stojím před branami ráje
když schovali ráno pod závoje mlhy
a zamkli březen nekončící zimou
je těžké couvnout od okraje
vždyť cosi vede moje kroky
a pocity se navrch derou
vyvrátila se mi zdání moje
mnohokrát a nikdy naposledy
jsem poznal, že všichni v ráji lžou
jako vězeň probírám se lkaje
že prozření vsadí člověka v okovy
a svoboda končí sebou samou
život sám mi odkryl svoje taje
už ani nechci spatřit další pravdy
jež stejně pevně jako nevědomost vážou
skončil jsem na sídlišti v Brně
obklopený panelových domů sady
chladem v duši, oparem a mlhou
a vědomím, za něž mě vyhnali z ráje
nikdy bych si býval nepomyslel
že otevřít oči je hřích
۞
(13. 3. 2021)
ČTEŠ
Šepot rákosí
Short StoryChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
