Secret little rendezvous ~ Larry ✓

52.

To, jak se prohrabával mými vlasy, mě ukolébalo k spánku. Bylo to moc příjemné a já jednoduše usnul.
"Kluci! Vstávat! Za chvíli vyrážíme!" slyšel jsem otravný hlas, který mě vzbudil.
"Ještě pět minut," zašeptal jsem nespokojeně a bylo mi jedno, komu vlastne odpovídám.

Sám jsem usnul chvíli po něm, než mě nevzbudil Liamův hlas. Louis se nespokojěně zahnízdil. Já ho opět začal hladit, aby se mu vstávalo líp.
"Vstávej, broučku," špitl jsem mu do ouška a políbil jej na čelo. "Musíme jít, spinkat budeš potom."

"No dobře," zamumlal jsem ještě, než jsem se z něj převalil na druhou stranu postele.
"Vstávej, ať na nás Mick nečeká. Přijde za námi na letiště i s Áronem," slyšel jsem Liamův hlas a pak se zavřely dveře.
"Jo, vždyť už jsem vzhůru," řekl jsem, věnoval rychlou pusu Harrymu a vstal z postele na nohy.

Loui pořád vypadal trochu nespokojeně, no když mě políbil, vypadal už klidněji. Oba jsme se posbírali a sebrali všechny věci. Dolů jsme naložili kufry do auta, které nás vezlo na poloprázdné letiště.
"Vypadáš ospale, Lou," podpíchl ho Zayn, no já zakročil. Když jsem věděl, že mu to vadí, budu ho bránit.
"Spali jsme, přesně jak jsme měli. Tak to vypadá, když človek spí a pak se musí vzbudit."

"Možná kdybyste přeci jen nespali, byl by plný energie," zasmál se i Niall.
"Jo, možná jste to měli zkusit vy," protočil jsem nad nimi očima a pak už bylo ticho, než auto zaparkovalo před letištěm, kde už na nás čekal Mick i s Áronem.
"Trochu pozdě, ale přeci!" usmál se na nás.
"Jdeme dřív o dvě minuty," zasmál se Liam.

"Pro něj je kdykoli pozdě," zasmál se Áron a přitáhl si ho k sobě. Já sám jsem se musel držet od Louiho dál. Kdekoliv mohli být paparazzi.
"Tak pojďme, ať nás odbaví a můžeme si zdřímnout v odletové zóně," navrhl Mick a zamířil do letištní haly. Odovzdali jsme kufry, přešli kontrolou a mohli se pak zložit na gauče v lobby pro první třídu.

"Jo, to si nechám líbit," zasmál jsem se při zmínce o schrupnutí si a hned ho následoval. Stejně jako všichni ostatní.
Všechno proběhlo moc rychle a měl jsem pocit, že jsem si ani nestihl zdřímnout, jak nám Mick sliboval. Naštěstí jsem měl dost příležitostí dohonit to v první třídě v letadle, kam jsme se vydali.
"Tady máte letenky," usmál se na nás ještě Mick a všem nám podal letenky.

"Jsem vedle tebe, Loui," broukl jsem, když jsem koukl na naše lístky. Byl jsem za to rád. Zase si vytáhneme jenom jednu stranu postelí a budeme mít téměř soukromý pokojík.
"Zas večer skončíš v jiné posteli?" podpíchl mě Zayn.
"Abych neskončil u tebe," zašklebil jsem se a to ho utišilo.
"Nezapomeňte si dávat pozor, paparazzi mají oči všude."

Musel jsem se zasmát. Harry ho dnes již druhýkrát odpálkoval, což ho donútilo zmlknout.
S úsměvem jsem mu pocuchal vlásky a i s ním jsem šel k našim sedadlům. V hlavě se mi ještě ozývaly Mickova slova... Budeme si muset dávat velký pozor.

Jako, seděl jsem v první tříde jenom po druhé, no už teď jsem si užíval to, že jsme obsadili všechna sedadla, když s náma letěl i Aron. Tím pádem jsme měli úplné soukromí a krom letušek tady nebyl nikdo jiný.
"Těším se na let, ikdyž ho asi půlku prospím," usmál jsem se na Louise a natáhl ruku k té jeho přes sníženou část přepážky mezi námi.

Spokojeně jsem se usadil na naše sedadla a opřel se o opěradlo. Miloval jsem první třídu, sedadla byla tak pohodlná a opravdu dobře zde vařili.
"Upřímně, myslím, že jsme na to oba stejně," zasmál jsem se a zívl si na potvrzení mých slov. Pořád jsem byl ještě ospalý. Naštěstí jsme každou chvíli měli vzlétnout.

Zvědavě jsme koukal kolem, dokud jsme nezačali rolovat na dráze. Instiktivně jsem chytl Louiho za ruku a držel jej až dokud se letadlo nevyrovnalo. Pak Mick zahlásil, že máme jít spát.
"Dobrou noc, kluci," špitl jsem, když už jsem v pyžamu ležel v mém sedadle, které bylo sklopené, aby se mi dobře spalo. Rychle jsem se naklonil k Louim a políbil ho na dobrou noc. Usnul jsem téměř okamžitě.

"Dobrou, broučku," šeptl jsem mu, když po lehkém polibku usnul. Byl opravdu roztomilý a krásný. S úsměvem jsem se uložil a také usnul. Oba nás vzbudil až Mick.
"Holoubkové, jste opravdu krásní, když spíte, ale už budete muset vstávat," usmál se na nás a já jen hlasitě zívl.
"To už přistáváme?"

"Co blázníš? Máme před sebou jěště 8 hodin. Půlka už je za náma, půlka před náma, ale snídaně nepočká a my jsme hladový," zasmál se Mick a já otevřel oči. Mick stál při mé posteli a koukal na nás dva.
"Dobře, už vstávám," broukl jsem a koukl kolem sebe. Kolem bylo už hodně světla, už bylo ráno.

"Tak fajn," vzdychl jsem a sedl si. Všichni se pomalu probírali ze spánku, ze kterého nás všechny Mick probouzel.
"Tak co? Vyspal ses hezky dorůžova?" usmál jsem se na Harryho a rychle mu vtiskl pusu na spánek.

"Líp se mi spí při tobě," fňukl jsem ospale a koukl na Louiho.
"No ale tak vyspal jsem se dobře," přitakal jsem a šel se převléknout. Když jsem se vrátil, mé sedadlo už bylo zpět v původní poloze a na mém stolku ležela připravená snídaně.

"To určitě napravíme, ale teď to moc nejde," zasmál jsem se. "Ale jsem rád, že ses vyspal dobře. Já už jsem taky méně unavený."
Mick nám všem objednal snídani, kterou nám hned po probuzení letušky donesli. Dostal jsem croissanty, džem, jogurt a mnoho ovoce. Copak letíme do Paříže?!! Ale vypadalo to výborné!

Spokojeně jsem si sedl na své místo a natáhl se, abych políbil Louiho, který už si pochutnával na snídani.
"A pusa nic?" kňukl jsem, když se věnoval víc tomu ovoci než mně.
"To si zapamatuju," špitl jsem a natáhl se uraženě k jeho rtům.

"Promiň," zasmál jsem se a hned svou chybu napravil.
"Už je to lepší?" usmál jsem se a neposedné vlásky, co mu spadali do čela, jsem mu zastrčil za ouško.
"Vy dva si tady nevyměňujte sliny a jezte, než vám to sním já," šeptl za mnou Mick, až jsem se lekl a nadskočil. Byl jako duch...

Áron se na něm jenom zasmál a sám si jej přitáhl do polibku.
"Aby si jim nezáviděl," podpíchl jej Áron a všichni jsme si nemohli odpustit tiché awww.
"No dobře, ale i tak byste tu snídani měli dojíst!" nakázal nám opět, no teď už s úsměvem přes celou tvář.

Bylo tak krásně a milé vidět Micka ve stejné situaci. Oba byli spolu opravdu rozkošní.
"Co tak koukáte? Říkám, že to máte dojíst," řekl ještě pořád trochu rudý Mick a sedl si na svoje sedadlo, aby se sám pustil do své snídaně. A my jej následovali.

"Jsou spolu roztomilí," špitl jsem Louimu nad hrnečkem čaje, když jsem snědl vše, na co jsem měl chuť.
"Já tě slyším, Edwarde," ozvalo se ze sedadla za mnou.
"Tak ale je to pravda, tak to slyšet můžeš."

"Souhlasím," usmál jsem se na Harryho a věnoval mu ještě jednu drobnou pusu na tvář.
"A ty už nešmíruj a jez," zasmál jsem se na Micka a pustil se do jídla.
"Měli bychom jim udělat nějaké hezké fotky," šeptl jsem směrem k Harrymu.

"Jo," přitakal jsem spiklenecky, ale potom jsem raději byl potichu, aby se Mick nezlobil a čekal, než nám odnesou snídani. Po ní jsme si s kluky sesedli na naše sedadla a zahráli si několik partiček karet, aby cesta uběhla. Mick s Áronem zatím plánovali, co a jak bude. Na Floridu jsme měli přiletět kolem páté večer a byli jsme pozvání na večeři nějakým šéfkuchařem. Kluci vypadali, že ho znali, a tak jsem se jenom těšil. No a zítra byl v plánu Disneyland. Nejdřív veřejně a pak inkognito, aby jsme si taky něco užili.

Let nám uběhl opravdu rychle. Najedli jsme se, chvíli si povídali, hráli karty a i jiné hry, smáli se, vzpomínali, plánovali a i spali, nebo si jen užívali výhled z okna.
No po dlouhém čekání jsme se nakonec dočkali toho, že naše letadlo začalo klesat a pak už úplně přistálo na letišti. S úsměvem přes celou tvář jsem se hned zvedl ze svého sedadla. Těšil jsem se, co nového zažijeme na tomto našem "malém" výletě.