Secret little rendezvous ~ Larry ✓

7.

V posilce hrála hudba a já už chvíli běhal, než se uráčili přijít i ostatní. Všiml jsem si, že Harry přišel poslední, ale hned se z mého zorného pole ztratil. Než ho zavolal Liam a on stydlivě přišel.
"Pojď Harry, zamakáme si!" vypískl Niall šťastné a nabuzeně a už ho někam táhl.

Nechápu odkud tu energii bral, Niall byl horší než malé děcko. Měl tolik energie co jsem nikde neviděl. U nikoho!
"Už jdu," pípl jsem a trochu neochotně jsem se přidal k Niallovi. Bylo mi trapně, že musel měnit váhy pokaždý, když jsem si tam měl sednout já. Nechápu, jak to mohl Niall zvednout.
"Jsem slabý."

Po 15 minutách běhu jsem se rozhodl jít zvedat činky. Ne, rozhodně jsem to nedělal proto, abych sledovala ty dva. Ne! Tedy... Možná trochu...
Šel jsem na posilovací stroj oproti nim a Zayn šel, jak jsem si všiml, se mnou.
"To nic, Hazzo, to se stává," řekl posměšně, když procházel kolem nich.

Stisl jsem čelist. Nevím, co jsem mu udělal, ale to je asi jedno.
"Nic si z toho nedělej, zesílíš, když budeš trénovat, neboj. Na pódiu je podstatný mít rychlé nohy a i kdyby ne, tak to nevadí, ani my nějak moc netancujeme," povzbuzoval mě Niall. Takového kamaráda člověk opravdu chce. Nemě jsem přikývl a pokračoval ve cviku, který mi před chvilkou ukázal.

Snažil jsem se nikoho kolem si nevšímát. Prostě makám, tak makám a je mi jedno, co se děje kolem, když se mě to netýká. Ovšem to pro Zayna neplatilo. Ten dnes našel chybu na každém z nás, ne jenom na Harrym. Což bylo rozhodně překvapení pro všechny. To bylo furt samý děláš to blbě, nebo přidej trochu. Co mu to sedlo na nos... Nevím. Raději jsem mlčel, aby zas neprovokoval.
Pak přišel k Harrymu a Niallovi a díval se na ně. "Tak, jak to princezně jde?"

Když se k nám postavil po druhé, lilo ze mě.
"Děkuji za optání, skvěle," odvrkl jsem už trochu nepříjemně. Prostě jsem nechápal, co jsem mu udělal.
"Och, dokonce má nechty. Jen, aby si mě nepoškrábala, mohla by si si poškodit účes." Dokonce jsem slyšel, že i Niall a Liam zůstali potichu a poslouchali.
"Mohl by si jít, prosím, cvičit dál? Nezavazím ti," pípl jsem a doufal, že jsem ho nerozčílil.

"Jo jasně," odfrkl si. "Donuť mě," ušklíbl se na něj. To se už Harry lehce mračil.
"Tak jo vy dva, to by už stačilo. Zayne nech Harryho cvičit," zapojil se do toho nakonec i Liam.
"Proč bych měl?" zavrčel na něj černovlásek.
"Protože mu je to nepříjemné," vysvětlil mu pořád klidně.
"Jo, tak jemu je moje přítomnost nepříjemná? Jak zajímavé... Alespoň jsme na tom stejně!" vykřikl nakonec a odešel.

"Nialle, můžeme jít? Prosím," pípl jsem a Nini jenom rychle přikývl. Skončili jsme u mě v pokoji. Měl jsem pocit, že se mu tady sesypu.
"Co jsem mu udělal?" šeptl jsem a svěsil u toho hlavu mezi ramena.
"Nic Hazzo, opravdu ne. Nevím, co se mu stalo. Zayn opravdu nemá rád nic nového, ale takový jěště nebyl. Nic si z toho nedělej, Hazzo," šeptal a hladil mě po zádech, než někdo nezaklepal.
"Ano?"

Původně jsem šel do jiného pokoje, ale jelikož ten zíval prázdnotou a černovlasé osoby nebylo nikde, zamířil jsem jinam.
"Kluci," zaklepal jsem a vešel dovnitř. Oba se tam k sobě tulili a objímali se. Harry měl fakt smutný pohled. Ale mně to stejně nedalo.
"Užíváte si chvilku?" ušklíbl snem se na ně. Ovšem Niall mě zpražil pohledem tak, že mě smích rychle přešel.
"Ne, sorry... Kluci, neviděli jste Zayna? Šel jsem za ním, abych si s ním promluvil, ale není ve svém pokoji."

Tu poznámku jsem raději přeslyšel. Nechtěl jsem být naštvaný i na něj. Jenom jsem se víc zavrtal do Niallova ramena.
"Ne, neviděl jsem ho a ani pár hodin nechci. A jestli ho uvidíš, řekni mu, že to přehnal!" sopil Niall a dál se věnoval mému uklidňování. Nevím, co bych tady bez něj dělal. Opravdu ne.

Niall byl fakt rozzuřený, jen co je pravda. Takového jsem ho ještě neviděl. Ale to ani Zayna. No, zdá se, že dnes je nějaký den nových věcí.
"Nialle, to já vím taky, že to přehnal. Všichni to víme. Proto jsem si s ním chtěl promluvit, ale on nikde není," povzdechl jsem si. Chvíli jsem je tiše sledoval, jak se tam tak k sobě tiskli. Oba se za tu chvíli tady opravdu spřátelili. V tuto chvíli jsem ani nepociťoval potřebu si je zase dobírat.
"Jak je ti, Harry?" zeptal jsem se tiše.

Tak tahle otázka mn dostala. Jak mi asi může být?! Jsem tady dva dny a už mě nemá ráda čtvrtina kapely. Víš co? Cítim se úžasně! Jako skopaný pes. Kdyby mi vrazil, bylo by to dokonalé! Aspoň bych měl důkaz, že mě opravdu nemá rád. To všechno se mi honilo hlavou, ale nemohl jsem to říct takhle otevřeně.
"Cítím se jako lúzr. Jako totální idot."

Skousl jsem si ret a raději chvíli mlčel. Popravdě, nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Nevěděl jsem, ani proč jsem se ho tak dementní otázku ptal. Po chvíli váhání jsem přišel k nim a přisedl si k Harrymu z druhé strany. Oba se na mě pochybovačně dívali.
"Koukni, ty nejsi ani lúzr, ani idiot. To Zayn je, když si na tebe nedokáže zvyknout a říká ti takové věci. Nesmíš se tím trápit, tím mu uděláš jenom radost. Musíš ukázat, že jsi silnější, než si myslí."

Celkem mě to překvapilo. Myslel jsem si, že mě pošle do prdele a řekne, že jsem holka. Na druhou stranu to, co udělal, mě překvapilo a asi ne jenom mě.
"Děkuju. Nevím sice jak mu to dokážu, ale snad se mi to podaří," pípl jsem a usmál se na něj.
"Vidíš, že umíš bejt charakter, Tommo. Už jenom zpracovat toho černovlasýho debila," zasmál se Niall.

"Až toho černovlasého debila potkám, tak s ním hodím řeč. To slibuju, jako že Tommo je moje přezdívka!" zapřísahal jsem se a na hrudi udělal rukou kříž, abych zdůraznil má slova.
"Tak se mi to líbí, ty hlava dubová!" zasmál se Niall a pocuchal mi vlasy.
"Zase klid," zasmál jsem se a jeho ruce odehnal.

Teď to bylo o hodně lepší, když se ti dva škádlili a smáli. Sedělo se při nich o hodně líp. Najednou někdo zaklepal na rám dveří a před náma se objevil Liam.
"Vidím, že smutek je zažehnán. Jsem rád, že aspoň ty jsi dostal rozum, Lou. Posledního zvládneme. Ikdyž jsme tomu cvičení dnes až tak nedali, aspoň na něco to bylo dobré!" zkonstatoval a mně skoro oči vypadli z důlků.
"Prej moc nedali... Já zítra nevstanu!"

Po Harryho prohlášení jsme všichni propukli v smích.
"Ale no tak, tak špatné to určitě nebude," mrkl jsem na něj a lehce jej poplácal po zádech.
"Jo, mohl jsem ti naložit víc. Ale k tomu se postupně dopracujeme," ušklíbl se na něj Niall. Harryho výraz tváře opravdu stál za to. Nevypadal, že by si to chtěl zopakovat.

"Ani náhodou! Raději nebudu jíst, než abych tam musel otročit!" pronesl sebevědomě, načež se kluci zase rozesmáli.
"Potřebuješ kondičku, Hazzo. Ale neboj, když se nepostavíš, tak tě odneseme. Jěště že jsi takové páratko," podpíchl mě Liam a já mu musel dát za pravdu.

"Žádný takový. Jak už řekl Liam, jsi párátko, takže už nechci slyšet, že přestaneš jíst," řekl mu Niall přísně, ale přesto pořád s úsměvem.
"Jo, my si na tebe dáme pozor," zasmál jsme se a mrkl na něj. Abych pravdu řekl, Harry se mi zdál čím dál míň jako nějaký problém. Asi jsem si pomalu začínal zvykat.

"Tak tedy děkuju! A co je potom tohle?" zamručel jsem a snažil si nahrabat nějaký tuk na břiše, ale opravdu se mi to nepovedlo. Asi mi ten stres z toho, jestli mě vyberou, pomohl i k schození nečeho na těle.
"Hazzo, nechci ti lhát, ale to je kůže, tu máme všichni," zasmál se Liam.

"No nic. Nevím jak vy, ale já mám po tom pocení hlad a na dnes mám už opravdu dost, takže se jenom najím a jdu spát," zasmál jsem se a zvedl se z postele. Moje kroky směřovali do kuchyně, kde jsem z lednice vytáhl zeleninu, dresing a sýr. Jo, udělám salát pro všechny, dáji-li si, nebo ne.