli chci ještě vůbec spát, kvůli množství nočních můr, které ho provázely. Takové tempo dlouho nevydržím. Musím spát aspoň pár hodin... aspoň pár pitomých hodin! Po chvíli jsem to vzdal a zvedl se. Natáhl jsem na sebe tmavou mikinu a potichu vyšel z pokoje. Třeba mi čerstvý vzduch pomůže...V předsíni jsem si obul pár modrých tenisek a vyšel ven z domu. Okamžitě se do mě opřel studený vítr. Zatřepal jsem hlavou a rozeběhl se po cestě. Když už nic, tak se třeba unavím natolik, že pak padnu do postele vyčerpáním. I to je spánek.
***
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Probrala jsem se uprostřed noci s podivným pocitem. Protřela jsem si oči a rozhlédla se po temném pokoji. Kolik může být asi tak hodin? Ospale jsem zívla a opatrně se posadila. Mám žízeň. S tím vědomím jsem se postavila a tiše vklouzla do chodby. Nedalo mi to a nakoukla jsem i do Dennyho pokoji. Postel byla prázdná. Zvláštní. Dneska v noci nikam jít neměl. Anebo mi to prostě neřekl... copak mi teď vůbec něco říká? Zmateně jsem zamrkala. Když jsem se přesvědčila, že Denny v pokoji opravdu není, vydala jsem se po schodech dolů. Ani tady nikdo nebyl. Přešla jsem do kuchyně a do sklenice si napustila vodu. Studená voda mi příjemně schladila vyschlé hrdlo.
,,Nemůžeš spát?" zeptal se mě někdo za mnou. Leknutím jsem nadskočila a otočila se. U dveří stál Denny a sundával si tenisky. No jasně, že ty. Povytáhla jsem obočí.
