Sleduji bílý sníh tančící ve větru,
mrazem až červenají líce.
Ztracená vločka mi namísto na svetru
nesměle přistane na ruce.
Ledové střípky se přemění na vodu,
překrásná struktura zmizí,
přeju si rozumět našemu osudu
a obývat svět bez iluzí.
Kam život zamíří, kampak to povede?
Všechny ty středy a pátky,
nic není navěky, jednou to odejde
co naděláš, život je krátký.
Vločky nám vyprávějí, že smrtí to nekončí
smrt je jen proměna, tvou duši nezmenší.
ČTEŠ
Šepot rákosí
Cerita PendekChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
