žádná z cest nevede do Říma
ztrácí se v podrostu
když jsem tudy procházela naposledy, z komína stoupal proužek dýmu
ale v knihovně je zhasnuto
i staří přátelé se mohou změnit k nepoznání
někdo mi kdysi řekl, že osamění je stav mysli, nikoli těla
i místa mého dětství jsou už dneska stejná jako všechna ostatní
touhle dobou by nad krajinou odbíjelo klekání
ale v korunách stromů sedí jenom prázdnota
a slunce leží oslepené v nemocnici
tam, kde mne brávala za ruku samota, se klene šedé nebe
nad rákosinou krouží moták
a po pěšině
ticho
۞
(19. 3., upraveno 27. 5. 2024)
ČTEŠ
Šepot rákosí
Short StoryChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
