Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděla jsem v autě a sledovala co se dělo venku. Denny zašel i s muži do budovy. Hned na to sem přijelo několik policejních aut se zapnutými sirénami. Jen ať se mu nic nestane! Potřebuju se dostat k němu! Prudkým škubnutím jsem otevřela dveře a vystoupila. Začala jsem se kulhat směrem k nejbližším autům, ze kterých vystupovali policisté. Všiml si mě Andrew a rozeběhl se ke mně.
,,Lily! Jsi v pořádku?" vypískl a hned mi strhl pásku z úst. Vyjekla jsem a chtěla si dát ruku přes ústa ovšem nemohla jsem. Ruce mi ještě nerozvázal.
,,Promiň. Hned to udělám," podíval se na mě omluvně a začal mi pásku obmotávat z rukou. Zbytek si nás nevšímal a rozeběhl se směrem k budově.
,,Tak a je to. Není ti nic?" zeptal se starostlivě jakmile mi pásku sundal z rukou a hodil na zem. Zavrtěla jsem hlavou a přitulila se k němu. Mně ne, ale co Denny... i když mě pořád neskutečně štve, nechci, aby se mu něco stalo...
,,Ššššš. Je to dobrý. A kecáš. Všiml jsem si, že pokulháváš," štípl mě lehce do břicha a pohladil po zádech. Kývla jsem a dlouze vydechla.
,,Co je s Nikolasem?" došlo mi po chvíli. Vystrašeně jsem se mu podívala do očí.
,,Neboj. Je v nemocnici. Měl otřes mozku a další menší znamení, ale jinak je v pořádku," usmál se a vzal mě do náruče.
,,Hej!" zamračila jsem se a nechala se odnést do auta. Jako bych to nedošla sama... Dříve než za mnou stihl zavřít dveře ozvalo se z budovy několik výstřelů a následné bolestné výkřiky. Vyděšeně jsem se otočila na Andrew. Prosím ať to nebyl Dennyho křik...prosím prosím.
,,Klid to nic. Zůstaň v autě, podívám se, co se stalo ano? Jen zůstaň v autě a ani se nehni!" kývl na mě a rozeběhl se směrem k budově. Seděla jsem v autě a čekala. Dlouho se nic nedělo. Neklidně jsem si začala na prst namotávat pramínek světlých vlasů. Když už jsem chtěla vylézt a jít se podívat co se děje, začali z budovy vycházet Dennyho kolegové se všemi třemi muži. Vylezla jsem z auta a začala se k nim pomalu šoupat. Kde je Denny?!
,,Lily! Neříkal jsem ti abys zůstala v autě?!" křikl na mě Andrew a doběhl ke mně. Otočila jsem se za ním s nadějí, že je u něj i Denny.
,,Tady jsem zlato," uslyšela jsem Dennyho někde za mnou. Otočila jsem se za ním právě, když po mě natahovat ruku. Úlevně jsem si oddechla. Nic mu není. To už stál Denny vedle mě a díval se na mě zkoumavým pohledem s hlavou mírně nakřivo tak, že mu světlé vlasy padaly do očí. Andrew stál přímo za mnou. Podívala jsem se na Dennyho a kontrolovala, jestli není zraněný. Na první pohled jsem si ničeho nevšimla. Až potom mou pozornost upoutala krvavá skvrna na jeho rameni. Střelili ho... o můj bože oni ho střelili! Musí do nemocnice! Co tady ještě dělá? Proč nemíří k doktorovi?!
,,Postřelili tě," špitla jsem jen. Zavrtěl hlavou a přitáhl si mě do objetí. Odtáhla jsem se a zamračila se.
,,Nepostřelili. Je to jenom škrábnutí. Ani to necítím," odpověděl klidně a chytl mě pod kolonami a vzal do náruče. Omotala jsem mu ruce okolo krku a nechala se odnést zpátky do auta. Posadil mě na sedadlo spolujezdce a zabouchl dveře. Něco domluvil s Andrewem a pak nasedl za volant.
