Celou tu noc a ráno žil Levin naprosto podvědomě a připadal si naprosto mimo podmínky materiálního bytí.
Asi jsem se zbláznil, pomyslel si. Jak jinak ospravedlnit, co se přihodilo? Nedokázal vysvětlit nic, co viděl. S řádem světa, jaký znal, se to zkrátka neshodovalo. Nikdy neměl sklony uvěřit hned tomu, co mu kdo navykládal. Vzpíral se tomu i teď. Odmítal, co mu předkládaly vlastní oči, zakrýval si dlaněmi ušní boltce. Raději nevnímat nic, než přijímat lži, které si vybájily jeho smysly.
Bylo lepší uznat, že se v jeho vlastní hlavě něco porouchalo, než přistoupit na myšlenku, že se zbláznil celý svět.
۞
Zdravím! Drabble vzniklo dle skvělého zadání kreativní KariLaz na Wattchatu: totiž otevřít první knížku, která se nám dostane pod ruku, a navázat na větu, na niž nám padne zrak. No, myslela jsem si, že otevírám Poeovy povídky, ale byla to Anna Karenina. :D Přesto jsem získala zajímavý začátek – první věta tedy pochází právě odtamtud, konkrétně ze stránky 398. Popravdě, když jsem se to rok zpátky snažila číst, tak daleko jsem se snad ani nedostala. XD
۞
(psáno 5. ledna 2021)
ČTEŠ
Šepot rákosí
Short StoryChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
