Secret little rendezvous ~ Larry ✓

50.

Focení dnes proběhlo úplně uvolněně, klidně a naprosto úžasně. Moc jsme si to užili a nasmáli se. Navíc Mick i fotograf vypadali také dost spokojeně.
"Moc ti děkuji, Árone," řekl s úsměvem Mick a dal fotografovi pusu na tvář. "Ty fotky se moc povedli.
"Kdy je uvidíme?" zeptal se nadšeně Niall a rozvalil se po celém gauči.

"Pozítří by měli být ready," usmál se Áron a jemně se opřel o Micka. Kluci si to asi nevšimli, no já ten pohyb poznal. Používal jsem ho taky, když jsem chtěl, aby mě Loui obejmul.
"Už teď se těšíme!" zasmál se Niall od ucha k uchu a šel se převléknout. Stejně jako ostatní. Byl čas jít zase jinam.
Když už jsme vylezli ven zpoza paravánu, jenom jsem zaslechl, že Mick Áronovi povídá nějaký čas na dnešní večer a při tom se usmíva od ucha k uchu. Pak ale svou pozornost opět věnoval nám.
"Tak jo kluci, zítra odjíždíme na Floridu! Musíme vám připravit outfity a pobalit kufry, takže jdeme domů!" zavelil Mick s úsměvem.

Ti dva byli společně opravdu rozkošní, jen co je pravda. No pohled na ně nám pak překazil sám Mick, když nás hnal ven a pak do auta.
Doma se nám každému nasáčkoval do pokoje, aby nám mohl přichystat věci... Nebo  nám je jen přišel zkontrolovat a zkritizovat, jak to on někdy moc rád dělá...
Každopádně jsem nechal svoje věci nachystané na posteli a jen čekal, až se objeví i v mém pokoji.

Doma se ke mě Mick vřítil jako k prvnímu. Některé věci mi nechal, jiné vyhodil a hlavně mi přibalil velkou zásobu stuh do vlasů. Mick se pak vyřítil ode mě směrem k pokojům ostatních a tak jsem se nenápadně připlížil k Louimu, aby jsme měli aspoň chvilku pro sebe.

Po chvilce, kdy jsem na mobilu znuděně projížděl instagram, se dveře na mém pokoji otevřeli.
"Páni, tys to vzal nějak hopem," zasmál jsem se, no když jsem doložil mobil, zjistil jsem, že je to Harry.
"Harry... Promiň, myslel jsem si, že to je Mick," zasmál jsem se, no to už se mi vtiskl do náručí. "Co ty tady?"

"Musím mít důvod, když tě chci vidět?" broukl jsem a obkročně si sedl na jeho klín. Ruce jsem si založil kolem jeho krku a přitáhl jsem si jej do polibku.
"Nebo mě tady nechceš? Klidně půjdu," broukl jsem jenom tak, no zadrželi mě dvě velké dlaně na mých bocích.

"Opovaž se," zavrčel jsem s úsměvem na tváři a přitáhl si ho za boky zpátky na sebe.
"Tvoje přítomnost mi vůbec nepřekáží. Jenom bych asi měl podotknout, že nás kdykoliv může vyrušit Mick... A asi bych nebyl dvakrát milý, když se nám to děje často," zasmál jsem se a rukama jezdil po jeho zádech a někdy i po jeho krásném zadečku a bocích.

"Myslím, že právě dnes by to pochopil a vycouval," zasmál jsem se a nadzvedl se tak, aby mi dlaně mohl vsunout pod zadek a tak si mě přidržet při sobě. Položil jsem se na jeho rameno s jemně mu líbal krk a taky ouško. Chtěl jsem se tulit, víc jsem ke štětí nepotřeboval.

"No, to máš možná pravdu," zasmál jsem se a nechal ho pečovat o můj krk. Ruce jsem nechal pod jeho zadečkem, který jsem dál hladil a někdy i zmáčkl, což způsobilo, že mě Harry vždy kousl.
"Vždyť uvidíme, když se tak stane," zasmál jsem se ještě a hodil ho pod sebe na postel.

Musel jsem se smát jako blázen, když mě povalil pod sebe a začal líbat všude možně, kde ho napadlo.
"Louisi, to lechtá!" zasmál jsem se a jemně jej zatlačil do hrudě, abych mu mohl věnovat polibek na nos. Tuhletu chvilku však přerušilo zaklepání na dveře.
"Jestli se tam děje něco, při čem jsou končetiny toho druhého někde, kde být nemají, máte deset sekund!" křikl Mick a začal počítat.

Se smíchem jsem si povzdechl a lehl si na posteli vedle Harryho.
"Nic neděláme, nemusíš počítat!" křikl jsem na něj a hned na to se otevřeli dveře.
"No vždyť proto!" usmál se široce a přešel k mým věcem, aby si je mohl prohlédnout.
"Nezdržím vás dlouho, jenom tady půlku Louiho věcí vyhodím a nahradím je jinými věci," ušklíbl se na nás dva a začal se hrabat mezi mými věci.

"Klidně, nemusíš pospíchat, s časem roste chuť," zasmál jsem se, načež jsem si vysloužil šťouchnutí do boku. Mick se zasmál a koukl na nás dva.
"A ty a Áron? Neměl by ses připravovat na večer?" nadhodil jsem. Mick se zastavil a koukl na mě, no pak se zasmál.
"Broučku, já jsem připravený celý život, navíc si Árona beru sebou do Ameriky hezky s vámi, takže se poznáte. Řekl jsem si, že by bylo hezké mít pořádné fotky na stránky," vysvětlil a u toho se culil.

Střelil jsem rychlý pohled po Harrym a trochu se zamračil. Ale nakonec jsem uznal, že měl pravdu. S časem opravdu roste chuť...
"Ty jsi připraven vždycky na všechno," podotkl jsem pobaveně.
"Pamatuj si, že příprava je vždy důležitá," mrknul na mě s lišáckým úsměvem a pak půlku mých věcí dal stranou.
"Ale fotky budou fajn, to máš pravdu," řekl jsem pořád s tichým smíchem. "Fanynky ti za ně budou vděčné."

"Slyšíš? Příprava je důležitá," zasmál jsme se a opatrně jej štípl rty na krku.
"Né že si budeme hrát na 50 odstínů šedi," špitl jsem a Mick se začal smát jako blázen.
"Takže tady jěště nic nebylo, no to je novinka," broukl si popod nos, zatímco se hrabal v Louiho věcech.

"No a divíš se? Je jedno kolik lidí to v domě ví, beztak na nás dva neberou ohled a jen tak nás klidně vyruší i ve sprše," zamručel jsem, no nakonec jsem se usmál taky. A Mick se začal smát jako blázen.
"Hele, klid, jedním z nich jsi i ty!" okřikl jsem ho.

"Ale notak, Loueh! Přeci by si se na mě nezlobil!" zamrkal Mick, zatímco mu do kufru skládal košile.
"Ale on ne, to se neboj, on jenom štěká, nekouše," broukl jsem, načež mě Loui hned kousl do ramene.
"Okay, kouše jenom mě, ale jinak je to zlatíčko," doplnil jsem a zamračil se na něj, no nechal jsem ho ten kousanec políbit, aby to odčinil.

"To vidím," zasmál se Mick a zavřel můj kufr.
"Jen to moc nepřežeňte vy dva, ať zítra zvládnete cestu a pak i výlet," zasmál se a zamířil ke dveřím.
"Nápodobně Micku!" křikl jsem, než se za ním zavřeli dveře.

"Piraně," broukl jsem a vyhodil se na jeho pás, abych ho viděl hezky z hora.
"Ale moje piraně," broukl jsem a políbil ho na krk a rty. "No ten kousanec si opravdu beru osobně, ten bolel!"

"Ale notak! Přece se na mě nebudeš zlobit kvůli nějakému kousanci," zasmál jsem se a ruce položil na jeho půvabné boky. On se však zavrtěl a ruce mi hned sklouzly až na jeho zadeček.

"A budu," zamračil jsem se, no stačilo několik zmáčknutí mého pozadí a bylo mu odpuštěno.
"No dobře, tak ne," vzdal jsem se a položil se na jeho hruď.
"Pak se musíme jít jěště najíst. Niall asi nebude šťastný, že jsem vaření nechal na něm," zamyslel jsem se a koukl na hodiny, kolik mám jěště času.

"Proč nám vždy něco musí zničit společnou chvilku?" zeptal jsem se smutně a lehce natrčil u toho ret. Hned mi ho však políbil a smutek byl ty-tam.
"A co dobrého nám vy dva uvaříte? Rád bych se dožil zítřka."

"Zatím bylo všechno dobré, tak si nestěžuj," zabrblal jsem a sám přemýšlel, co to dnes bude.
"Liam chtěl nějaké maso a Zayn omáčku, takže asi nějaké plátky na zeleném koření s kaší," zamyslel jsem se a nakonec přikývl, jako kdybych si potvrdzoval svá slova.

"No dobře, jednoduše vám budu zase jednou slepě důvěřovat," zasmál jsem se a prohrábl mu jeho vlásky.
"I krátké ti moc sluší," pousmál jsem se, když hlavu natáhl za mou rukou a já tak pohlazení zopakoval.

Přitulil jsem se k jeho ruce a pak jí chytl do vlastních rukou a políbil.
"Jsem rád, že se ti líbí," špitl jsem a jeho ruku jsem si položil zpět do vlasů.
"Já si na ně jěště pořád zvykám," doplnil jsem a vpil se do jeho rtů. Vklouzl jsem mu rukou pod triko a hladil jej všude kam jsem dosáhl.

"Oh, ty jeden romantiku," zasmál jsem se, když mi políbil hřbet ruky.
"Za malou chvíli si ani nevzpomene, že jsi doteď měl delší, uvidíš," zasmál jsem se a nechal se hladit. Bylo to příjemné.
"Copak to tady vyvádíš?" zasmál jsem se, když mi vyhrnul triko, aby se kochal ne jenom dotekem, ale i pohledem.

"Hmm, nic...?" zabroukal jsem v odpovědi a hladil ho po plochém bříšku, kam jsem mu věnoval několik motýlých polibků, než se ozval zvuk foťáku. Téměř jsem dostal infarkt, když jsem ve dveřích uviděl culícího se Nialla.
"Kluci jsou hladový a mně se nechce vařit samotnému!" ušklíbl se. Já jenom nespokojeně zamručel, no postavil jsem se a šel za ním.
"Promiň. Lou," pípl jsem rychle ve dveřích, když už mě Niall táhl ven z izby a dolů do kuchyně.