Secret little rendezvous ~ Larry ✓

4.

Myslím, že ani v tom nejbláznivějším snu jsem nečekal, že by se mi mohlo tohle stát. Dostal jsem opravdu hezký pokoj se střešním oknem a výhledem na zahradu. A hned pak mě Niall protáhl po celém domě a ukázal mi všechno. Jak pokoje ostatních, tak kuchyň, koupelny, obývací místost, kumbál, garáž, pracovnu, posilovnu, zahradu, výřivku, bazén... No prostě všechno a na mé překvapení jsme skončili v kuchyni, kde se Niall chytil vařečky a změřil si mě pohledem. "Tak na co máš chuť?"

Odfrkl jsem si a složil k posteli krabici, kterou jsem mu sem vynesl.
"Přestaň se tvářit, jakoby ti někdo něco udělal," zamračil se na mě Liam. "Harry je tu nový a víš, že ho potřebujeme. Určitě si zvykneš a oblíbíš si ho."
"To určitě," protočil jsem očima a se Zaynem v patách jsem se vydal do posilovny, kde jsem měl v plánu vybít si energii. Boxovací pytel byl vždy můj nástroj na ventilaci.

Když za náma přišel Liam, vypadal naštvaně. Koukl jsem na něj a jemně mu dal ruku kolem ramen.
"Stalo se něco?" pípnul jsem, abych ho náhodou nenaštval.
"Vidím, že to chce něco nezdravého. Udělám pizzu!" zhodnotil rychle Niall a pustil se do přípravy jídla.
"Ne, ne, nic... to je v pohode Harry. Jak se zatím cítíš? Všechno v pořádku?" zeptal se hned na oplátku. Já se jenom usmál a s obřím úsměvem jsem přikývl. Líp jsem se cítit nemohl.

Bušil jsem do pytle opravdu hodně, jen co je pravda. Zayn mě jen s pobavením pozoroval.
"Co ti přijde tak vtipného?" zavrčel hsem.
"To, že ještě chvíli budeš do toho pytle bušit a on to nevydrží. A nemysli si, že já budu ten, kdo koupí nový," mrknul na mě. Vydechl jsem a raději si složil rukavice.
"Abys věděl, mě to taky žere, taky se mi to nelíbí. Ale ten pytel za to nemůže," pousmál se.
"Jo, asi máš pravdu," přikývl jsem nakonec. "Tak si raději zaběhám na pásu."
"Ne že ho rozbiješ," ušklíbl se a já mu vyplázl jazyk.
Ještě chvíli si zamakám a pak se půjdu vysprchovat a najíst. Ať to rychleji uteče a můžu spát a snít. Jo, kéžby byl tohle jenom sen, ale není...

Liam vypadal opravdu smutně a zmoženě, když přišel, ale hned jak před nás Niall položil hotové pizzy, Liam nasadil obrovský úsměv. Udělal jednu každému z nás, dokonce i kluků, který byli nevím kde. Já s Niallem a Liamem jsme se do toho pustili hned. Musel jsem uznat, Niall je opravdu šikovný, protože pizza byla výborná. Nadýchaná a opravdu plná.
"Jsi šikovný Nialle, je to opravu dobré!" pochválil jsem ho s úsměvem.
"Děkuji, né často mi někdo pochválí vaření," odvětil s úsměvem.
"No promiň, že ti to neříkám vždy, když uvaříš!" šťouchl do něj Liam. Musel jsem se smát.

"Tak jo, pojďme už nahoru, nebo se tady uběháš k smrti," zasmál se Zayn a vypnul mi běžecký pás.
"No jo, no jo," zasmál jsem se. Vzali jsme si věci a šli nahoru do patra, kde každý zalezl do jedné z koupelen. Horká voda hezky uvolnila všechny mé svaly. Kdybych neměl hlad, asi bych z té sprchy ani nevyšel.
"Niall dělal pizzu!" vyhrkl Zayn, když jsme přišli do kuchyně.
"Bože Nialle, já tě miluju!" zasmál jsem se a poslal mu vzdušný polibek. Neušel mi Zaynův zamračený pohled, ale nic jsem si z něj nedělal.
"Vy jste byli v posilovně, že?" zasmál se Niall. Jo, věděl to. Ví, že jsme vždy hladový, když odtamtud přijdeme. Není se čemu divit, někdy tam strávíme i 2/3 hodiny. Čas prostě neřešíme a tam to rychle utíká.

"Je skvělá. Niall je opravdu šikovný!" usmál jsem se jako sluníčko a snažil se působit co nejpřáteštěji. Vysloužil jsem si pouze zamračení od Zyana a mírné odfrknutí.
"Jako kybych to nevěděl. Bydlím s ním už tři roky!" zavrčel na mě.
"Promiň, já... Já raději půjdu k sobě," pípnul jsem a nechal nedojedenou pizzu tam, kde byla a šel jsem k sobě. Nemohl jsem tam být dýl. Fakt by mě zajímalo, jestli jsem opravdu až tak veliká změna, aby byli takový.

Všichni jsme Harryho vyprovodili pohledem a pak ho hned zvrtli na Zayna.
"Co?" prsknul na nás.
"Proč jsi k němu takový?" mračil se na něj Niall.
"No promiň, řekl jsem jen pravdu," protočil očima.
"Zaynem, Harry je tu nový a.." začal Liam, ale Zayn mu skočil do řeči. "Tohle já nebudu poslouchat, stejně vím, co mi chceš říct. Ale to se nestane, omluvit se mu nepůjdu," zavrčel, vzal si svou pizzu a šel do svého pokoje.
"Neskutečný," vydechl Niall a taky vyběhl schody, zřejmě šel za Harrym.
"Co mu sedlo na nos?" otočil se ke mně Liam a já jen zavrtěl hlavou a pokrčil rameny.
"Nevím, ještě jsem ho takového neviděl."

Seděl jsem u mě v pokoji a přerovnával fotky v mém albu. Jako pokaždé, když jsem si potřeboval utřídit myšlenky. Najednou někdo zaklepal.
"Nejsem tady," pípl jsem potichu.
"Ale tvoje pizza ví, že jsi tam!" boroukl Niall a pomaloučku otevřel.
"Co děláš?" optal se a položil pizzu na noční stoleček.
"Rovnám fotky. Pomáhá mi to, když nejsem ve své kůži," vysvětlil jsem rychle.
"Kdo je tohle?" zeptal se a ukázal na Gemmu.
"Ona se s tebou neloučila. Byla v práci?" zeptal se a já jenom prstem pohladil okraj fotky.
"Je mrtvá," pípl jsem a raději převrátil stránku o jednu dál.
"To jsem nevěděl, mrzí mě to. Promiň mi Hazzo," omlouval se hned, ale já se jenom usmál.
"Nemohl si to vědět. Je to v pořádku." Album jsem vrátil do krabice a pustil se do nedojedené pizzy. "Jsem až takový problém?"

Vážně jsem nechápal, co to do Zayna vjelo, ale rozhodl jsem se to zjistit. Dojedl jsem svou pizzu, uklidil nádobí a vydal se za ním do jeho pokoje.
"Ťuki-ťuk, kámo," ušklíbl jsem se na něj, když jsem vešel. Ležel na pokoji a něco zběsile ťukal do mobilu. "Co se děje?"
"Nic, jdi pryč," odvrkl. Nadzvedl jsem obočí.
"Cože? To tě jeho společnost tak rozházela, že od sebe odháníš i mě?" zeptal jsem se.
"Ne, prostě.... Argh, prostě jdi pryč!" A taky jsem tak raději udělal.

Když jsme se to zeptal, Niall si ke mně klekl a koukl se mi do tváře.
"Ani na to nemysli Hazzo! Okay? Zayn a Loui jenom potřebují trochu víc času. Dobře? Nejsi přítěž, ani nic podobného, tak na to nemysli. Zayn asi jenom měl blbou náladu, to je všechno, okay?" broukl a posumál se. Musel jsem se usmát taky. Jeho úsměv byl nakažlivý.
"Děkuju Nialle."

Pořád trochu zaraženě jsem zavřel dveře na svém pokoji a svalil se do postele. Jo, Zayn někdy mívá horší nálady než holka, která má své dny, ale ještě nikdy se takhle nechoval ke mně. Bylo to celé takové podivné. A tak jsem se rozhodl, že nejlepší bude se vyspat a přestat na to myslet. Právě proto jsem zalehl do postele a odplul hezky do říše snů, odkud jsem se vynořil až další den ráno. V kuchyni to hezky vonělo a Niall už byl zase u plotny. Hmm, lívance!

Niall při mně seděl opravdu dlouho, jenom jsme si tak povídali. On mně uklidňoval, že je všechno v pořádku, ať se nebojím a že to přejde. Když odešel, sám sobě jsme musel říct, že to zvládnu. Nebudu slabý článek, a tak jsem hned ráno vyskočil na rovné nohy, oblékl se, svázal si vlasy šátkem a šel dolů, odkud už se ozýval smích a vůně lívanců. Niall byl při plotně a Louis právě krájel svou porci na talíři.
"Dobré ráno přeji," broukl jsem a opatrně si sadl za pult. Samozřejmě jsem jednu židli mezi mnou a Louisem nechal volnou. Jenom pro jistotu, ať nevybuchne jako Zayn včera.

"Dobré ráno," usmál se na něj široce Niall a když jsem se nijak neozval, hodil po mně rychlý pohled.
"Dobré," zamumlal jsem a dál ujídala ze své porce snídaně.
"Harry, dáš si taky?" usmál se na něj a už vybíral z poličky talíř.

"Samozřejmě, že ano. Voní to skvěle!" broukl jsem a očekával mou porci.
"Vypadá to výborně," pochválil jsem, když se přede mnou objevili lívance polité javorovým sirupem a obsypané borůvkami.
"Děkuji za pochvalu a přeju dobrou chuť," usmnál se a počechral mi vlasy.
"Jak se ti spalo?" zeptal se ihned.
"Velmi dobře a vám?"

Niall byl někdy blázen a dnes to i dokázal, když pocuchal Harrymu vlasy a doopravdy se jako blázen usmíval. Ale vařit uměl skvěle, co si budeme...
"Jo, mně se taky dobře spa-" nedořekl.
"Niallovy lívance, jo!" vypískl Liam, když vešel do kuchyně. A jo, blázen číslo 2 už dorazil.