Chronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D
(Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
Psal se duben 2022. Blížila se maturita a po ní prázdniny, o kterých se Trnka chystala na jedno moc úžasné biologické soustředění, ale aby tam mohla jet, musela nejdřív poslat přihlášku, jejíž součástí bylo i vytvořit pohádku obsahující zadaných pět slovních spojení, a to následujících: otrávené jablko, jarní aspekt, myšička, zaplavený lužní les, kohoutek a slepička.
Uběhlo pár měsíců, soustředění přišlo a odešlo a Trnka se rozhodla, že v rámci oživení svého profilu by se mohla o onu před několika měsíci vzniknuvší blbost podělit i s osazenstvem wattpadu. Tak se tedy pohodlně usaďte a připravte se na nepopsatelné věci...
۞
To ráno byl zaplavený lužní les poněkud neklidný. V holých větvích mu šuměl vítr, kořeny objímala řeka a o něco výš mezi patami kmenů rozkvétaly rostliny jarního aspektu, ale něco viselo ve vzduchu. Jen kdyby přišel na to, co to je –
Les se zavrtěl. Na tenké větvičce nad vodou ho něco šimralo. Visel tam myšák, zadními packami se přidržoval, díval se na svůj odraz na hladině a nakrucoval si vousy jako před zrcadlem. Po chvilce sám na sebe spokojeně vycenil zuby, uhladil si srst za ušima a než bys řekl švec, vyběhl po větvičce zpátky až ke kmínku, hop skok a už byl na pevné zemi. Sebevědomě, avšak s notnou dávkou opatrnosti, aby si nepocuchal vizáž, se vydal podél řeky proti proudu do cizích krajin.
Myšák se totiž rozhodl najít si k sobě nějakou adekvátně vznešenou myšičku. A to samozřejmě není jen tak.
Les pobaveně zašuměl a rozhodl se, že bude myšákovo putování zpovzdálí sledovat. Jeho samotného se to sice nijak nedotýkalo – les se rozrůstá neustále, a obejde se to bez sladkého šeptání do ouška – ale měl zkrátka slabost pro romantické příběhy. Onehdy mu dojetím opadaly listy z několika stromů, když slepička tak obětavě obíhala všechna jeho zákoutí, aby od studánky vyprosila vodu pro svého kohoutka.
Zničehonic byl les vytržen ze svého rozjímání. Myšák se zastavil, vykukoval mezi listy medvědího česneku a obezřetně se díval na řeku. Nad vodou se totiž odněkud z nedaleka nesl strašlivý kravál.
Netrvalo dlouho a ze zákrutu vyplula loďka. Řídil ji vousatý troll, jehož soukmenovci tvořili i celou posádku. Část z nich bezuzdně povykovala a zbytek do toho z plných plic zpíval:
Vysál jsem vysavačem vodu z rybníka
Hejno divokých kačen, pana vodníka
Vodního šneka Rudlu, kapra Řehoře
Pak ňákou malou čudlu a dva úhoře
A uprostřed toho všeho seděla jednomu trollovi na rameni klikací myšička, hrála všemi barvami jako diskokoule a klikala, až se jí ocásek s úesbéčkem mrskal na všechny strany. Klik, cvak, písk. Klikyklikyklikyklikyklik.
Myšák na ní visel očima a nemohl se toho pohledu nabažit. Uvědomil si, že pokud něco rychle neudělá, tak mu ta nadpozemská kráska brzy zmizí za dalším meandrem.
Dal si ještě chvilku na přípravu, zhluboka se nadechl a tanečním krokem dohopkal po spadlé kládě až do poloviny řeky. Napodobil smeknutí, uklonil se a začal zpívat právě včas, aby se k trollům připojil na refrén.
V hluku jejich hlasů ho sice nebylo slyšet, ale i tak si ho všimli.
„Hola hej, stůjme. Nazdar myšáku."
„Nazdar," řekl myšák. Mrknul směrem k myšičce a najednou mu slova uvízla v krku. Ale to nevadilo, protože trollové umí udělat konverzaci úplně z čehokoliv.
„Znáte pohádku vo kohoutku a slepičce?" nadhodil jeden, zatímco vousatý kormidelník přirážel ke břehu a ostatní vyskakovali na vlhkou lesní půdu. Les se zájmem naslouchal.
„Snad o kohoutkovi, ne?" namítl myšák v domnění, že opraví trollovu barbarskou češtinu a před myšičkou se trochu vytáhne.
„Ba ne. Vo kohoutku," trval si na svém troll a spiklenecky se rozhlédl po všech okolo. Trollové s potměšilými výrazy ještě chvíli mlčeli, ale pak už to jeden z nich nevydržel.
„Myslíš tu," nadhodil, „jak z kohoutku přestala téct voda a slepička šla hledat instalatéra?"
Trollové se rozesmáli, přestože tu větu určitě neslyšeli poprvé, ale les nespokojeně zašuměl. Vůbec se mu nepozdávalo, že na jeho území přijeli takoví vagabundi a bez pozdravu hned začali urážet jeho oblíbenou pohádku.
„Já znám jinou," přerušila trollí smích po chvilce klikací myšička a žertovným tónem pokračovala: „Slepička zmáčkla kohoutek a postřílela všechny otravné trolly, co jich v okolí bylo."
Trollové to zřejmě považovali za velmi dobrý vtip, protože se rozveselili ještě víc. Několik z nich se rozběhlo po lužním lese, aby si přičichli ke květinám, ale většina si začala mezi ladoňkami kopat míčem, na kterém bylo velkými písmeny napsáno SLOVO.
Myšák zvětřil svou příležitost, přichomýtl se k myšičce, ještě jednou se uklonil a představil se. Myšička roztomile zablikala. Pak se zeptala, odkud přichází, a začali si zaujatě povídat. Dokonce tak zaujatě, že si ani pořádně nevšimli, jaký klid v lužním lese po chvilce nastal.
Trollové totiž brzy uviděli, že se kolem jejich myšičky děje něco zajímavého, a shlukli se za blízkými kmeny, odkud rádoby nenápadně pozorovali každý myší pohyb a poslouchali každé myší slovo.
„Tak se mi zdá," začal jeden z nich divadelním šepotem, „že nás naše myšička možná brzo vopustí."
„A ty se divíš? Dyť už je jaro," odpověděl mu další stejným způsobem.
„A ani nakonec nemusela sníst to votrávený jablko, jak navrhoval tady Venca," přisadil si další troll. „Někdo si ji našel i bez toho. Já sem vám povídal, že je krásně blikavá."
Myšička si pomyslela, že jsou ti trollí strejčci úplně nemožní, ale zas tak moc se za ně nestyděla. Nenápadně pobídla myšáka do chůze a brzy oba dva trollům zmizeli mezi lístky medvědího česneku a stonky bledulí.
Když se ocitli z doslechu, myšák se opatrně začal na trolly vyptávat. Odkud jsou, proč přišli – ptal se na trolly, i když ho zajímala spíš samotná klikací myšička.
„Já vlastně tak úplně nevím," vykroutila se z otázek myšička. „Připojila jsem se k nim teprve nedávno."
„Pohádka o kohoutku a slovní fotbal... co to má všechno znamenat?" ptal se zmateně.
„Trollové trollí. Je to jejich přirozenost. Radši si z nich nic nedělej," řekla a nastavila mu tvář.
Myšák jí opatrně dal pusu a myšička blaženě klikla.
Ale jestli spolu měli myšátka a kolik z nich bylo bezdrátových, to už je jen a jen jejich věc.
۞
Ještě přidávám portréty hlavních hrdinů:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
