Secret little rendezvous ~ Larry ✓

54.

"To se dělá, miláčku? Takhle provokovat, když už nějaké povinnosti máme?" ušklíbl jsem se na něj se smíchem a plácl mu po té jeho nemravné ruce.
"Tak pojďme, protože když přijdeme dolů pozdě, Mick mi to dá sežrat," vyhlásil jsem a i s ním vyšel ven.

"Nedělá, ale tak co," fňukl jsem si jenom tak pro sebe. Koukl jsem se ještě rychle do zrcadla a upravil se, abych vypadal jak jsem měl.
"No dobře Loui, už budu hodný," špitl jsem se smíchem a políbil jej na tvář.
"Už se těším na jídlo," doplnil jsem, když jsem si vedle něj stoupl ve výtahu.

"Máš se taky na co. Budeš se olizovat až za ušima," zasmál jsem se, když jsme společně jeli výtahem dolů, kde na nás při recepci čekali všichni naši společníci. Mick už neklidně podupával nohou, no naštěstí ho Áron chytil za ruku a políbil na spánek dřív, jak nám stihl něco říct.
"No, tak už jsme všichni, můžeme jít!" vyhlásil nakonec s drobným úsměvem.

"Raději bych pak olizoval tebe," špitl jsem si jen tak pro sebe, za co jsem si vysloužil štípnutí do pozadí.
"Myslím, že bychom měli Árona brát častěji. Mick je pak snesitelnější," zasmál se Niall a dloubl do mě loktem.
"Já to slyšel, Niallere!"

Snažil jsem se nedat na sobě znát, že jsem Harryho mumlání slyšel, no uštípnutí do jeho zadečku jsem si nemohl odpustit. No co, zasloužil by si i pár ran, ne jenom štípnutí za ty jeho řeči.
"Nialle, možná je snesitelnější, ale uši má všude pořád," zasmál jsem se.
"Já být tebou, už si dávám pozor na jazyk, než si Mick najde chvilku bez Árona a vrátí ti to i s úroky," zasmál se i Liam, než jsme nastoupili do auta. Řidič nás odvezl rovnou před restauraci, kde jsme měli domluvenou večeři.

"Tak, tak," přikývl Mick. Áron ho hned pohladil po ruce a obdařil ho úsměvem, že by i ledovec roztál.
"Tak a jsme tady," usmál se na mě Liam, když jsme vystoupili z auta. Stál před náma obří mrakodrap. Vyvezli jsme se do jednoho z nejvyšších pater, odkud bylo vidět na celé město. Vypadalo to tam opravdu nádherně a už teď to všude skvěle vonělo.

Restaurace úplně na vrchu mrakodrapu byla opravdu luxusně zařízená a ten výhled z oken byl na nezaplacení. Byl dehberouci. Nebylo divu, že sem chodilo tolik lidí.
"No, konečně jste tady! Už jsem se bál, že si si ze mě dělal legraci, Micku," zasmál se hlas šéfkuchaře za námi, načež se Mickův úsměv jenom rozšířil.

"Leo!" pozdravil starého přítele Mick s úsměvem přes celou tvář.
"Nějak je vás víc od minula!" zasmál se Leo potom, co se objal s Mickem.
"Dobrý den," pozdravil jsem nesměle a jemně mu kývl na pozdrav.
"Ten musí být nový, jěště se umí chovat," zasmál se na mě a jak ostatní, tak i mě stiskl v objetí. Na sobě měl bílý rondon bez nejmenší chybky. Vypadal dost reprezentativně.

"Nuže, vítam vás v mé skromné restauraci!" Leo jenom zářil, když nás takhle oficiálně uvítal.
"Prý skromné," zasmál se Niall tiše a porozhlédl se kolem. Leo nás takhle vítal pokaždé a Niall to takhle pokaždé okomentoval. Tahle restaurace byla příliš luxusní na to, aby byla skromná, no Leovi tak připadala vždy. Byl to snílek, co si jde za svým snem.
"Tak pojďte, mám pro vás rezervováno místo. Jenom budu muset přidat dvě židle navíc, jelikož si mi neřekl, že vás přijde víc," přimhouril oči na Micka, který jenom se smíchem pokrčil rameny a propletl si prsty s Áronem.

"Nějak jsme se namnožili," zasmál se Zayn s uvolněným úsměvem na tváři. Leo nás jemně vedl do zákoutí restaurace. kde jsme se usadili kolem kruhového stolu a sledovali výhled na město. Byl jsem okouzlený tím, jak to tady vypadá.
"Je to tady opravdu nádherné," povzdechl jsem si a prsty přešel po květové výzdobě, která byla uprostřed stolu.

"Ou, jsem opravdu rád, že se ti tady líbí," usmál se vesele Leo. Měl pravdu, že Harry byl z nás jediný pořád vychovaný. Choval se slušně za každé situace, byl to andílek. Ale my čtyři už jsme spolu byli zkrátka príliš dlouho, aby jsme se dokázali slušně chovat. Jednou to určitě postihne i jeho...
"Tady máte jídelní lístky, jinak doporučuji speciality šéfkuchaře," mrkl na Harryho a všem nám rozdal jídelní lístky, které mu před chvílí do rukou podstrčil nějaký číšník.

"Děkuji ,tak vám teda budu věřit a dám si to. Věřím, že jestli to bude aspoň stejně tak nádherné jako všechno kolem, bude to to nejlepší, co jsem kdy jedl," usmál jsem se a vrátil můj lístek zpět do jeho rukou. Kluci si taky objednali a Mick k tomu objednal i pohár vína pro každého. Speciální večer.

"Pane bože, jen mi nevykej, cítím se pak hrozně starý," zasmál se Leo a jen kývl číšníkovi, který stál vedle něj, aby si všechny naše objednávky zapsal. Ten pak odběhl do kuchyně, aby všichni začali s přípravami jídla.
"Rád bych si tady s vámi se všemi povídal, ale budu muset jít udělát tu specialitu," zasmál se. "Pak se ale vrátím. Jsem zvědav, jak se tak zdvořilé stvoření dostalo do vaší tlupy neandrtálců!" zvolal a už byl pryč.

"Že prý neandertálci!" zasmál se Liam a když nám číšník donesl poháry vína, všichni jsme si přiťukli a já si spokojeně upil si z bohatého červeného vína.
"Mňam," špitl jsem s úsměvem a koukal na ostatní. Všichni byli spokojení a usmívali se. Víno bylo výborné! "Už jen to víno je skvělé!"

"Leo si potrpí na kvalitu," zasmál se Mick a také si upil z vína.
"Na kvalitu úplně všeho. Nic, co tady vidíš, není nekvalitní. Vše je nejdražší a nejlepší, jak on sám říká," zasmál se Niall a prohlédl si mahagonový stůl, při kterém jsme seděli.
"Má prostě dobrý vkus a čich," zasmál se Mick. "A je to hotový umělec. Počkej, až od něj ochutnáš jídlo."

"Jako na tohle bych si i zvykl," zasmál jsem se a pozoroval kluky kolem. Všichni jak kdyby vydechli a užívali si to, že jsme tady takhle. Nikde nebyli lidi a ani nikdo jiný, kdo by nás mohl vidět a tak jsem pod stolem chytl Louiho za ruku a pomaloučku mu dělal kroužky na pokožce. Zanedlouho nám všem přinesli předkrmy, které byly složené ze sušených rajčat, sýrů a pečiva, ze kterého jěště teď stoupala pára.

S drobným úsměvem jsem sklopil hlavu a taky mu jeden dotek a pohlazení opětoval. Moje zlatíčko. Spokojeně jsem opět zvedl hlavu a zadíval se na něj. Sledoval jsem ho, jak se usmívá, jak naslouchá rozhovoru u stolu, jak mu září oči a jak si pochutnává na předkrmu.
Všichni jsme s chutí snědli, co jsme měli před sebou, než nám talíře ze stolu nezmizeli a pak k nám mířil číšník s dalšími talíři plnými jídla.

Bavilo mě koukat na kluky, ale nejvíc na Louiho, protože pokaždé, kdy se naše pohledy setkali, viděl jsem v jeho pohledu hvězdičky.
Zanedlouho k nám přišli naše hlavní jídla. Na mě se z talíře koukal losos Wellington s pestem a zeleninou. Už jen z toho jak to vonělo mi tekly sliny po bradě. Kluci si dali obří stejky a Mick samozřejmě salát, ikdyž to okomentoval tím, že plánuje dva dezerty.
"Nevím jak vy ,ale jestli to nesním, sní to mě, takže dobrou chuť," zasmál jsem se a okamžitě se pustil do jídla.

"Ještě že nám se to s našimi stejky stát nemůže," zasmál se Niall a s obrovskou chutí se pustil do jídla. Leovy stejky byli úžasné, nejlepší jaké jsme kdy jedli a proto by byl hřích, neobjednat si je i teď. A vlastně pokaždé co jsme tady byli.
"Tak co? Chutná mým vzácným hostům?" zasmál se Leo, když se z kuchyně vrátil k nám.

Bože, tak tohle byl orgasmus na talíři! Jak jsem mohl ochutnat tohle a jěště někdy chtít něco jiného? Skoro jsem přeslechl Leovu otázku, když se k nám vrátil a já na talíři měl jenom drobečky a užíval si tu skvělou chuť, která mi zůstala.
"Nic lepšího jsem jěště nejedl!" prohlásil jsem hned jak jsem se vzpamatoval a zasněně koukl na talíř. Snědl bych jich jěště dvacet!