Secret little rendezvous ~ Larry ✓

27.

Spalo se mi opravdu nádherně, než mně uprostřed noci vzbudil zvuk klepání. Všude kolem byla jěště tma. Máme někam jít takhle brzo ráno? Problesklo mi hlavou, než jsem se koukl na telefon, na kterém svítili dvě hodiny ráno. Tak brzo určitě nikam nepůjdeme...
S myšlenkou na to, jestli se něco nestalo jsem vylezl z postele a šel otevřít.
"Co potřebujete uprostřed noc..." začal jsem z ostra, pak jsem ale uviděl Louise v zmuchlané košeli a s ospalým pohledem. "A ty tu co děláš? Těžké sny?"

"Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Vím, že je strašně brzy, ale už nevím co dělat. Nemůžu vůbec usnout," zakňoural jsem a protřel si obličej.
"Po naší půlnoční schůzce jsem spal jako batole, tak mi napadlo, že.... Že.... No že bych sem za tebou přišel," pípl jsem.

Tak to bylo sladký.
"No pojď. Když už jsme si o tom zaspívali, tak můžeme zkusit i v reálu. Secret little rendezvous," zabroukal jsem se smíchem a pustil ho dovnitř. Ihned jsem sebral čaj, který byl na pokoji a oboum nám ho zalil do hrnečků.
"Měli by jsme spát, zítra budeme mít kruhy pod očima," zasmál jsem se, když už jsme s čajem v rukou seděli naproti sobě na mé posteli.

Bál jsem se, že bude naštvaný, ale on se usmál a pozval mě dál. Dokonce mi udělal čaj!
"Moc ti děkuji," řekl jsem s drobným úsměvem a převzal si od něj hrnek.
"Jo, to bychom měli," přikývl jsem.
"Když si představím, že za pár hodin mě bude Liam nutit vstávat, mám chuť vyskočit z okna," uchechtl jsem se.

"Tak to nejsi sám, to hose nemusíš obávat," zasmál jsem se a pofoukal jěště horký čaj. Nebudu lhát, tyhle chvilky sa mi opravdu líbili. Jenom my dva, trocha čaje a noční NewYork pod okny.
"Myslím, že oba budeme vraždit už teď, ale možná to ráno stihneme dospat. Nebo do sebe naleju pět litrů černého čaje."

"Ty černý čaj a já černé kafe," zasmál jsem se a trochu si odpil z čaje, který už nebyl až tak horký. A byl výborný.
"Jo, dopiju to, trochu tě poobjímám a snad se nám oběma bude spát dobře," zasmál jsem se.

"To je tedy plán, Tomlinsone!" zasmál jsem se a kývl na souhlas.
"Se ti to v tom letadle celkem zalíbilo," zabroukal jsem a odložil již dopitý čaj na stoleček. "To by mě zajímalo, co tě k tomu dovedlo."

Spokojeně jsem dopil svůj čaj, stejně jako Harry a usmál jsem se na něj jako blázen.
"No to víš, já ze spánku někdy objímám polštáře a ty jsi byl zřejmě až moc měkký a hřejivý... Prostě ideální polštář," zasmál jsem se.

"Neřekl si, že jsi hetero?" broukl jsem podezřívavě a změřil si ho pohledem. Jěště teď si pamatuju jak řekl, že je hetero, takže mi jeho chování nějak nesedělo.
"Nebo se něco změnilo?" přeměřil jsem si ho pohledem a nedůvěřivě zastavil na jeho tváři.

Překvapeně jsem se na něj podíval. Cože?
"Já?" uchechtl jsem se.
"J-jasně, že jsem. Nic se nezměnilo," řekl jsem hned a pohled raději stočil k oknu. Snad mě neprokoukl. I když... Sám jsem odpověď tak úplně neznal.

S úšklebkem na rtech jsem se k němu naklonil a položil dlaň na jeho tvář.
"Opravdu? Tak to je škoda," zavrkal jsem a zaklipkal očima. Ten jeho pohled a rudou tváří jsem si nemohl nevšimnout.
"Jsi teplý jako jablečný koláč!" vykřikl jsem se smíchem a svalil se do peřin.

Co.... Cože?! Fajn, tak teď jsem byl už úplně v koncích...
"C-co?" Nechápavě jsem nakrčil obočí a sledoval ho, jak se s tichým smíchem válí v peřinách.
"Harry, to není vtipný," řekl jsem a přeměřil si ho pohledem.

"No tak promiň, pane velký heteráči!" broukl jsem.
"Tak se tedy přitulte k mladému klukovi a pak všem povídejte, že jste na holky... Určitě vám všichni uvěří," zabroukal jsem s vítězným úšklebkem na rtech.

"Áno, jsem heterosexuální," řekl jsem snad s vážným hlasem. Ovšem Harry se dál smál a já si povzdechl.
"Koukni, asi se obejdu i bez toho obejmutí a radši půjdu," řekl jsem a vstal z postele.

Asi jsem to přehnal. Ihned jsem se za ním natáhl a chňapl ho po ruce.
"Promiň mi Lou-Lou. Já si jenom dělám občas legraci... Všichni si dělali legraci ze mě, tak jsem na to zvyklý, promiň. Jestli chceš, zůstaň, budu rád," vysvětlil jsem.

Podíval jsem se na jeho ruku, která držela tu mou a pak jsem pohled stočil na jeho úsměv. Ten samozřejmě vykouzlil drobný úsměv i mě a já si k němu opět přisedl.
"Promiň, jen je to pro mě celkem nová a čerstvá informace," uchechtl jsem se a rukou si přetřel obličej.

"Oh, takže teď si v tomhle stádiu... Promiň nevěděl jsem, že se cítiš takhle." Přesně jsem věděl, jak mu je. A já si z něj dělal srandu... Opatrně jsem si k němu přisedl a objal ho kolem trupu. "Promiň mi..."

S malým úsměvem jsem kolem něj také omotal ruce a víc si ho k sobě přitiskl.
"To nic. Vždyť si to nevěděl, nemůžeš za to," řekl jsem a rukou ho pohladil po zádech. Vážil jsem si jeho přítomnost a hlavně objetí, které mi věnoval. Harry byl úžasná osůbka.

"Podle toho, jak si se choval a všeho kolem, tak za to můžu já," pípl jsem s drobným úsměvem a nechal se objímat. Tohle jsem si opravdu užíval.
"Nechci ti lhát. Bylo na tobě vidět, že něco není tak, jak by mělo," vysvětlil jsem a koukl na něj.

"Pořád se s tím ještě snažím nějak smířit, vyrovnat se s tím. Nikdy jsem nebyl víc zmatený, než když jsem začal mít ty divné pocity," uchechtl jsem se a víc ho stiskl v objetí.
"Víš, vždy se mi líbili holky a najednou... Všechno bylo vzhůru nohama," povzdechl jsem si. "Řekl jsem to jenom Liamovi, abych si ulevil."

"No jak to říct... Není to vzhůru nohama, spíš se to mění mezi nohama." Musel jsem se na tom začít smát. No co, byla to pravda!
"Poslal jsem ho za tebou. Viděl jsem, že se něco děje, ale nechctěl jsem do tebe jít rýpat, tak jsem to nechal na Liamovi. Jenomže ten to zamluvil, že si jenom jenom unavený, ikdyž jsem tomu moc nevěřil, ale nechtěl jsem do toho vrtat," vysvětlil jsem.

"Blázne," zasmál jsem se jeho poznámce o nohách a trochu ho žďuchl do žeber. Tato jeho stránka se mi podivným způsobem líbila.
"Jo, na Liama je vždycky spoleh. Ten nevykecá žádný tajemství." Sám sobě jsem přikývl a i s Harrym v objetí se svalil do peřin.

"Takže teď se chceš tulit?" zarýpl jsem do něj a položil si hlavu na jeho hruď.
"Jako né že bych si stěžoval," doplnil jsem ihned a nechal jeho ruce ležet na mých zádech. "Tohle by byla fotka pro bulvár, co?"

"Neprovokuj," zasmál jsem se a věnoval mu široký úsměv.
"Co pro bulvár... Pro fanynky!" zasmál jsem se.
"Myslím, že by jim netrvalo ani pět minut vymyslet shipovací jméno pro nás dva," zasmál jsem se, spokojeně vydechl a přivřel oči. To by bylo...

"Myslím, že by to bylo hotové za minutu a za deset minut by jsme už mohli koukat na fanarty a číst povídky, ale teď je čas spát," zašeptal jsem a zhasnul noční lampičku.
"Sladké sny, ty zmatený princi..." zašeptal jsem vteřinku před tím, než jsem opět upadl do sladkého nevědomí.

Chvíli jsem se na něj s úsměvem díval. Jen tak jsem ho sledoval. Vypadal opravdu krásně a uvolněně, když spokojeně spal. Víc jsem se na něj natiskl a spokojeně odplul do říše snů za ním. Ráno jsem se vzbudil na to, jak Liam běhá po chodbě, až nakonec přišel do Harryho pokoje.
"Ale, ale... Co to moje oči vidí?" zasmál se. Byl jsem tak rád, že byl sám. Ale nebyl jsem rád, že nás budí. Tak krásně se mi spalo!
"Drž hubu!" sykl jsem po něm.