byv ztracen, slepý ve tmách
svůj útěk prodlužuji
vlk žene se mi v patách
a nečeká, až seberu dech
jen tiše jako šeptem
se plíží vůkol šerem
a neodvratně cítím
že pán mého života jest
již skokem jeho skolen
ni povzdech skane ze rtů
krev prýští, svlaží půdu
teď splácím lesu svůj dluh
zahlédnu zblízka zlaté oči,
a je v nich hlad a je v nich soucit
s bolestí najdu pochopení,
že pro mě už tu místo není
že stát se kořistí je čest
ber, vlku, ber
ber plnými doušky
۞
(19. 1. 2022)
ČTEŠ
Šepot rákosí
PovídkyChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
