pařížské metro je plné trpaslíků
přebíhají koleje, když se nikdo nedívá
světýlka v tunelu svítí právě pro ně
občas se zachytí jedoucího vlaku
ťukají na okýnko
dozadu jim vlaje dlouhý vous
šklebí se a matou lidské smysly
snad kouzlem
pohled se na nich rozpíjí
a cestující potřese hlavou a podívá se jinam
přesto v něm něco zůstane
tenkého jako vlas
ale ohebného jako vítr
(v němž vlaje čísi vous)
snad málem přestoupil na špatnou linku
snad mu dnes ráno trvalo dlouho, než se probudil
ale teď mu přeje štěstí
vlak zarachotil na mostě nad Seinou
vítr zadul ještě o chlup silněji
a v ústech mezi vousy se vesele blýskají zuby
trpaslíci mhouří oči před sluncem
a taky trochu šťastně
jeden z nich se rukou pustí vlaku
možná se bříšky prstů dotkne hladiny
těsně mimo doslech se ozývá výskání
a ve vzduchu uvnitř vagónu visí úsměvy
koutkem oka nad řekou zahlédneš velikou věž
a budeš vědět, že jsi v Paříži
a že pařížské metro je plné trpaslíků
je te souhaite un bon voyage
۞
(17. 11. 2023)
ČTEŠ
Šepot rákosí
Short StoryChronologicky vydávaná všehochuť prózy i pokusů o poezii aneb skládka všech kratších nápadů. Snad může posloužit i jako ilustrace vývoje mého psaní, který snad není k horšímu. :D (Na konec každé kapitoly se snažím psát datum nebo alespoň přibližné o...
