Secret little rendezvous ~ Larry ✓

43.

"Zabiju ho," zabručel jsem naštvaně a natáhl se k Louimu nahoru pro první ranní polibek. No pak jsem si něco uvědomil a rychle jsem se natáhl k nočnímu stolku, na kterém jsem měl notes.
"Napsal jsem ti písničku," zasmál jsem se nad vtipným podtextem a nad jeho překvapeným pohledem. "Když to zpíváš, zní to jako fuck me, proto."

"Ty ses nám nějak rozepsal," zavtipkoval jsem, ale hned jsem se pohodlně usadil, abych si mohl dát jeho notebook na kolena a přečíst si to.
"Rock me..." šeptl jsem si tak pro sebe a pustil se do čtení.
"Zajímavé," zasmál jsem se, když jsem si to broukal a opravdu jsem tam místo 'Rock me' občas řekl 'Fuck me'.

"Měl jsem nekalé myšlenky naposledy ve sprše," pousmál jsem se a přehodil si nohu přes jeho tělo, abych se mohl vpít do jeho rtů a pořádně si jej užít hned po ránu.
"Co ty na to? Po koncertu, když si všichni oddechneme, to můžeme ukázat klukům."

Podíval jsem se na něj s lehkým úšklebkem a dal jeho notes ještě bokem, abych si mohl Harryho přitáhnout víc na sebe.
"Pojď ke mně," šeptl jsem mu do rtů, do kterých jsem se pak i vpil. "Ať si tě ještě vychutnám, než půjdeme za ostatníma."

"Ale, ale, pane Tomlinsone," zasmál jsem se a nechal se přitáhnout blíž k jeho tělu, které hřálo a jeho pokožka téměř pálila.
"Kluci budou mít blbý keci, když nepřijdeme dolů," zabručel jsem mu do rtů, zatímco jsem mu zaplétal prsty do vlasů.

"Ti jsou mi ukradený," ušklíbl jsem se. Chytl jsem ho pevně za boky a přetočil si ho pod sebe. Vypískl, ale pak se jen chichotal a nechal se ode mě líbat všude kam jsem dosáhl.

Když si mě přehodil jako kus masa, nemohl jsem se přestat smát.
"Jseš blázen, Tomlinsone!" zaskučel jsem, když mi věnoval několik kousanců na odhalené bříško
"Budu tam mít modřiny! Mick mě zabije!" I přes to jsem se smál a nechal ho si hrát.

"Nezabije. Jen bude malinko pohoršenej a bude se vyptávat, co jsem s tebou vyváděl, když máš modřiny," zasmál jsem se a dál pokračoval ve své rozdělané a velice důležité práci.

"Takže zabije tebe," odvětil jsem a zachichotal se. Pomaloučku jsem u toho probíral jeho krásné jemné vlásky.
"Broučku, ale jestli neslezeme dolů, tak budeme bez snídaně." Na to hned zbystřil a vyděšeně se na mě koukl.

Klidně bych pokračoval dál, to mi věřte, ale být bez snídaně? Potřebuji přece nějakou energii!
"No tak dobře," zamručel jsem a protočil očima. Moc se mi z pokoje nechtělo a pozitivní byla jenom ta vidina snídaně.
Hah, nějak se měním na Nialla...

"Večer máme vystoupení, že jo..." pípl jsem z postele, protože se mi opravdu nechtělo vylézat... Bylo mi tak dobře!
"Těším se, ale prý má Mick, naše máma, pro nás nové kostými. Celkem de toho bojím..."

Pomalu jsem vstal z postele a protáhl si všechny svaly. Pak jsem se s drobným úsměvem a přikývnutím otočil na Harryho.
"No snad to nebude nic hrozného," zasmál jsem se. "Když nás neoblékne do peří a bude vůbec na první pohled znát, kdo je kdo, tak je to v suchu! A teď už výlez z tý postele, když už si mě namotal na tu snídani," ušklíbl jsem se a natáhl se po jeho rukách, abych ho vytáhl na nohy.

Cítil jsem se jako puberťák, který nad jejich videama trávil hodiny a hodiny, sám v pokoji...
A teď? On přede mnou? To byla čistá dokonalost!
"Mně se nechce..." zaskučel jsem, když mě vytahoval na nohy.

"Jako, klidně bych tě tam odnesl, ale nevím co by na to řekli hosté a kluci. Tak pojď, ať se najíme a nabereme síly na koncert a všechny nástrahy tohoto dne," zasmál jsem se a pomohl mu na nohy.

"No tak dobře..." zasmál jsem se a přitulil se k němu, když mě zvedl na nohy. Natáhl jsem se a políbil ho na čelist.
"Raději bych zůstal tu a mazlil se, ale práce nepočká..." zamumlal jsem mírně a přešel ku skříni, před kterou jsem ze sebe schodil všechno oblečení, abych se mohl převléct do kalhot a košile.

Mohl bych tam stát a sledovat jeho pohyby a dokonalé tělo celý den, no po nějaké té chvíli sledování jeho osoby jsem si uvědomil, že bych měl udělat totéž a jít se převléknout.
"Jdu ještě na pokoj se také převléknout. Sejdeme se na chodbě, jsem tam hned!"

V malém koutku duše jsem doufal, že se na mě vrhne, no asi jsem měl smůlu.
"Dobře, budu čekat," broukl jsem, než za sebou zavřel dveře a já zůstal sám. Natáhl jsem na sebe černé džíny, které byli na kolenou roztržené a k tomu jsem si dal průsvitnou černou košili. Vlasy jsem si nechal volně rozpuštěné a tak vyšel na chodbu, aby jsem počkal na Louiho.

Tím, co jsem si oblékl, jsem se ani moc nezabýval. Jen jsem na sebe rychle hodil nějaké tričko a džíny a vydal se na chodbu za Harrym. Nechtěl jsem, aby na mě dlouho čekal.
"Tak tedy můžeme jít, můj princi?" usmál jsem se a hluboko se mu uklonil. Jen tak, z legrace...

"Oh, samozřejmě," povzdychl jsem si hraně a poťapkal mu rukou po hlavě, aby se zvedl a mohli jsme jít, protože jsem už začínal být hladový i já. Loui mě počastoval smíchem a společně jsme mířili do salónku, kde jsme měli snídani.

S úsměvy na tvářích jsme se vydali na cestu za ostatníma. Už jsem měl veliký hlad a nemohl jsem se té snídaně dočkat.
"No to je dost, že jste přišli. Už jsem myslel, že budu muset jít za vámi a dotáhnout vás sem za uši," zasmál se Liam, když jsme oba vešli do salónku.

"Nevím jestli by si chtěl vidět to, co se dělo," zasmál jsem se jeho směrem, načež jsem dostal po hlavě jak od Liama, tak od Louiho.
"Jsem ticho," broukl jsem a přesunul se ke stolu, kde jsem měl na mém místě položený talířek s plnohodnotnou snídaní.
"Musíš jíst Harry, hubneš."

Harry se na nás divně díval, ale Mick si stál tvrdohlavě za svými slovy.
"Budeš prostě jíst, tečka! Až dokud hezky nepřibereš," usmál se na něj spokojeně a pozoroval, jak se Harry pustil do jídla.
"Tak se mi to líbí. A ty, Lou... Kávu?" Jen jsem s úsměvem přikývl a čekal na mou ranní tekutou dávku energie.

Moc se mi do toho nechtělo, ale věděl jsem, že Mick by mi to klidně narval na místa, kde slunce nesvítí.
"Jsem tlustý dost..." zaskučel jsem potichoučku do talíře a natáhl ruku ke kávě. No dostal jsem po prstech.
"Tady máš džus, to potřebuješ víc," broukl Mick a vtiskl mi do rukou sklenici.

Při jeho slovech jsem se zamračil. Tohle snad nemyslí vážně! Má dokonalou postavu a vůbec není tlustý.
"A už ty nesmysly nechci slyšet. Hezky jez a neodmlouvej," řekl rychle a přísně Mick, přičemž ho ještě spražil pohledem. Moje řeč, Micku!

Jenom jsem si něco pod fousy zamumlal a snažil se věnovat mé snídani.
"Kluci, dnes večer je koncert a doufám, že jste všichni připravení," broukl Mick, zatímco do rukou bral jeden čokoládový croissant z podnosu na stolku.
"Kdy jsme nebyli?" pousmál se Zayn a zazubil se.
"Bude to skvělé, neboj se," utvrdil ho Liam a popíjel u toho svou černou kávu.

Na koncert jsem se těšil. Po menší pauzičce, kterou jsme na tour měli počas jízdy autobusem, jsem si chtěl trochu poskákat po jevišti a vyřvát si hlasivky. Slyšet jekot fanynek, vidět světla reflektorů... Bude to super!
"A do té doby máme nějaký speciální program?" zeptal jsem se zvědavě.

"To si piš, broučku, musím vám udělat vlasy a všichni si musíte vyzkoušet nové oblečení. To nám akurát zabere celý den!" vysypal ze sebe Mick a hlasně přitom na konci slastně mlaskl.
Občas se mi zdá, že ho všechna tahle příprava opravdu baví.
"Takže klasický den na stage, kdy večer odjíždíme," broukl Liam, za co se mu dostalo přikývnutí.

"Tak to abychom se pořádně najedli a nabrali hromadu sil!" vypískl Niall a dál do sebe cpal svou velkou porci snídaně.
"Souhlasím!" usmál se na něj hrdě Mick. Konečně někdo, kdo jedl a neodmlouval...
Jakmile jsme se všichni najedli, Mick se ocitl ve svém živlu a začal to všechno řídit.