Secret little rendezvous ~ Larry ✓

35.

Mickovi jsem jen rychle přikývl a s Harrym jsme se dostali nahoru. Hned se položil do polštářů a já se vyškrábal nahoru za ním. Mick na nás jen mávl rukou a šel zpátky do kuchyně.
"Ne, nejsi trouba. Jenom nešika," pousmál jsem se a pohladil ho po tváři. "Moc to bolí?"

"Jo, celkem dost to bolí. A jo, jsem nešika, který neumí stát na nohou," zabručel jsem nešťastně, ale když se jeho ruka dotkla mé tváře, musel jsem spokojeně zavřít oči. Pak mě ale napadla maličká rošťárna.
"Pofoukáš mi to?" broukl jsem a zkusil udělat psí očka.

Nejdřív jsem na něj překvapeně vykulil oči, ale když jsem viděl ty jeho psí oči, nemohl jsem se neusmát.
"Pokud si to přeješ," vydechl jsem a trochu se sklonil k jeho boku. Povytáhl jsem mu trochu triko, abych se dostal k jeho rance pod obvazem.

Když se studený vzduch z jeho rtů ocitl na mé kůži,usmál jsem se jako blázen.
"Děkuju, už to nebolí," broukl jsem a opatrně jsem se přitulil k jeho hrudi, abych se mohl schovat před všema nástrahama světa.
"Člověk by si myslel, že nezapomene, že stojí v něčem co se hýbe."

"Ty jsi trdlo," pousmál jsem se a opatrně ho objal, když se ke mně přitulil.
"Na to si postupem času zvykneš, neboj. Zatím ale budeš muset být víc opatrný, jo?" Spokojeně jsem ho hladil po zádech a věnoval mu pusu do jeho krásně vonících vlasů.

"Mám na výběr jestli se nechci zabít?" zasmál jsem se a užíval si, jak mě hladí po zádech a dělá tam maličká kolečka.
"Tohle se mi líbí, všude klid... Sice si z toho podepisovaní necítím ruku, ale někomu to určite udělá obří radost," zhodnotil jsem a položil si hlavu do mezery mezi jeho krkem a ramenem.

"No, vlastně nemáš," zasmál jsem se.
"Určitě ano. Dnes se ti nějak dařilo. Nejdřív ruka, pak ten bok. Nemáš pocit, že toho bylo dnes už dost?" ušklíbl jsem se na něj.

"Vždyť to..." zaskučel jsem. Začínal jsem mít pocit, že se nedožiju konce tour.
"Když tady někde umřu, přines mě domů, okay?" navrhl jsem se smíchem a koukal na Louiho, který se na mně smál. "No co, poslední přáni na smrtelné posteli."

"Bože, Harry," vydechl jsem se smíchem, no pak jsem zvážněl.
"Víš vůbec, jak nám bude autobus smrdět, když tady jen tak budeš ležet? Fuj!" řekl jsem znechuceně, když jsem si představil ten pach hniloby. "Žádné takové. Žádné umírání se na tour nebude konat."

"Dobře, dobře, nic nebude," zasmál jsem se a položil se k němu, abych se mohl přitulit o trochu víc.
"Tohle téma nebudeme vytahovat, okay? Ale skříňky opravdu nemám rád," broukl jsem a opatrně jsem přejel prsty po náplasti na boku.

"Jsem rád, že zůstáváš mezi živými," zasmál jsem se.
"Neboj, jak říkal Mick, oni tebe také nemají rády. Je to oboustranné, takže bude lepší, když se jim budeš v autobusu vyhýbat," pousmál jsem se a lehce mu pocuchal vlasy.

"Jsem pro. Jinak se asi opravdu nedožiju konce tour," zkonstatoval jsem s úšklebkem na rtech a raději se opatrně překulil na břicho, abych mohl koukat na cestu před námi.
"Tohle okno je skvělá věc," broukl jsem po chvilce, kdy jsem si jenom užíval cestu.

S úsměvem jsem ho sledoval. Měl velké oči a všechno kolem nima sledoval. Byl opravdu sladký. Rozkošný!
"Jo, to máš pravdu," pousmál jsem se a také se zahleděl ven. "Tohle cestování je zdlouhavé a nudné, ale odtud ten výhled na krajinu kolem vypadá skvěle. Je to uklidňující."

"Myslím, že tohle mě nikdy nepřestane bavit," šeptl jsem spokojeně. S úšklebkem jsem se přitiskl k němu a začal mu oždibovat ouško. Ikdyž mě bok bolel, měl jsem chuť se mazlit. Opatrně jsem zoubky oždiboval jeho tvář a rty ho štípal do krku.

Chvíli jsem se díval z okna, ale pak jsem pohled stočil k němu a nadzvedl jsem obočí.
"Copak to vyvádíš?" zeptal jsem se a pousmál se na něj. Byl jako takové přítulné koťátko.

"Nic?" položil jsem otázku a vrátil se k činnosti, kterou jsem se před chvilou bavil. Přesunul jsem se na jeho tváře a oždiboval kontury jeho obličeje.
"Broučku," zamumlal jsem do jeho kůže a zatahal za okraj jeho košile.

"Ty jsi ale miláček," zasmál jsem se a nechal se uždibovat jeho rty a zoubky. Pohladil jsem ho po tváři a s úsměvem se na něj díval.
"Tohle je nic, jo?" ušklíbl jsem se, když se dotkl mé košile.

"Jo?" zasmál jsem se a opatrně odhrnul límec jeho košile nabok, abych se dostal k pokožce na jeho krku a klíčních kostech, kde jsem si tvořil cestičku z polibků a kousanců.

"Jo?" podivil jsem se a pak se na něj ušklíbl. Přivřel jsem oči a chvíli jen tak zůstal a užíval si tuhle péči. Pak jsem se přetočil na záda a pozoroval ho zezpodu.
"Co tě přivedlo na takovou zábavičku?" zeptal jsem se s úsměvem.

"Chtěl jsem vědět, jak chutná tvoje kůže..." usmál jsem se a pokračoval v jemném oždibování, okusování a všem možném, co mě napadlo dělat s jeho kůží.

"Zajímavé," zasmál jsem se, když mi rty přecházel po místě na krku, kde jsem byl lechtivý.
"A na co jsi přišel?" zeptal jsem se spokojeně a zastrčil mu za ucho jeden neposedný pramínek vlasů.

"Že chutná opravdu dobře..." broukl jsem a jenom pro ten vtip ho olízl celou plochou jazyka. Když jsem zakmital na jednom místečku, začal se smát. Zapsal jsem si do hlavy, že je tam lechtivý.
"Opravdu moc dobře."

"Přestaň," zasmál jsem se, když mě tam polechtal hned několikrát.
"No tak," zasmál jsem se a lehce ho od sebe odtáhl.
"Jsem rád, že ti moje kůže chutná," ušklíbl jsem se. Znělo to vážně legračně. Chvíli jsem se mu díval do očí a pak mi zrak padl na jeho lahodně vypadající rtíky.

"Tomu věř, že chutná," usmál jsem se, ale dolů se ozval nějaký pohyb, a tak jsem se raději od Louise odstrčil a tvářil se, že sleduju cestu. A opravdu, za chvíli se ukázal Liam.
"Tak tady jste."

Já ho zabiju. Liam vždy překazí každou naši romantickou chvilku!
"Jo, tady jsme," usmál jsem se na něj a trochu se posunul, když se dral k nám.
"Tak co hrdličky, jak se vám tady vede?" zazubil se na nás.

"Doteď? Dobře," zaskučel jsem.
"Och, ja vám něco překazil?" zasmál se na našich pohledech a já se vší vážností přikývl. "Tak to mě mrzí, zlatíčka, ale tak máte smůlu."

"Och, děkujeme, že jsi to pochopil a zůstal tady s námi," usmál jsem se na něj hraně.
"Já taky!" křikl s úsměvem od ucha k uchu a dál se koukal z okna. Vykulil jsem na něj oči a zmoženě jsem se podíval na Harryho.

Louimu jsem jenom ukázal na zápěstí, jako kdyby tam mám hodinky. Naznačil jsem mu půlnoc a poslal mu vzdušnou pusu.
"A co jste tady vlastně dělali?" zasmál se a koukl na nás. Já se jenom ušklíbl.
"Vlastně ani nic."

Zasněně jsem se usmál na Harryho a rty mu naznačil polibek, abych mu ho mohl alespoň takhle opětovat.
"Co jseš tak zvedavej?" zasmál jsem se. "Rád by ses přidal, co?"

"Tommo, v životě chci zkusit hodně věcí, ale tohle opravdu není jedna z nich," zkonstatoval v obranném gestu.
"Aspoň že tak, jinak bych měl důvod žárlit," usmál jsem se na něj. "To víš, takového kluka jako tenhle jenom tak nenajdeš."

"Aaaaaw, to bylo tak sladký," zaculil se na něj Liam a trochu mu pocuchal vlasy, na což Harry zrovna s úsměvem nereagoval.
"Nech ho," zasmál jsem se.
"No jo," protočil očima Liam a zadíval se z okna před sebe.

"To víš, já jsem jako cukr," zasmál jsem se. No když mi pocuchal vlasy, moc jsem mu nepoděkoval.
"Člověk se tu češe... A nic z toho!" zaskučel jsem a raději se skroutil k Louimu, aby ochránil můj účes před skázou od Liamových prstů. "Pomooc."

"To sis ještě nezvykl?" zasmál se s úšklebkem na tváři Liam a hned se jeho ruce opět vrhli do Harryho vlasů. Chvíli jsem se tomu smál, no pak jsem se rozhodl do toho vstoupit.
"Kluci dost, stačí, vždyť mě zabijete," smál jsem se. Měl jsem za to, že prasknu smíchem.