Secret little rendezvous ~ Larry ✓

42.

"Když tu člověk tak leží," zafučel jsem a koukl se dozadu. Oči mi samy od sebe padli do jeho rozkroku. Jako neřeknu, že by mi to nelichotilo.
"Jako, moc mi to lichotí, ale hoď si na sebe něco, známe se jěště málo," zasmál jsem se a zamotal se do peřin.

Primhouřil jsem na něj oči a raději se natáhl po volných kalhotách, ve kterých jsem se rozhodl spát.
"Víš, že to ale moc nezakryje, že jo?" zasmál jsem se a podíval se na svou bouly v kalhotách. Pak jsem se konečně vydal k němu a objal ho, jak byl tak zamotaný v peřinách.

"Ale něco jo a když někdo přijde, tak se nebude až tak divit," zasmál jsem se a natáhl se k Louimu.
"Jako ale nebudu lhát, že tenhle pohled se mi opravdu líbí..." zašeptal jsem a přešel dlaněmi po jeho svalech na břiše a po všech těch tetováních.

"Hm, opravdu?" ušklíbl jsem se a sledoval jej, jak je zaujatý mým tělem. Pohledem mi klouzal po každém koutě mého hrudníku a břicha.
"Tak se tedy kochej svým výhledem. Já udělám totéž," zasmál jsem se a ruce mi sklouzli na jeho pozadí a boky.

"Hmm, já jsem na tom líp," zasmál jsem se, položil mu ruce na ramena a spokojeně se usmál od ucha k uchu.
"Ale když si spokojený, tak je dobře. To mě těší nejvíc," Zamumlal jsem a opět rukama sklouzl níž.

"Spokojený jsem, o to se neboj. Vždyť tě mám po boku a moje ruce jsou na tom nejhezčím zadku, jaký jsem kdy viděl," mrkl jsem na něj s úšklebkem. Ten jeho pohled stál za všechny prachy. Nejdříve na mě vykulil oči a pak celý zrudl. Miláček můj.

Musel jsem být rudý i na tom pozadí, které bylo v jeho rukou.
"Blázne..." zaskučel jsem a jemně ho praštil do ramena.
"Proč mi říkáš takové věci?" Opatrně jsem odvrátil hlavu a koukal do peřin.

"Protože chci," řekl jsem spokojeně. Vzal jsem ho prsty za bradu a lehce jeho hlavu natočil mým směrem.
"A taky proto, že jsi roztomilý, když se červenáš," pousmál jsem se a natáhl se pro polibek.

"Hmmm, o tom bych mohl polemizovat," zasmál jsem se, nechal si vyzvednout bradu k němu a pak ho políbil.
"Pořád je pravda, že ty chceš všechno," broukl jsem a políbil ho znovu.

"Tohle je jeden ze snů, který jsem měl mezi nesplnitelnými."

"Je zaujímavé, jak se věci můžou rychle změnit, no ne?" pousmál jsem se a opět se přisál na jeho rty.
"Když tě mám u sebe, všechno je jiné. Ale líbí se mi to," usmál jsem se na něj upřímně. Nikdy bych nevěřil, že bych se někdy takhle do někoho zakoukal a obzvlášť ne, že bych se zakoukal do kluka. No líbí se mi to, opravdu jo!

"Pane obří heteráči," zasmál jsem se a ponořil se do jeho rtů, které byli od těch mých milimetry. Možná i méně.
"Pane, který nikdy nechtěl mít nic s klukem a který je ten největší heteráč pod sluncem." Po každičké větě jsem ho políbil na rty a dělal si z něj srandu.

"Hele, pane Stylesi," začal jsem a lehce u toho nadzvedl obočí.
"Jestli vám moje heterosexualita tak moc vadí, můžu i odejít. Já se tady nenechám urážet," ušklíbl jsem se a začal se od něj odsouvat s plánem vstát z postele.

"Ha-ha-ha," zasmál jsem se a přitáhl si ho za zátylek ke mně, abych ho mohl hluboce políbit.
"Jsi miláček," zasmál jsem se. Několikrát jsem ho ještě pusinkoval na čelist a pak jej hodil ke mně.
"Jsi hlavně můj miláček," doplnil jsem a sklouzl rukou na jeho hruď.

"Hmm, to zní skvěle, líbí se mi to," usmál jsem se a spokojeně ho nechal jezdit rukou po mé hrudi.
"Tvůj miláček. A ty jsi zase můj miláček," usmál jsem se něžně a pusinky mu opětoval.

"Jsi nádherný," zašeptal jsem spokojeně a rty jsem se přisál na jemnou kůži jeho krku.
"Tak moc nádherný," zašeptal jsem a přešel jemně zubama po rameně, až jsem ho nakonec opět políbil.
"Kdybys mi řekl, že se tohle někdy stane, nevěříl bych ti."

"Ty jedno hravé kotě," zasmál jsem se a prsty jsem se prohrábl jeho krásnými, jemnými vlásky.
"Myslím, že by to bylo oboustrané. Taky bych ti nevěťil, že se tohle stane, ale jsem rád a doufám, že i ty," pousmál jsem se a natáhl se pro polibek. Stejně jsem odpověď už dávno znal...

"Tak ty opravdu můžeš říct, že si to nečekal. Pretože někdo byl obří heteráč, že jo," dobíral jsem si ho pořád, než jsem si od něj vysloužil kousnutí do rtu.
"Okay, okay, už mlčím. Změnil jsem tě na teplou buzničku, jako já," natáhl jsem a štípl ho rty do nosu.

"Nemluv tak," řekl jsem nespokojeně.
"Nelíbí se mi to. Ani jak si mě dobíráš, ani jak o nás mluvíš. Popravdě, to druhý mi vadí víc. Prostě jsme jenom dva kluci, kteří se našli a bláznivě se do sebe zabouchli," pousmál jsem se a nosem se otřel o ten jeho.

"Já jsem s tím smířený," zasmál jsem se a políbil ho na čelo.
"Mně to nevadí, jsem buzerant a vím to o sobě už dlouho. A zvykl jsem si, takže mně to nevadí," smál jsem se a pořád mu líbal celý obličej. "Tak to neřeš."

"Ale neměl by sis na něco takového zvyknout... Na to oslovení," řekl jsem a lehce se u toho zamračil.
"Je to ošklivé, nelíbí se mi. Gay ještě snesu, ale buznička, teplouš nebo buzerant a buzík... To radši skočím z okna." Sice jsem se na konci uchechtl, no myslel jsem to vážně. Opravdu se mi to nelíbilo. "Už tak o sobě nemluv..."

"Když si to přeješ... Dobře broučku, už budu jenom tvoje zlato," broukl jsem a políbil ho na čelo a pak i na obě tváře.
"Jsi miláček, víš o tom?" doplnil jsem. Dojímalo mě, jak byl citlivý a myslel na to, jak co vnímám. Opatrně jsem ručku vpletl do jeho vlasů a probíral se nimi po pramenech. "Hlavně to neřeš."

"Nebudu, když tak nebudeš mluvit," pousmál jsem se. Věděl jsem, že už tak mluvit nebude a byl jsem za to rád. Teď jsem si už mohl jenom užívat, jak se mi prohrabával vlasy. Bylo to vážně příjemné!
"Ty moje zlato," řekl jsem spokojeně.

"Hmmm, jsem?" zasmál jsem se a posadil se na jeho krásné boky. Ruka se mi sama rozběhla po jeho hrudi a skončila na jeho bříšku, kde jsem ho jemně pohladil.
"Měli by jsme jít spát," broukl jsem ospale.

Byl tak sladký, jak se mě tam dotýkal, no vypadal ospale. Hodně ospale.
"Dobře, pojďme než tady na mně usneš," broukl jsem a uchechtl se u toho. Objal jsem ho a převalil se s ním na bok.

"Mně by to vůbec nevadilo," broukl jsem spokojeně, když mě zabalil do svého objetí a jemně mě hladil po zádech.
"Sladké sny," šeptl jsem nakonec, než jsem se spokojeně ponořil do sladkého spánku.

"Mně taky ne, ale asi bych byl ráno maličko rozlámaný," zasmál jsem se. Takhle se nám bude spát opravdu hezky a dobře.
"Tobě taky, zlato," šeptl jsem nazpátek a zavřel oči. Ani ne za minutu jsem usnul a spal až do rána, kdy nás přišel Liam vzbudit. A to se zase neobešlo bez narážek...
"Vstávat, holoubkové."

"Vypadni, jinak uvidíš!" zaskučel jsem rozespale a hodil po něm polštář. Já chtěl jěště spát! A ne tady poslouchat ten jeho skřehot...
"Ale ale, princezna spala až na moc tvrdému hrášku? To mě mrzí, za to ale může ten tvůj princ," smál se.

Po té poznámce jsem si vytáhl zpod hlavy polštář a hodil mu ho rovnou do obličeje. Cha! Tady máš!
"Vy jste se na mě domluvili, nebo co? Žádná polštářová bitva nebude!" zasmál se a ty polštáře, co skončili na zemi, nám hodil zpátky do postele. Pak přešel k oknu a roztáhl závěsy.
"Li!! Moc světla!" zakňučel jsem.

"Moooc světla," přitakal jsem a smutně zakvílel. Tohle se mi opravdu nelíbilo a jako důkaz jsem si hlavu jěště víc vtiskl do Louiho hrudi.
"Nemůžete si tady válet šunky celej den. Vstávat a cvičit, hned!"

"Ale Liame, nebuď protiva," zasmál jsem se, přivřel oči a snažil se opět usnout.
"Žádný vyspávání nebude, jde se na snídani!" křikl a stáhl z nás peřinu. Oba jsme nespokojeně zamručeli.
"Tak šup! Jděte se převléknout a šup dolů!" dodal rychle a už ho nebolo.