rozkrývám
stébla uschlé trávy obnažená po tání
sbírám podezřelé maličkosti
jako skleněnky z podlahy
cvrnkám prstem do jedné za druhou
důlek se rychle zaplní
je konec jarním mhám
ve čtyři odpoledne už se nestmívá
na krystalu kalcitu se láme realita
a před očima se mi dvojí rozcestí
ptáčata předčasně vyletěla z hnízd
do jejich sotva opeřených těl se najednou zakusuje vítr
dostala se do neznáma
bez možnosti návratu
hledají bezpečné místo
z téhle křižovatky pro mě vede jediná cesta
vysypaná střepy skleněnek
nevěřím na jedinečnost mimořádných paprsků
poučeného člověka oklamat nedokážou
je konec jarním mhám
ve čtyři odpoledne na malých albertovských schodech popíjím čaj
ve společnosti rozbrázděné oblohy
rozkvetly javory
۞
(27. 3. 2024)
ČTEŠ
Šepot rákosí
Cerita PendekChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
