Chyťte tu holku! Nesmí utéct! A jeho už konečně spoutejte!" slyšela jsem za sebou naštvaný křik. Srdce mi začalo bít jako o závod, když jsem za sebou uslyšela dusot nohou. Chytí mě! Zrychlila jsem a prudce zahnula do jiné uličky. Dusot nohou se přib...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ležela jsem na posteli a pozorovala jeho uvolněnou tvář. Konečně po dlouhé době vypadal klidně a uvolněně. Usnul u mě a zatím se neprobudil. Jemně jsem mu odhrnula vlasy z tváře a pousmála se nad jeho zrůžovělými líčky. Na tváři mu hrál letmý úsměv. Zřejmě se mu zdálo něco hezkého. Potichu jsem se zvedla abych ho neprobudila a přešla k oknu. Pomalu jsem ho otevřela a pak se otočila zpátky na něj. Jak do pokoje proudil studený vítr, otřásl se zimou a otočil se na druhou stranu postele. Potichu jsem se zasmála a pokývala hlavou. Opatrně jsem přešla k němu a přehodila přes něj deku. Trochu se zavrtěl a něco nespokojeně zamumlal, ale naštěstí spal dál. Potichu jsem si oddechla a sedla si zpátky vedle něj. Dlouze si zívl a přetočil se zpátky ke mně.
,,Dobré ráno," pousmála jsem se na něj, když otevřel oči a podíval se na mě. Chvíli na mě upíral svoje krásné modré oči se zmateným výrazem ve tváři, pak se pousmál a přitáhl se blíž ke mně.
,,Kolik je hodin?" zeptal se po chvíli a naklonil hlavu na stranu. Znovu jsem se pousmála nad jeho zrůžovělými tvářemi a pokývala hlavou.
,,Nemusíš mít strach, že bys spal příliš dlouho. Je teprve osm. " odpověděla jsem a vyplázla na něj jazyk.
,,Nad čím se tak usmíváš? Co je tu tak vtipného?" povytáhl pobaveně obočí a promnul si oči.
,,Máš krásně růžové tváře. Vypadáš roztomile. Kromě toho máš vlasy do všech stran jak vrabčí hnízdo," pokrčila jsem rameny. Lehce se začervenal a protočil očima.
,,No a co má být? Po probuzení je má růžový každý. I ty. A ty vlasy. Bylo by zvláštní, kdybych je měl urovnané nemyslíš? A to, že jsem roztomilej už přece víme ne?" uchechtl se a mrkl na mě. Egoista.
,,A víš, co je dneska za den?" napadlo ho najednou. Zazubila jsem se a přikývla.
,,Velikonoce. Mám něco schovaného nebo ses na mě letos zase vysral?" zeptala jsem se a naklonila hlavu na stranu. Vykulil na mě oči, jako by se ho to, co jsem právě řekla, vůbec netýkalo a s úsměvem zavrtěl hlavou.
,,Nejsi na takové věci už trochu velká? A co ten slovník? Aspoň trošku by ses krotit mohla," napomenul mě, ale viděla jsem na něj, že to nemyslel nijak vážně, jelikož se pořád usmíval od ucha k uchu.
,,Na hledání vajíček? Nikdy! Vždyť i Nikolas je chtěl minule hledat!" hájila jsem se, když si ze mě utahoval.
,,Já vím. A taky vím, proč to tak baví tebe," vyplázl na mě jazyk. Samozřejmě. Když mám v rodině samé detektivy, tak ani obyčejné hledání vajíček nemůže být jen tak obyčejné. Ne u nás. A ne, když to organizuje Denny. Sice vajíčka normálně poschovává, ale na taková místa, kde je bez nějakých indicií nemám šanci najít, takže k tomu většinou tvoří různé mapky, hádanky a nápovědy.
,,Kdybys to nedělal ty, tak by mě to tak nebavilo," přiznala jsem. Přikývl na znamení, že o tom ví.
,,Takže co. Schoval jsi něco nebo ne?" vyzvídala jsem dál. Zasmál se a protočil očima.
