Přišel jsem ze školy, úkoly udělal,
o moje zážitky nikdo se nestaral.
Přišel jsem k večeři, chtěl jsem si povídat,
úsečných jen pár slov – odpověď otcova.
Navečer z pokoje, přes dveře zavřené,
zaslech jsem posté už rozepře bezcenné.
Ostrý tón obranou před slovním útokem,
po chvíli vše skončí v nezájmu hlubokém.
Tak jednoduché,
tak každodenní
a tak lidské.
Je snazší namísto toho se domluvit
míjet se slovy a míjet se pocity?
Trvat si na svém a křičet jak na lesy
a místo omluvy zatáhnout závěsy...
Tak jednoduché,
tak každodenní
a tak lidské
zlo.
۞
(29. – 30. 1. 2022)
ČTEŠ
Šepot rákosí
Short StoryChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
