Secret little rendezvous ~ Larry ✓

37.

"OH, opravdu?" usmál se nadšeně a hned nám ty papíry vzal, aby si je mohl projít.
"Ta je krásná. Tu budou fanynky zbožňovat," řekl vesele, když nám vracel papír.

"Jedna fanynka to zbožňuje už teď," žďouchl Liam do Louiho loktem a usmál se od ucha k uchu.
"Vždyť vidím, že jedna naše fanynka je tady už rudá," broukl Mick a šťouchl dlhým nechtem do jedné tváře té mé fanynky.
"Já jsem jenom rád, že se mu líbí.

"Heeeeeej," zapištěl jsem táhle, když do mě pořád šťouchali.
"Co jsem vám udělal?" zakňoural jsem a ohrnul spodní ret.
"No tak se mi líbí, a co?" pípl jsem nakonec a uraženě stočil hlavu směrem od nich. Stejně jsem ale cítil, že mají pravdu a mé tváře jsou rudé.

"Ale no tak, jsi moje nejoblíbenější fanynka!" broukl jsem a přitáhl jsem si ho blíž, aby se mi tolik neurážel.
"Můj brouček," usmál jsem se a jemně jej políbil na jednu uraženou tvář. "Noták Lou... Nečerti se," broukl jsem a opět ho líbl na tvář.
"Vidíš jak tě hezky utěšuje?"

"Vždyť vidím," řekl jsem a protočil očima.
"Ale jsem rád, že jsem tvoje největší a hlavně nejoblíbenější fanynka," zasmál jsem se a líbnutí na tvář jsem mu oplatil.
"Takhle se mi to líbí!" vypískl Mick s pohledem na nás dva.

"Broučci! Vás budou lidé milovat!" povzdechl si Mick s úsměvem na tváři, no my tři ihned zavrtěli hlavou.
"Ani nezkoušej to někam dát! Nebo někomu říct! Víš co by to bylo?!" zhrozil se Liam a já jenom přikývl. Souhlasil jsem s ním, nedopadlo by to dobře.

Smutně jsem se usmál na Harryho a políbil ho na vrch hlavy.
"Už tak o tom teď ví dost lidí," řekl jsem a podíval se po těch dvou.
"No jo, ale je to škoda," řekl malinko sklesle Mick.

"To možná jo, ale soukromí je na prvním místě!" pronesl Liam a pohladil mě po ruce, kterou jsem měl položenou na stole.
"Díky Lili..." pousmál jsem se. Jako, bylo mi smutno, že asi dlouho nebudeme moct jít s Louim do kina nebo na večeři, ale je to lepší než ta lavína, která by se strhla. Musel jsem si to uklidit v hlave a položil jsem se na jeho rameno.

Rukou jsem ho objal kolem ramen a usmál se nad tím, jakou tady máme pohodu, klid a ticho.
"Skupinové objetí!" křikl Mick, vstal a všechny nás objal.

"Ty víš jak zvednout náladu," zasmál jsem se a spokojeně se přivinul k Mickovi. No v tom se ozvalo hlásité zachrápaní. Všichni jsem se rozesmáli, než k nám zepředu nedolehl hlas řidiče.
"Za asi patnáct minut budeme zastavovat," křikl Joe a my jenom přikývli, jako kdyby nás mohl vidět.

Ti dva nám do našeho objetí opravdu hezky zachrápali, až jsem se musel uchechtnout... Jako kdyby chtěli do objetí s námi i ve spaní!
"Jasně, takže naše první zastávka. Ale jenom takové rychlé - pro nabrání kyslíku a pár potravin, abychom neumřeli hlady," pousmál se Mick.

"Jo, musíme nabrat nějakou rychlou sváču a něco na vaření," broukl Liam a odtáhl se, aby koukl na telefon, kde budeme zastavovat.
"No na benzínce asi toho moc na vaření neseženeme," zasmál jsem se.
"No, to je taky pravda," přitakal Liam. "Tak aspoň nějaké pečivo."

"Nabereme nějaké bagety, tyčinky a taky nějaké láhve s vodou. Jinak to tu s Niallem nevydržíme," zasmál jsem se.
"Jo, Niall a pitná voda, to jde dohromady pouze po koncertu. Bez ochucené vody tady bude šílet.... A my z něj taky," uchechtl se Mick.

"Jdeme tahat, kdo půjde?" navrhl Mick a vytáhl odkudněkud čtyři párátka.
"Ten kdo bude mít nejdelší, půjde na nákup," vysvětlil ihned a dal nám tahat. Tahal jsem si druhý a už teď jsem věděl, že půjdu já protože. Ta má byla opravdu dlouhá.
"Takže dnes nakupuje Hazza!"

Ušklíbl jsem se, když jsem viděl, jak to padlo na Harryho. Na nákup nikdo rád nechodil. Jednak jsme se museli maskovat, jako kdybychom šli ten obchod vyloupit, a taky proto, že Niall si vždy napsal až moc věcí na nákupní seznam...
"Taaaak, vypadá to, že jdeš i ty Lou," ušklíbl se Mick a ukázal na mé párátko.
"Cože? To bylo schválně, že jo? Spikli jste se proti nám. Ale vězte, že jednou se na vás s Harrym vybodneme a bude to na vás!" mračil jsem se na ně.

"Říkáš to jako kdyby ti vadilo, že musíš se mnou do obchodu," zasmál jsem se a cvrnkl mu do tváře, aby pořád nebrblal.
"Co ty víš, možná se tě chce na chvíli zbavit, ikdyž bych se mu divil..." zasmál se mi Liam. Nemohl jsem si odpustit vypláznutí jazyku, no pak mě napadla malá klukovina.
"Tak já půjdu s Liamem, když se tobě nechce."

"Nechtěl jsem se ho zbavit. Jen se mi tak zdá, že já a Harry chodíme na nákup nějak často. Nebo alespoň častěji než ostatní a není to fér," vysvětlil jsem hned.
"Co?" podíval jsem se vyděšeně na Harryho. Ani nápad!
"Já neřekl, že s tebou nepůjdu. Vem si mikinu, jdeme!" prohlásil jsem rychle, než se stačil Liam vzpamatovat a vůbec se zapojit do debaty.

Spiklenecky jsem mrkl na Liama a raději si šel na triko natáhnout mikinu a zarazit si do čela brýle. A stihl jsem to akorát, protože autobus právě zastavoval.
"Já jsem připravený!" broukl jsem směrem ke klukům, kde se převlíkal Louis.
"Micku máš už ten seznam?" zeptal jsem se hned a koukl na papír, který držel před sebou.
"Jo, je hotový."

Rychle jsem na sebe natáhl mikinu, přes hlavu jsem si dal kapuci a na nos brýle. Jo, může se jet...
"Paráda, dej mi ho," řekl jsem rychle a vzal si od Micka seznam všeho, co potřebujeme, abychom tenhle "výlet" přežili.
"Harry, pojď!" křikl jsem, nějak se zapovídal s klukama a já už byl venku.

"Žádné šukání na záchodech!" zasmál se Liam setinu předtím, jak na mě zakřičel Loui.
"Neboj, jenom mu vykouřím," ušklíbl jsem se cestou ke dveřím autobusu.
"Stylesi, ty dobytku!" křikl za mnou Liam a hodil po mně prázdnou flašku. To já už byl naštěstí venku a běžel za Louisem, který na mě čekal.

Slyšel jsem ránu a tak jsem se ohlédl za Harrym.
"Děje se něco? Co to bouchlo?" zeptal jsem se a mírně u toho nadzvedl obočí. Harry se jen spiklenecky usmál a přidal se k mému boku.
"No, vzal jsem i tašky, abychom to nemuseli nést v rukách," usmál jsem se a poklepal si po kapse na mikině.

"Nic,"  broukl jsem a už jsem si to mířil na pumpu, která byla spojená s malým obchodem.
"Tak ukaž mi ten seznam," požádal jsem a sebral si od něj papír, na kterém bylo napsáno všechno možné. Začal jsem to tedy opatrně skládat do košíku.
"Potom dávej pozor, když půjdeme zpět. Kluci si něco šeptali."

Společně jsem začali brát věci podle seznamu. Snažili jsme se najít každou položku, no přece jen, byli jsme na pumpě, kde ne všechno najdete. Naštěstí tu většina věcí byla, hlavně co se lahví s vodou týče.
"Cože? Co si šuškali? Co jste tam řešili?" primhouřil jsem na něj oči.

"Nic důležitého," broukl jsem a naházel do košíku křupky a něco dobrého pod zub.
"Jenom mi říkali, co nemáme dělat, tak jsem je maličko pohoršil," broukl jsem s nevinným úsměvem a natáhl se pro kondenzované sladké míčko. "Tohle si beru pro sebe."

"Ty jsi ale potvora," zasmál jsem se. Ani raději nechci vědět, co mu říkali oni a co jim pak nakecal on.
"Dobře, vem si co jen chceš, zlato," pousmál jsem se na něj a sám si vzal pár tyčinek navíc.

Jsem rád, že nepoznal mé boční úmysli. Jenom jsme rychle dokončili nákup, nabrali všechno co jsme měli a jěště o něco víc a vrátili se do autobusu. Teda Loui šel, já se vymluvil, že si jěště skočím na záchod. A tam jsem provedl svou klukovinu. Otevřel jsem kondenzované mlíko a pár kapek si nechal stéct na bradu a několik i na triko. Ať to vypadá trochu víc důvěryhodně. Takhle vymalovaný jsem šel zpět do autobusu s lišáckým úsměvem na tváři.