Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,To si ze mě už snad děláš srandu ne?! To nemyslíš vážně! Tím mě chceš potrestat, že jsem ti na stanici udělala takovou scénu?" spustila jsem naštvaně jen co skončil svůj monolog o tom, že jde někam do háje a nechá nám tady zase Dereka na hlídání. Jednou mu to nestačilo! On si prostě myslí, že když jednou zůstaneme sami doma, hned nás někdo čmajzne a někde zamorduje!
,,Lily. Tohle už jsme jednou řešili. Protesty ti stejně nepomůžou. Derek je výborný detektiv a věřím, že vás dokáže ohlídat. Není tady jako jak ty říkáš chůva. Jen dohlídne, že se vám nic nestane. Takže se neopovažuj znovu opustit dům. Nemůžu se uprostřed zásahu prostě sebrat a jít tě vytáhnout z maléru nebo ze spárů nějakého pošuka! Takže tě prosím, nedělej scény a jednou jedinkrát mě poslechni," odpověděl klidně, a přitom mě propaloval přísným pohledem. Naštvaně jsem zavrčela a odmítavě zavrtěla hlavou.
,,Kdybys mi řekl, o jaké pošuky jde, mohla bych na sebe dávat pozor sama! Anebo ještě lépe. Neslíbil jsi mi náhodou, že mě naučíš se bránit?! Pak bys se mnou nemusel nechávat nikoho!" syčela jsem podrážděně. Dlouze si povzdechl.
,,To už jsem ti taky vysvětloval. A jestli o tu sebeobranu tak strašně stojíš můžeš si říct Derekovi. Když tě to potom nepřejde, klidně tě to naučím," navrhl s významným pohledem. Copak ti ty idiote vůbec nedochází, že nechci trávit čas s Derekem, ale s tebou?! Ty jsi můj bratr propána! A děláš všechno proto, abys se mnou už nemusel trávit čas. Vždy se jen přijdeš ujistit, že jsem ok a zase zmizíš. Divím se, že jsi mě rovnou neposlal i do školy, aby ses mě zbavil!
,,Fajn! Když i tohle musíš házet na ostatní, tak klidně! Aspoň mi tím dokazuješ, jak strašně mě máš rád že? Kdo ví, jestli je i ten strach vůbec opravdový?! Nebo je to jenom tvůj způsob, abys v očích ostatních nevypadal, že se nestaráš, i když to tak ve skutečnosti je!" zaječela jsem na něj, protože moje sebeovládání si zrovna dalo pauzu.
,,Já se nestarám? A kdo teda? Andrew s Nikolasem? Jistě jak jinak. Protože já jsem vždycky ten špatný. Ale jak myslíš. Mysli si, co chceš. Ale varuju tě. Jak se dozvím, že jsi, byť jen vytáhla paty před dům, tak si mě nepřej! Protože přísahám, že znovu už si to potom nezkusíš!" zavrčel s tichým varovným podtónem a zmizel ve dveřích. Naštvaně jsem za ním třískla dveřmi a pak začala pochodovat po pokoji. Co si o sobě vůbec myslí?! Chová se ke mně jako k malému spratkovi! Jak já nesnáším tohle jeho chování! Chová se jako naprostý idiot! Soptila jsem. Jeho výstup mě přiváděl k nepříčetnosti, až jsem měla chuť s něčím pořádně třísknout.
,,Taky jsi stejně nadšená jako já, jak koukám," poznamenal Lukas někde za mnou. Zlostně jsem se po něm otočila abych zjistila, kde se tady vůbec vzal. Opatrně za sebou zavřel dveře a přešel ke mně.
,,Vaše výměna názorů byla slyšet až dolů," špitl tiše a pokusil se ke mně přiblížit ještě o kousek. To už jsem se ale nenechala a o krok ucouvla. Vztek se mnou ještě pořád cloumal a já nechtěla vyjet i po něm, protože on si to nezasloužil.
