Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděla jsem na balkoně a pozorovala dění pode mnou. Denny stál před domem a něco řešil s naším sousedem. Neslyšela jsem, co a výjimečně mi to nijak nevadilo. Na obličeji mě šimral studený vánek a chladil mé horké tváře. Počkala jsem až soused odejde a pak z něj přelezla na strom. Usadila jsem se na jednu z pevnějších větví v koruně a přes listy se dívala na Dennyho. Vypadá už mnohem lépe. Spánek mu prospívá. Potom co jsem se ráno vzbudila a vedle mě bylo prázdné místo, šla jsem se znovu podívat do jeho pokoje. K mému překvapení a úlevě zároveň tam ještě klidně oddechoval. Měla bych z něj dostat, co ho tak trápí, že kvůli tomu ani pořádně spát nemůže. Ale jak? Jen tak mi to neřekne... chtěla jsem mu pomoc, protože i když jsem se tvářila, jak příšerně mi otravuje život, ve skutečnosti jsem o něj měla opravdu starost a trápilo mě, jak se nyní choval.
,,Copak tam nahoře děláš?" zeptal se mě Denny a podíval se směrem mým směrem. Zaváhala jsem. Buď ho můžu provokovat anebo ignorovat. Ale už kvůli tomu, že nevím, co přesně mu je, bych to moc neriskovala. Zkusím raději tu provokaci.
,,Hledám tady oříšky," řekla jsem s provokativním úsměvem. Povytáhl obočí.
,,Na lípě?" zeptal se pobaveně a přešel až ke kmeni.
,,Ne že spadneš," poznamenal varovně. Ušklíbla jsem se. No pojď si pro mě. Jen pojď.
,,Pojď nahoru," kývla jsem na něj. To přece neodmítneš že ne?
,,Mám lozit po stromě?" naklonil s úšklebkem hlavu na stranu. Zazubila jsem se na něj. Pokýval hlavou a natáhl ruku k jedné větvi. Pevně se jí chytl a vytáhl se na kmen. Přidřepl si a podíval se přímo na mě skrz listí. Zasmála jsem se a přelezla na druhou větev.
,,No pojď sem," oplatil mi úsměv a naznačil mi prstem ať jdu za ním. Zavrtěla jsem hlavou a přeskočila z větve na další. Ušklíbl se a postavil se. Přechytil se na jinou větev a začal šplhat za mnou.
,,No pojď. Nebo tě mám sundat?" zeptal se s pobaveným úšklebkem. Znovu jsem zavrtěla hlavou a chystala se přeskočit na druhý strom. Rukama jsem se pustila a natáhla je před sebe. Na nohách jsem se přikrčila a odrazila se. Nataženýma rukama jsem se pevně chytila větve vedlejšího stromu a zhoupla se. Nohama jsem narazila do kmene a sykla bolestí, když se ozval zraněný kotník. Ušklíbl se a skočil za mnou. Rychle jsem přelezla abych mu uvolnila místo. Pevně se chytil a nohama zapřel do kmene. Vyšplhal na jednu z pevných větví, kde jsem seděla já a věnoval mi vítězný úsměv.
,,A mám tě!" zazubil se na mě. Usmála jsem se a protočila očima. Tak je to lepší. Tenhle úsměv ti sluší mnohem víc. Odfrkl si a chytil mě pevně za ruku. Propletl se mnou prsty a mlčky si mě přitáhl blíž k sobě.
,,Co jsi se sousedem řešil?" zeptala jsem po chvíli ticha. Zamračil se a zavrtěl hlavou. Malý úsměv si na tváři, ale naštěstí ponechal.
,,Uvidíš až to bude jisté," odpověděl mi neurčitě. Odfrkla jsem si. Já se tě tady snažím rozveselit a ty mi ani tak nic neřekneš! Nevděčníku!
