Secret little rendezvous ~ Larry ✓

22.

Trošku jsem se bál, že bych to pokazil, ale bylo to přeci jen objetí, neměl jsem ho čím pokazit.
"Eh, dobře," uchechtl jsem se a ruce vrátil na jeho záda. Užíval jsem si to teplé objetí. Trošku jsem si ho k sobě přitiskl, když jsem se dostal mezi jeho nohy.
"Dýcháš ještě?" zasmál jsem se.

"Moc dobře se mi dýchá," pípl jsem z objetí a nechal se zmáčknout o trochu víc. Bylo fajn po dlouhé době cítit lidské teplo.
"Objímáš opravdu skvěle, kde si se to naučil?" rýpnul jsem do něj, když jsem zacítil jak se mu klepali ruce na mých zádech.
"Nejdu tě zabít, klid."

"Mám hodně sester, které se v noci budili z nočních můr a prahli po objetí," zasmál jsem se a trochu rozklepaně si ho dál tiskl na sebe. Nechtěl jsem nic pokazit a nedej bože překročit nějakou hranici.
"J-jo, dobře," zasmál jsem se. "To jsem rád. Rád bych se dožil tour."

"No to se nemusíš bát. Tebe bych nezabil, protože fanynky by zabili mě," broukl jsem spokojeně. Tohle jsem si opravdu užíval. Objímal mě jako nějakou panenku, jako kdyby se bál, že mě zlomí.
"Takovej večer beru i každý večer," doplnil jsem spokojeně.

"To by byl titulek. Nový člen skupiny One direction se zbavil svého kolegy těsně před turné! Žeby závist?" zasmál jsem se a konečně jsem se uvolněně vložil do objetí.
"Půlnoční svačinka každý den? Myslím, že někdy potřebujeme i spát, jinak to turné nedáme," ušklíbl jsem se.

Blázen! Že si z toho sebral právě to. Musel jsem se maličko zasmát.
"Myslím objetí, ne svačiny. Ikdyž, i ty by byli fajn, nebudu tvrdit, že ne. Sendviče děláš dobré," pochválil jsem ho. "Ale tak jako tak bych byl spokojený."

"Jo taaak," zasmál jsem se a plácl se u toho do čela. Ovšem ruku jsem pak vrátil na jeho záda.
"A jsem rád, že ti sendvič chutnal. Je to fakt jedno z mála jídel, které umím připravit bez toho, abych zničil kuchyň," zazubil jsem se.
"Mimochodem, mně se objímání také líbí," zašeptal jsem mu do ucha a pak zase položil hlavu na jeho rameno.

Když mě jeho dech polechtal na uchu, ošil jsem se a po celém těle mi prolétla husí kůže.
"Tak to jsem rád, že jsem dobře objímatelný objekt..." zašeptal jsem mu do ucha a užíval si to. "Tohle tvým sestřičkám závidím. Když budu mít zlé sny, aspoň vím, kam mám jít."

Jeho horký dech se mi odrazil od kůže a já se pousmál.
"Líbí se mi objímat se. Opravdu dobře se na to zvyká," přiznal jsem. "A klidně pak ke mně přijď. Víš, kde mám pokoj, tak pokud budeš potřebovat objetí, není problém. Rád obejmu."

Musel jsem se usmívat, tohle jinak nešlo.
"Víš... Jeden špatný sen už mám teď..." pípl jsem a koukl se do jeho očí. Vypadal jako kdyby se lekl.
"Že tohle objetí za chvíli skončí. Toho se bojím," zašeptal jsem a položil si hlavu zpátky na jeho rameno.

Nejdřív jsem se bál, co za špatný sen může mít tak hodný člověk jako je Harry. Ale pak, když mi to řekl, můj pohled zněžněl a já ho jen víc zmáčkl v objetí.
"Ale zlatíčko, toho se neboj. Pokud chceš, tak objetí skončí, až sám budeš chtít," ujistil jsem ho a malinko se s ním pohupoval.

Při tom oslovení jsem maličko zamrzl, ale pak jsem se usmál. Bylo to rozkošné.
"Klidně bych tu byl navždy, ale zítra musíme i vstát... A kdyby nás tu takhle našli kluci, asi jim to nevysvětlíme," broukl jsem něžně a užíval si jěště tu chvíli jeho pozornosti.

"No, to máš asi pravdu," uchechtl jsem se. Radši ani nechci vědět, co by dělal Liam po našem rozhovoru, kdyby viděl tohle. Ten by mě s tím pak popichoval pořád a nedal by si pokoj.
Ještě malou chvíli jsme se těsně objímali a lehce pohupoval do stran, než jsem se od něj malinko odtáhl.
"Tak jdeme spát?" uchechtl jsem se.

"A musím?" zeptal jsem se nespokojeně, když se ode mě odtáhl. Ale pak jsem se koukl na hodiny na zdi. Bylo opravdu pozdě, ikdyž se mi z toho objetí vůbec nechtělo. Cítil jsem se jako puberťačka, která poprvé objala kluka. Jenže tohle bylo lepší, protože ten kluk objímal mě.

"No tak," ušklíbl jsem se na něj.
"Já to tady uklidím, ať nikdo neví o našem půlnočním dobrodružství a pak půjdeme spát," zasmál jsem se a začal uklízet zeleninu a mýt nádobí. Harry zatím nádobí vysušil utěrkou, pořád sedíc na lince. Byl roztomilý, hlavně, když si párkrát zívl.
"Půjdeš sám, nebo tě mám odnést?" zeptal jsem se s tichým smíchem.

Když to navrhl, musel jsem se zasmát a asi jsem i malinko zrudl.
"Kdybych chtěl odnést, bylo by to moc blbé?" zašeptal jsem a optrně se na něj koukl. Jeho pohled mluvil za vše.
"Promiň, zapomeň na to... Já jdu," zašeptal jsem. Nechtěl jsem ho naštvat. Mrzelo mě, že jsem to pokazil.

Nejdřív jsem to vážně myslel tak, aby šel po svých. Ale když jsem pak viděl jeho výraz tváře a slyšel jeho hlásek, nemohl jsem jinak. Zhasnul jsem za námi v kuchyni a jakmile jsem se objevil těsně za ním, vyhodil jsem si ho na ruce.
"Tak jdem, ne?" zeptal jsem se vesele.

Když jsem se najednou vyhoupl do vzduchu, musel jsem si kousnout do rtu, abych nevykřikl jako malá holka. Raději jsem chmátl po jeho triku, kdyby mě náhodou chtěl pustit.
"Ty jsi teda blázen!" zašeptal jsem mu do ucha. Nevím, co mě to popadlo, dnes byl zvláštní večer. Najednou jsem se ocitl před mým pokojem a byl položen na zem.
"Přeju hezký večer..." broukl jsem, vešel dovnitř a hodil se na postel. Tohle bylo... jako sen!

S tichým smíchem jsem se s ním na rukou přesunul do chodby k pokojům a položil ho na zem.
"Jo, dobrou noc," usmál jsem se na něj a počkal, než se za ním zavřeli dveře. S úsměvem blázna jsem šel taky do svého pokoje. Postel se zdála taková měkká a teplá. Netrvalo dlouho, než jsem usnul.

Tak hezky se mi už dlouho nespalo a hlavně tak dlouho jsem tady jěště nespal. Vzbudilo mě až klepání na mé dveře a následně Liam, který vtrhnul dovnitř.
"Hazzo, vstávej!" vykřikl a já skoro spadl z postele.
"Už je pozdě, už půl hodiny máš být na nohou!" začal do mě ihned hustit, než jsem rozlepil oči.
"Tak pojďme, jinak budeš bez snídaně."

Ráno jsem se vzbudil celkem brzy, což se vzhledem k mé půlnoční výpravě divím. Dole už na mě čekala snídaně, kterou Niall pro všechny připravil. Hmm, ovesná kaše, mňam!
"Tak jo, dnes bychom mohli začít zase zkoušet, jelikož tour je za dveřmi," zasmál se Liam, když se pustil do jídla. Když se najedl, šel vzbudit i Harryho, který tady s námi jediný nebyl a podle Liama byl čas vstávat. Chudinka Harry. Ale aspoň už má snídani na stole.

"Už jdu," pípnul jsem potichu a rukou mu naznačil, ať jde ven. Nespokojeně jsem se zvedl z postele a jenom v dlouhém triku a kraťaseh na spaní jsem zlezl dolů, kde seděli všichni z kapely.
"Dobré ráno všichni," broukl jsem a posadil se na své místo při stolu, kde stála ovesná kaše s lesním ovocím. "Děkuji."

"Dobré," zvolali jsme všichni jednohlasně a usmálo se na něj. Harry vypadal pořád trošku ospale, ale s chutí se pustil do své snídaně.
"Jak ses vyspal?" pousmál jsem se a dojedl svou porci.

"Skvěle," odvětil jsem a nenápadně na něj mrkl.
"Takhle dlouho si tady jěště nespal Hazzo, asi si už začínáš zvykat!" usmál se na mě Liam a přišoupl mi k misce hrníček s čajem.
"Snilo se ti něco hezkého o nějaké holce?" podpíchl mě Zayn.
"Jak si to věděl? Snilo. Hezká, s hnědými vlasy, oči měla jako moře... Takové sny chci častěji. Aale pak mě tenhle buran vzbudil!"

Posbíral jsem prázdné misky a hrníčky a šel je umýt, ať nás to pak nezdržuje. Ovšem jejich rozhovor mě trochu zarazil a donutil zamračit se. Hezká holka s modrými oči, pche! Ty mám taky!
Moment, proč se Harrymu zdálo o holce, vždyť je gay? Trochu jsem se napnul a zvědavě se na něj podíval. Zdálo se mu o mně? Neeee, proč by taky snil o mně? Raději jsem nad sebou zavrtěl hlavou a domyl to nádobí.
"No nic. Dnes nás čeká zkoušení a večer si dáme trénink, ať jsme na tour připraveni," řekl s úsměvem Liam a podal mi svůj hrnek.

"Neeeeeeee!" zakňučel jsem, když jsem zaslyšel slovo 'trénink'.
"Ale no, modelko, padej se převlíct, za deset minut odcházíme do zkušebny," vyhnal mě s pobaveným úšklebkem Zayn. Raději jsem ho poslechl a šel se z pyžama převléknout do něčeho, v čem můžu vylézt na ulici.