Šepot rákosí

(p) Terezka

Vždycky jsem balancovala na hraně toho, co je ještě včas. Vždyť víš, kolikrát jsem dobíhala do školy dvě minuty před zvoněním. Jednou mi dokonce málem ujel vlak k dědečkovi na Slovensko. Ale nikdy jsem netušila, že tohle moje věčné „pozdě" bude jednou mít horší následek než napomenutí třídního učitele.

Sedím s hrnkem horkého čaje vedle otevřeného okna, koukám do chladné lednové noci a přemýšlím. O Tobě. O nás. O tom, co mohlo být, ale já si neuvědomila včas, že je to možné.

Tohle jsi mi neměla dělat, Teri. To od Tebe vůbec nebylo hezké.

Jenže Tobě už je to jedno, že? Z Tebe už zbyl jenom popel. Tos mi taky neměla dělat.

Můžu Tě za to ale vinit? Já nevím. Nevím už vůbec nic. Byla to opravdu náhoda typu „špatné místo ve špatný čas", nebo v tom byl náznak záměru? A jsem já příčina tohohle záměru?

Nechala jsi mě tady samotnou s náhlým poznáním, které už ale není možné uplatnit. Mám klíč k záhadě jménem Terezka, ale chybí mi zámek, který bych mohla odemknout.

Proč jsi nikdy nic neřekla? Protože jsi chtěla počkat, až na to přijdu sama? Nebo sis nebyla jistá a nechtěla jsi zničit to křehké přátelství, které mezi námi bylo?

Víš, časem to pouto zesílilo. Svěřovala jsem se Ti prakticky se vším. A myslela jsem si, že je tahle důvěra vzájemná. Jenže jsem měla mít oči otevřené a vidět všechny ty náznaky.

Ale jak říkám, došlo mi to moc pozdě.

A teď jsi pryč a já Ti nemůžu říct, že bych to chtěla zkusit. Letět s Tebou ke hvězdám a zpátky, procestovat nekonečno a poznat, jaké to je, když na nás lidé divně koukají a my se tomu jen smějeme. Protože jsme spolu a to je to jediné, na čem záleží.

Jenže nejsme spolu. Už nikdy nebudeme spolu.

A já Tě nemůžu obejmout, i když bych moc chtěla. Toužím vidět Tvůj úsměv. Když nad Tebou přemýšlím, sama se usmívám. Ale pak si vzpomenu a Tvoji postavu zahalí plameny.

A na konci je jenom popel.

Proč jenom nejsi fénix, Terezko?

۞

Zdravím :) Tenhle pokus nemá ani čtyři sta slov, takže se mi zdá opravdu krátký, ale přesto (snad) něco říká. Je to výsledek toho, když má Trnka brigádu nenáročnou na myšlení a v mezičase se jí do hlavy vloupá inspirace. A ano - opravdu takhle myslí holka na holku. I když pochybuju, že je na Wattpadu vůbec někdo, komu by to vadilo. (Samozřejmě mě můžete vyvést z omylu, pokud nemám pravdu.)

Písnička... možná trochu i souvisí. Ale hlavně jsem ji poslouchala při psaní a navíc je pěkná :)