Secret little rendezvous ~ Larry ✓

33.

"Mickuuuu! Padej!" křikl jsem, ještě napoly spící. Když se ozval smích, otevřel jsem oči a uviděl ho s foťákem.
"Prosím, řekni, že jsi neudělal to, co si myslím..." zakňučel jsem a on se jen zasmál a prohlédl si fotku ve foťáku. "Proč? Za co?"

"Bože, vy jste broučci! Sbalil si ho rychle Hazzo, smekám před tebou," zasmál se a poslal mi vzdušnou pusu.
"Tahle půjde do mého soukromého alba!" broukl si Mick, zatímco koukal na fotku.
"Když ti to udělá radost," pokrčil jsem rameny a natahl přes nás deku.

"Jestli to takhle půjde dál, už to moc dlouho nebude tajemství a budou o tom vědět i Niall a Zayn," broukl jsem do ticha pokoje.
"Micku, aspoň nám udělej kopii," zasmál jsem se a přitulit se k Harrymu pod dekou.

"Prosím tě, tohle neřeknu ani živé duši! Bude to naše tajemství," broukl spyklenecky a nezapomněl na nás i mrknout. Nechtěl jsem mu kazit radost, tak jsem mu ani neřekl, že už to ví i Liam. Aspoň si navzájem nebudou povídali o nás.
"Že na to jěště fanynky nepřišli..."

Vděčně jsem se na něj podíval a pak zase zalezl pod deku. Kolik jsme to vůbec spali? Zdálo se mi to jako 5 minut!
"Protože jsou zaslepené vidinou, že s námi skončí jedna z nich a ne, že skončí spolu půlka kapely," zabručel jsem.

"Dvě pětiny," opravil jsem ho, ikdyž jsem hned dostal zavrčení o tom, že to není důležité... ikdyž bylo.
"Tak jako tak, kluci, máte kolem půl hoďky, aby jste se pobalili, protože pak tady už bude autobus, tak abych vás nemusel jít jěště jednou budit, okay?"

Dve pětiny? Vždyť to je skoro půlka! Přesně, jak jsem řekl. Navíc to bylo jedno, důležitější teď bylo neusnout a jít si sbalit všechny věci. Proto jsem po malé chvilce ležení vstal a protáhl si všechny svaly. Mick už tu nebyl, jak jsem zjistil.
"Tak se pojďme sbalit, ať na nás nečekají," zamumlal jsem Harryho směrem.

"No jo, ty opožděnče," zasmál jsem se jěště, než jsem ho vystrkal ven z mého pokoje, abych se sám mohl sbalit a hlavně převléct. Neměl jsem toho moc, tak jsem to jenom všechno naházel do batohu, protřel si ospalé oči a už jsem mířil dolů před hotel. Autobus tam už opravdu stál a vypadal, že je i plně naložený. Liam už stál a snažil se nevypadat moc ospale.
"Hazzo pojď, ukážu ti tvou postel."

Jelikož jsem věděl, jak "dlouho" se tady zdržíme, ani jsem se na začátku pobytu nevybaloval. Hodil jsem si do batohu nabíječku a pár dalších drobností, které jsem si vyložit musel (jako například kartáček) a pak jsem jen vyšel z pokoje, abych mohl nastoupit před hotelem do autobusu. Ach, vůně domova a vzpomínek!

Na to co jsem si mysel, tak autobus vypadal celkem prostorně, měl šest postelí. Ani jsem nemusel hádat, která byla Mickova. Byla celá obalená růžovým peřím. Ten hoch byl určitě v minulém životě papoušek.
"Tak a tohle je tvoje," zasmál se Liam a svalil sa hned nade mě na svou postel. Baťoh jsem hodil do skřínky a pomalu jsem si prošel autobus. Byla tady obří lednice a stůl, a taky řebřík. Zvědavě jsem po něm vylezl, bylo tam další místo. V předné části byla okna a všude kolem polštáře a deky.

Mick mi vzal hned batožinu a uklidil je k ostatním. Už nás znal, věděl, že bychom si je hodili na nejblížší místo a byl by tu nepořádek, který on nemá rád.
S úsměvem jsem se svalil na svou postel a vdechoval tu vůni kolem. Jo, Mick to tu vystříkal nějakým jeho sprejem.
Harry si to tady zatím celé prohlížel. Měl velké oči a všechno bylo pro něj nové a dle úsměvu soudím, že se mu tady líbilo.

Tak tohle bylo skvělé! Jěště jsem pomohl klukům dát na místo všechny věci a pak se už jenom usadil na gauč a čekal než vyjedeme.
"Broučci! Tak odjíždíme, na kutě!" rozkázal ihned Mick. Raději jsem ho poslechl a šel se převlíct. Před tím, než jsem se hodil na postel, mrkl jsem na Louiho, který měl postel hned oproti. Půlnoční rande asi na chvíli skončili.

Cestování bylo vždy únavné a dlouhé, ale dalo se na to zvyknout. Hlavně, když měl autobus měkké postele a Mick nás donutil jít spát, abychom byli na další den plní energie.
Přikryl jsem se peřinou a usmál se na Harryho oproti mě, který na mě mrkal. Ústy jsem mu naznačil přání dobré noci.

S úsměvem jsem mu poslal vzdušní políbek a obmotal jsem kolem sebe deku tak, aby mi připoměla jeho náruč. Koukal jsem na něj než jsem usnul.
No na spaní na cestách si musí člověk zvyknout. Asi kolem jedné ráno jsem se vzbudil. Pohled mi padl na Louiho na druhé posteli, který spkojeně spal. Byl tak krásny.

Spal jsem opravdu klidně a nerušeně. V autobuse se spalo dobře a už jsem si na to zřejmě zvykl.
No dnes mě v noci probudilo slabé dupotání. Rozlepil jsem proto oči a rozhlédl se kolem.
"Co se děje? Proč nespíš?" zamumlal jsem, když jsem došel k Harrymu, který nebyl ve své posteli, ale na gauči a popíjel čaj z hrnku.

Nemohl jsem už vydržet v posteli a jenom tak se převalovat, a tak jsem se potichu jako myška přemístil až do mini kuchyňky, kde jsem si udělal čaj. Fascinovalo mě sledovat cestu zabalený do deky. Než se objevil rozespaný Louis. Jenom jsem rukou poplácal na místo vedle sebe a když si přisedl, přehodil jsem přes něj kousek deky a opřel se o něj.
"Nedalo se mi spát."

"Copak, zvykl sis na mou přítomnost v posteli?" ušklíbl jsem se, ale přesto jsem ho spokojeně objal, když jsem si přisedl.
"Nebo se ti jen špatně spí v autobuse?" I to byla jedna z možností.

"Nemohl jsem se nějak přispůsobit tomu, že se pořád hýbu i když spím. I když, i ty tam chybíš," zasmál jsem se a položil si hlavu na jeho rameno. Za okny jsem sledoval hvězdy a v rukách svíral hrnek. "A ty co? Chyběl jsem ti?"

"To taky, ale spíš si mě vzbudil," usmál jsem se a trochu víc ho zmáčkl ve svém objetí. Harry si odpil z čaje a položil ho na stůl, což vydalo bouchnutí.
"Ne, to ten hrnek mě vzbudil," řekl jsem nakonec a ukázal na něj prstem.

"Máš až tak citlivý uši?" zeptal jsem se se smíchem a přitáhl si k sobě kraje deky, čímž jsem nás oba pořádně do ní zabalil. Hlavně jsem si užíval, jak mě objímá. Na tohle si človek zvykne opravdu hned a kdo řekne že ne, lže sám sobě.

"Ne, zřejmě jsi dost bouchal. A určitě i dupal, jak to ty umíš," zasmál jsem se s úšklebkem na rtech. V objetí jsme tam seděli a užívali si klid. Pak jsem si ho ale posunul na klín a i s ním na svých nohou jsem se posunul blíž k oknu.
"Takhle je to lepší," řekl jsem, když na mě skoro ležel.

Skoro jsem vypískl, když si mě vyhodil na klín, no pak jsem se klidně opřel. Tohle bylo opravdu skvělé.
"Zas až tak nedupu..." šeptl jsem a vytáhl si nohy nahoru, abych se mohl trochu skroutit do klubíčka, protože mi začala být zima. "Ale naše půlnoční rande pořád fugujou."

"Jo, jo, fungujou," řekl jsem a zívl si. Byl jsem unavený, přece jen, vzbudil mě! Ale vůbec mi to nevadí, protože jsem s ním teď mohl sedět v objetí a koukat se z okna autobusu. Krása.
"Fungujou, protože dupeš," ušklíbl jsem se a schytal od něj ránu do ramene.

Když zívl, musel jsem se pousmát, byl tak rozkošný. No pak zase vytáhl to dupání a tak jsem ho praštil. Nemá být zlý! No po téhle ráně jsem obdržel jemné kousnutí do ucha.
"Dobře, dobře, promiň. Ale měli bychom jít spát, ať jsme zítra použitelní."

"Tak dobrou," šeptl jsem a přivřel jsem oči. Ovšem po tichém smíchu z Harryho strany zmizelo i jeho teplo z mého dosahu a začal mě za ruce tahat z gauče.
"No joooooo, už jduuu," zasmál jsem se a vstal.

Když skoro usnul na gauči, musel jsem se začít smát a zatáhnout ho k postelím, kde jse, mu jěště rychle věnoval pusu na tvář a zmizel ve své posteli. Najednou se mi spalo opravdu dobře, dokonce možná jěště líp. Protože tyhle momenty byli krásné...

Harry mě dotáhl zpátky k postelím a po puse na tvář se ode mě odpojil. Také jsem se uložil do své postele a s úsměvem ho sledoval.
"Dobrou," šeptl jsem podruhé za ten večer a ani jsem se nenadál a nechal jsem se unášet (teď už nerušeným) spánkem.