Je tomu třináct dní, co minul konec listopadu
a zbytky tepla odkládají se na snění,
je tomu třináct dní, co minul konec listopadu,
ty krátké dny se ještě chvíli nezmění.
Čeká mne povinnost tak jako každou středu,
vítr mi do klína úlohu přihání,
čeká mne nutná ctnost tak jako každou středu,
nudu tu zahánět v tyto dny nemusím.
Život mi předkládá úkoly, já jenom soupis vedu
a zbytky tepla odkládají se na snění,
v rutině téměř si nevšimnu, že mívám ruce z ledu,
a na volné chvíle že zábavu nesháním.
Přesto však v myšlenkách mám řadu vlastních zvědů,
již zpátky na léto s radostí vzpomínají.
A když se na cestu od domu zrána vkradu,
v rose tam souhvězdí světlíků vykvétají.
Má vlastní ruka mi nabízí lžičku medu,
stávám se rychle svou vlastní obětí.
Soužit se pro léto kdykoli hravě svedu,
nelze se ubránit letnímu vábení.
Z čistého nebe chci ruce mít zase plné květů,
chodidla nahá a hlavu plnou umění,
toulat se po nocích pod světlem jiných světů,
některé věci vskutku se nemění.
Avšak je tomu třináct dní, co minul konec listopadu,
a ačkoli do ucha kočka i v zimě zavrní,
některé věci zemřou spolu s listy po opadu
a zbytky tepla odkládají se na snění.
۞
(prosinec 2022)
Za zadání tradiční pětice slov znějící v tomto případě » oběť, kočka, vítr, listopad, světlík « děkuji tentokrát Ona_s_perem .
ČTEŠ
Šepot rákosí
Short StoryChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
