Secret little rendezvous ~ Larry ✓

25.

Musel jsem se usmát, ono to ani jinak nešlo. Harry se snažil uklidnit a u toho tiskl mou ruku. Byl opravdu statečný.
"Jasně, nebo chceš být o hladu?" uchechtl jsem se s úsměvem.
"Uvidíš, že na tohle si opravdu rychle zvykneš," mrkl jsem na něj ještě a zahleděl se do menu.

"No nevím jestli to bude zrovna rychlé," pípl jsem a raději se zahleděl do menu. O chvilku přišel stevart a já si nahlásil všechno, co po mě chtěl, dokonce i polívku. V letadle. Polívku! A dokonce i dezert a čaj.
"Tohle je šílenné!" zasmál jsem se směrem na Louise. "Nikdy jsem netušil, že něco takového v letadle jde."

Rychle jsem si taky objednal a spokojeně se opřel o opěradlo.
"Jo, je to malinko šílené. Ale hold když má někdo hlad, v první třídě se o něj postarají," zasmál jsem se. O malou chvíli nám donesli čaj a limonádu, kterou jsem uchopil a odpil si z ní. Hmm, byla osvěžující.
"Užívej si to. Je to super," usmál jsem se.

"No tak jo," pípl jsem, pohodlně se opřel a usrkával limonádu.
"Jako je to skvělé... Ale nevím, není to škoda peněz?" nadhodil jsem.
"Hazzo! Na tohle nemusíš myslet, hlavně kdyby letíme normálně, tak máme kolem sebe tolik fanynek, že se ani nevyspíš, tak si to uživej!" napomenul mě Liam s pohárem šapáňa v ruce.

"Harry, platíš to snad ty?" zasmál se Zayn a také si upil ze své sklenky. Usmál jsem se na ně a pak se opět podíval na Harryho.
"Tak, teď se prostě pohodlně usaď, na nic nemysli a užívej si ten klid, než začneme vystupovat. Pak bude spánek k nezaplacení," mrkl jsem na něj.

"Tak tedy dobře..." pípl jsem a nechal své tělo odpočívat. Hned to uvítalo.
"Teď ty naše půlnoční schůzky asi dlouho mít nebudeme," broukl jsem směrem k Louisovi. Nebudu lhát, ale celkem mi chyběli.

Pousmál jsem se. Vypadal malinko smutně, ale snažil se to zakrýt.
"No, asi ne," přikývl jsem. Pak jsem se ale k němu malinko sklonil.
"Ale neboj, budu se snažit, jak jen to půjde, abych se někdy o půlnoci ukázal," šeptl jsem jeho směrem a mrkl u toho.

Měl jsem pocit, jako kdyby jsme dělali něco tajného, jako pašování drog a ne, že jsme si o půlnoci povídali v kuchyni.
"Něco se určitě vymyslí," broukl jsem a taky na něj mrkl. Byla to zábava a aspoň jsem nemyslel, že jsem několik tisíc metrů nad zemí. "Nějaké místo na to najdeme."

"Určitě, neboj. Něco vymyslíme," zasmál jsem se tiše a dopil svou limonádu. Zanedlouho nám přinesli naše jídlo a Harry se trošku pobaveně podíval na tu polévku. Pousmál jsem se a pustil se do té své.

"Nesměj se mi," zavrčel jsem se smíchem, když z mého jídla trčelo krabí klepeto. Celkem jsem se toho lekl a tak jsem snědl jenom tu polévku kolem a kraba nechal nedotčeného.
"Tyhle příšery opravdu nemusím," vysvětlil jsem, když se na mě Louis pobaveně koukal. O chvíli se přede mnou objevili těstoviny a to byla opravdu dobrota.

"To nic. Každému prostě chutná něco jiného," usmál jsem se. Polévky pak odnesli a donesli nám hlavní chod. Harry měl opravdu dobře vypadající těstoviny a já dostal brambory s lososem. Hmm, mňam!
"Dobrou chuť," špitl jsem a pustil se do toho.

"Děkuju, i tobě," popřál jsem a pustil se do té dobroty. Když jsme dojeli, Louis si pustil film. Já se snažil přijít na to, jak se ta televize zapíná, než mi Loui pomohl a já mohl začít koukat na seriály.
"Děkuju," broukl jsem s úsměvem, spokojeně se uvelebil a užíval si let.

Dojedli jsme všechno, co jsme si objednali a pak jen spokojeně s plnými žaludky odpočívali a užívali si let. Když jsem se po nějakých pěti minutách podíval na ostatní, tak už pochrupovali. Typické! Ale nesmál jsem se dlouho, taky jsem po pár minutách usnul.

Spal jsem celkem dlouho, ale probudila mě akutní potřeba jít na záchod. Všichni už spali a všude byla tma. Postel jsem si nastavil na ležení jak bylo napsané na návodu a na stěnu jsem si dal polštáře, aby mě nic netlačilo. Pak už jsem jen rychle utekl na záchod. Šel jsem opatrně, po tmě a potichu, abych nikoho nevzbudil. Když jsem se vracel, zdála se mi postel o hodně menší, než když jsem odcházel, a taky o hodně teplejší, no byl jsem tak unavený, že jsem to neřešil a jenom usnul.

Spalo se mi opravdu výborně. Naposled se mi tak dobře spalo, když jsem byl ještě doma s rodiči a ne v kapele. Bohužel, nic netrvá věčně a před přistáním mě Liam vzbudil.
"Vstávat, šípkové Růženky," zavrkal.
"Liame, jdi někam," zavrčel jsem a víc objal polštář, který jsem svíral v rukou. Ten se však pak začal vrtět a já zmateně otevřel oči. Harry?
"Spalo se vám dobře takhle spolu?" zasmál se Liam.

Spalo se mi opravdu hezky. Překvapivě byli tyhle postele v letadle opravdu měkké. Než jsem byl probuzen Liamem, který byl otravný jako moucha. Chctěl jsem se převalit na druhou stranu a zabalit se do peřiny, ale místo peřiny jsem potáhl někoho triko. Zmateně jsem otevřel oči a uviděl rozespalého Louise.
"C-co?!" zakoktal jsem se a odsunul se takovou rychlostí, že jsem sletěl na zem.
"Co sakra děláš v mé posteli?" zeptal jsem se zmateně.

Když Harry sletěl dolů, probral jsem se úplně.
"Jsi v pořádku?" No místo odpovědi na mě vyletěl s otázkou.
"Já?"podivil jsem se a vykulil na něj oči. Podíval jsem se kolem. Přeci jsem byl ve správné posteli a ani jsem v noci nikam nešel, nevzdálil jsem se.
"To bych se spíš měl zeptat já tebe, protože já jsem spal ve správné posteli," uchechtl jsem se.

"Já..." Pomalu jsem se koukl kolem sebe a opravdu, byl jsem na zlé straně letadla.
"Oh, Louisi, promiň mi. Já šel v noci na záchod a asi jsem si spletl stranu, mrzí mě to," omluvil jsem se ihned.
"Růženky, tahle fotka půjde do alba!" zasmál se za mými zády Liam a ukázal mi fotku. jak mě Louis objímá ze spaní.

Zavrtěl jsem hlavou a zasmál se.
"To nic. Jen jsem si myslel, že jsi polštář, tak jsem tě objímal," zasmál jsem se a kluci se mnou.
"Taky mi promiň," usmál jsem se na něj a natáhl k němu ruku, abych mu pomohl vstát. Oba jsme se podívali na tu fotku. V duchu jsem křičel štěstím. Ta fotka byla opravdu krásná!

"Že prý polštář! Zas takové břicho nemám!" zasmál jsem se a pomoci jeho ruky se zvedl na nohy, abych se oprášil.
"To určitě ne, Hazzo. Musel si být opravdu kostnatý polštář!" zasmál se Liam.
"No to asi spíš, než že bych byl nějak pohodlný." Najednou se za náma ozvalo zamručení, než Zayn otevřel jedno a pak i druhé oko.
"Co se tady děje kluci?" zeptal se jěště rozespale, načež jsme se začali všichni tři smát.
"Raději nic, řeknu ti to v hotelu," doplnil Liam a šel si sednout na své místo, stejně jak já. Tentokrát na to, které bylo mé.

Náhodou, objímal se moc dobře. Ale to jsem si nechal pro sebe.
Za malou chvíli jsme měli přistát, tak jsme trochu poklidli a napravili postele, ať o nás někde někdo nerozšíří, že jsme nějaká čuňata.
Harry byl zase malinko nesvůj, ale když se letadlo dotklo země, spokojeně vydechl a uvolnil se.

Víte, že nejvíc havarií letadel je deset minut po vzletu a deset minut před přistání? Já ano proto. jsem si při přistávaní mnul ruce jako o život. Když však letadlo bezpečně dosedlo na zem, s úlevou jsem si vydechl.
"Kluci, jsme tady!" oznámil nám se smíchem Niall a vykukoval z okýnka.
"Bez tebe bych to nevěděl!" napomenul ho Liam s úsměvem od ucha k uchu a pomalu se zvedal k odchodu. "Tour začíná!"