když jdete s kamarádem ze školy
vyšleš úsměv
jenž nemá šanci doletět na druhý konec té propasti mezi vámi
cestou autobusem
vídáváš graffiti napříč přes dětské obrázky
doma je
po dvaceti letech vztahu
něco, na co slova nestačí
ale stačí na to křik
cítíš ji
chytá se na tebe vrstva po vrstvě
stínuje detaily pěkně do tmava
šíří prázdno a všechno je
.
.
.
daleko
.
.
.
chytá se na tebe
ta neviditelná antropogenní špína všedních dní
pojď
umyj si ruce
۞
(16. 5. 2023)
ČTEŠ
Šepot rákosí
Short StoryChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
