Tam, kde končí řeka v mlze,
kde kýchá lesa pán,
tam tě slepý poutník sveze,
dál, ne, dál musíš sám.
Co najdeš, nevíš,
neví to nikdo z nás,
ví to jen mrtví a hvězdný jas.
Hvězdy mají vše, co potřebuješ znát,
ale nemohou, nechtějí ti to dát.
Nezkoušej krást, hvězdy tě uvidí,
zůstávej radši tam dole u lidí.
Hvězdy mají moc, hvězdy mají vědění,
hvězdy se po právu ujímají vedení,
hvězdy tě vykážou, hvězdy tě vyděsí,
donutí pokleknout, plakat a poprosit.
Hvězdy ovládají i lidské životy,
hvězdy jsou kruté, neznají dobroty,
hvězdy nezajímá, co člověk miluje,
hvězdy jsou králové, hvězdy jsou magie!
ČTEŠ
Šepot rákosí
NouvellesChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
