Secret little rendezvous ~ Larry ✓

38.

Sebral jsem tašky a šel do autobusu. S úsměvem jsem všechno začal vykládat v kuchyňce na stůl. Liam a Mick zatím kontrolovali, zda máme opravdu všechno a nemusíme se vracet. A pak se vrátil Harry.
"Harry, něco ti tady teče-" zasmál se Liam, ale pak se zasekl a celý ztuhl. On i Mick na Harryho zírali zcela ohromeně a já se jen tiše smál. To je trubka.
"Ale ale, co to máš, Hazz?" zasmál se Mick nakonec.

Mick mě asi prokoukl, protože si jednu z mých kapiček nabral na prst a dal ke rtům.
"Hmm, tohle mám rád, doufám že si mi jěště nechal," broukl se skrouceným úsměvem. No Liam nás sledoval jako blázny. Asi pořád nepochopil, co se stalo. A hlavně nevím, proč z toho byl tak mimo.
"Lili, to je jenom kondenzované míko, chctěl jsem si z vás udělat malou legrácku."

Liam se nejdřív díval pobouřeně, pak znechuceně a pak byl z toho všeho úplně mimo.
"Ukaž," ušklíbl jsem se a taky si trochu mléka sebral z Harryho brady.
"Hmmm, výborné," mlaskl jsem spokojeně. "Liame, dáš si taky?"
"Vy jste exoti," šeptl a složil si hlavu do rukou.

Když se složil na stůl, myslel jsem, že to nedá a proklaje nás na všechny strany. On však jenom ležel a potichu se smál, a tak jsem se začal smát i já, Mick a Loui.
"Bože, Hazzo! Já ti to věřil!" zaskučel nahlas a natáhl svou ruku k mé tváři, kde byla poslední kapička sladké dobrůtky, kterou si taky vložil do úst.
"Ale zahrál to dobře, to se mu musí nechat," broukl Mick a poplácal mě po zádech.

"Chutná  ti?" ušklíbl jsem se na Liama, který ochutnával mléko z Harryho brady.
"Blbče," zasmál se a zavrtěl nade mnou hlavou.
"Já musel," zasmál jsem se taky.
"Ale jo. Harry je nejen dobrý zpěvák, ale i herec," pousmál jsem se s pohledem na Harryho.

"Děkuju... děkuju..." šeptl jsem a teatrálně se uklonil. No pak se ze zadu vynořil rozespalý Niall.
"Co se tady děje?" broukl a protřel si oči.
"Jenom jsme zkoušeli malé divadlo," vysvětlil jsem rychle a spiklenecky koukl na kluky.
"Člověk nemůže ani spát!" postěžoval si, no pak uviděl tašky na stole a raději je šel prozkoumat.

S tichým smíchem jsme se dívali na Harryho a pak i na Nialla, který se s radostí v očích pustil do tašek.
"Rychle si vemte to, co je vaše, aby vám to tenhle jedlík nesebrali!" vykřikl jsem a vrhnul se k Niallovi.

"No dovol? Člověk musí jíst," zasmál se Niall a chmátl po jedné tašce. Já si raději sebral tu svou s oříšky a sušeným ovocem a hezky si ji schoval do mé skřínky nad postelí.
"Já už mám poklad ukrytý," zasmál jsem se, když jsem se vrátil a na stole už zůstali jenom věci na vaření.

Kluci se ke mně přidali a vzali si své věci, aby snad Niallovi nenapadlo je jíst.
"Jo, já taky!" vyhlásil i Liam společně s Mickem, když se oba vrátili. Já zatím hledal své ovocné, ovsené a taky proteinové tyčinky.
"Harry, do které tašky jsme dali moje tyčinky?" zeptal jsem se zoufale.

"Tady do téhle," broukl jsem a ukázal na tašku, která patřila Louimu.
"Máš tam všechny ty tyčinky, které si si koupil." Jěště jsem to rychle zkontroloval a pak mu tašku podal.
"Nevím jak ti to může chutnat," zabručel Mick, který si právě rozbalil banán v čokoládě.

"Jsou dobré, zdravé, dodávají mi sílu a energii.... Takže jednoduše," zasmál jsem se a hned si všechny ty tyčinky vzal.
"Ty zase jíš ty čokoládové, tak co," dodal jsem rychle a vyplázl u toho na něj jazyk.

"Mně stačí moje ovoce," pípl jsem a sebral poslední tašku, která byla pro Zayna a zanesl ji k jeho posteli, ať si ji potom uklidí.
"Čokoláda aspoň chutná dobře, ikdyž vy ji nesmíte... Už chápu proč je jíš." Mick se do toho celkem zamotal, na čem jsem se musel smát.
"Doufám, že ten zákaz brzy přestane platit."

"Tak vidíš. Sám sis odpověděl. Tak alespoň tohle mi nech," zasmál jsem se a hodil po něm pohled štěněte.
"No dobře, ale nejdřív to zkontroluju, kolik tam je cukru!" křikl a rychlostí blesku se objevil při mně. Začal se hrabat v tašce a já jeho ruce odháněl.
"Neeeeeee!"

"Ale Micku, aspoň tohle nám nech!" zabručel Liam, no Mick po něm hodil přesně ten pohled, kterému jsme nemohli říct ne. Každý položil svou tašku na stůl a Mick se všemi začal prohrabávat. Každému toho celkem dost vyhodil. Až na mě. Mně sebral jenom sladké mléko.
"Skvěle Hazzo, chválím. Berte si příklad, kluci."

Smutně jsem se díval na tu hromádku dobrůtek, které nám Mick všechny zabavil. Dokonce Niallovi našel i čokoládu. Panečku, to ale byli vražedné pohledy od Micka.
"Přece nám to všechno nevezmeš," zakňučel jsem a smutně si sedl ke stolu.
"Micku, tohle je týrání," zafňukal i Niall.

"To není týraní, to je zdravá strava, kterou potřebujete. Každý si můžete vzít jednu sladkost," broukl, když prohlídka skončila a my koukali na malou hromádku sladkého. Já se natáhl pro své mléko a kluci si sebrali každý tu největší čokoládovou tyčinku, která tam byla.
"Vidíš, Hazz? Proto si užívame jídlo doma. Protože tam není máma, která by kritizovala."

Vzal jsem si první čokoládovou věc, co jsem uviděl a hned si ji přitáhl k sobě, aby mi ji už nikdo nesebral. Mick si pak sebral všechny ty dobrůtky a odešel pryč. Šel je zřejmě ukrýt někam, kde je nenajdeme.
"Všechno nám to sebral," fnukl jsem a Niall taky.

"Já jsem spokojený," broukl jsem a hodil si jeden lískový oříšek do pusy.
"No jasně, že ty jsi spokojený, vždyť jíš jako vrabec. Tobě oříšky vyhovujou, ale co my? Víš jak je čokoláda skvělá věc?" zabručel na mě Niall a hodil se na stůl, při kterém jsme seděli.

"To nic, Ni, nějak to přežijeme," zamumlal jsem a hned ho objal, aby věděl, že není jediný - že v tom není sám.
"Tady máte něco lepšího," řekl nadšeně Mick, když se vrátil a na stůl položil košík s ovocem.
"Dobře, beru zpět," zakňučel jsem.

"Mňam! Beru, jsi hrozný!" prohlásil jsem hned a ukradl si bobulky. Mňam! Ihned jsem do sebe začal házet kuličky vína a usmíval se na kluky.
"Hodný Hazza," broukl Mick a pocuchal mi vlasy. Byl jsem celkem rád, že mě někdo chválí.

"A co se vás týče, vemte si z něj příklad. Tak, teď si hezky každý vezme nějaké ovoce a sní ho," řekl rozhodně a ani jeden z nás se nepokoušel odmlouvat. Vzal jsem si jablko a trochu smutně se na něj díval, než jsem se do něj konečně zakousl.
"Tak se mi to líbí," pousmál se sám pro sebe Mick.

Když mi z vína zůstala jenom šťopka, hodil jsem ji do koše a opatrně vstal.
"Jdu si na chvíli lehnout," broukl jsem a zalezl do zadní časti. Nenápadně jsem si ukradl Louiho polštář a zamotal se kolem něj. Usnul jsem téměř za pár sekund.

Harry neměl problém a snědl svou porci ovoce celkem rychle. My ostatní jsme se s tím nějakou tu chvíli prali, než jsme to konečně snědli. Mick se na nás spokojeně ušklíbl a už si nás dál nevšímal. Což bylo jen dobře, protože další jablko už bych nezvládl...
S klukama jsme se zašili k videohrám a tak vyplnili volný čas, co jsme měli.