Secret little rendezvous ~ Larry ✓

60.

Spalo se mi skvěle na to, že jsme spali na gauči. Ráno mě vzbudili paprsky slunce a taky Louiho rty, které mě hladili a líbali po tváři a rtech, až jsem se na něj koukl a usmál se.
"Dobré ráno, broučku," špitl jsem a víc se k němu přitulil.
"Po dlouhé době nás nikdo nevzbudil," zasmál jsem se. "Jsem za to celkem rád."

"Jo, já taky. Musím se přiznat, že bych si na to i mohl celkem zvyknout," zasmál jsem se a zastrčil mu neposedné vlásky za ucho.
"Jenom... Nezdá se ti, že je tady až podezřele ticho?" řekl jsem, když jsem se pořádně zaposlouchal. Nikde jsem nic neslyšel, nikoho. Bylo to zvláštní, přeci v domě plném lidí by neměl být takový klid, no ne?

Když to řekl, opravdu jsem se zaposlouchal do zvuků kolem a opravdu nebylo slyšet ani chrápání kluků nebo puštěnou vodu. Bylo tady opravdu podivně ticho.
"Zvláštní, možná jsou na zahradě," broukl jsem. Moc jsem to neřešil, nejsem přeci jejich máma.

Chvíli jsme oba naslouchali do ticha kolem a jenom tak leželi.
"Myslím, že bychom měli být ticho a vůbec se nehýbat, aby jsme to ticho nenarušili," šeptl jsem, ale to se otevřeli dveře na chodbě, které vedou do zahrady a zpoza nich vykoukla Niallovu hlava.
"No dobré ráno, vy dvě hrdličky," zazubil se na nás dva, což nás oba úplně probralo a hlavně vytrhlo z naší chvilky osamotě.
"I tobě, Ni," pousmál jsem se a sedl si.

"Ja říkal, že budou venku," špitl jsem mu do ouška a jěště jej líbl na tvář, než jsem se pomalu postavil z gauče.
"Dobré ráno, Nini. Dnes máme snídani na zahradě?" nadhodil jsem a trochu si prohrábl vlasy, ať nějak vypadám.
"Čakáme na vás, ale vypadali jste tak rozkošně, že jsme vás nechtěli budit," přiznal se, jemně mě objal kolem ramen a vyvedl ven na zahradu. Nechali jsme Louiho trochu se probrat. Venku bylo krásně. Kluci seděli na terase pod stříškou a snídali
"Dobré ráno!"

Ještě jsem si zívl a pořádně si protáhl všechny končetiny, než jsem se konečně zvedl na nohy a porozhlédl se kolem. Všude byli ještě deky a polštáře z našeho filmového večera. Nepochyboval jsem o tom, že nás to všechno po snídani donutí Mick uklidit. To jsem se ale ještě musel jít najíst, abych na to měl vůbec energii. Vydal jsem se tedy na zahradu, kde už všichni byli. Jak jinak...
"Dobré ráno," pozdravili mě všichni jednohlasně a já jim pozdrav s úsměvem oplatil a usadil se ke stolu.

Bylo nezvyk, sedět od Louiho přes celý stůl, ale podle Micka by nebylo dobré, kdyby to nějakej paparazzi odfotil přes plot. A tak jsme se dotýkali jenom bosými chodidlami pod stolem.
"Byli jste roztomilý," zasmál se Mick a projel mě i Louiho pohledem. Mně podstrčil plný talíř ovoce, protože věděl, že to na snídani mám rád.
"Nejsi první, kdo to řekl."

Niall se taky usmál, protože pochopil, že on byl první, kdo to řekl. Hajzlík jeden samolibej.
"Dobře, děkujeme a teď konec řečí, jde se jíst," usmál jsem se a ostatní se jen zasmáli.
Mick podal talíř jídla i mně. Upřímně, když jsme byli na zahradě, čekal jsem nějaké grilované maso, i když to byla jenom snídaně. Ale ovoce? Ach jo...

"Takže, teď máme chvíli klid kluci. Jenom jedno focení, ale nebudou koncerty, když právě skončila tour," zhodnotil Mick a něco u toho naťukal do tabletu.
"Tohle se mi líbí," zasmál se Niall a opřel se o židli.
"Ne jenom tobě, volno je vždy fajn," broukl Liam s úsměvem.
"Dokonce, jak na to koukám, máme jeden týden úplně volný. Co tak si udělat dovolenou? Tenhle rok měl vybrat Zayn a na začátku roku si řekl o Řecko... tak nějaký soukromý ostrov? To by mohlo být fajn," pokračoval dál Mick.

"Micku, konečne nějaký dobrý nápad!" zasmál jsem, za což mi hned od něj přiletěl mírný pohlavek.
"Dobrý? Geniální, Tomlinsone!" řekl hned a opět začal něco tukat do tabletu.
"Tak se hned na něco podíváme," usmál se sám pro sebe a do vybírání zapojil i Árona.
"A nás se nezeptáš?" zasmál se Niall a dál se cpal jídlem.

"Vám to je i tak úplně jedno! Stačí vám, když tam je moře a hotel s bufetem, víc i tak nepotřebujete!" ušklíbl se Mick a kluci souhlasně přikývli. Já s tím neměl žádné zkušenosti, takže jsem jenom pokrčil rameny.

Nakonec jsme mu museli dát za pravdu, opravdu nám stačilo málo. Niall by napríklad mohl být kdekoliv, kdyby měl dostatek jídla. Zayn když bude na slunci, bude taky spokojený a Liamovi je jedno kde je, když jsme spolu. Stejně jako mně.... Mně stačí být s mým Harry.
"Nechte to na mě. Uvidíte, že se vám tam bude líbit," usmál se hrdě sám na sebe.
"Jen abychom se pak chtěli i vrátit," zasmál jsem se.

"To už nebude můj problém," zasmál se Mick a posunul tablet Áronovi, který začal něco hledat.
"Myslím, že tohle by mohlo být? Maličký rezort na soukromé pláži a okolí je opravdu hezké," zkonstatoval, když už jsme všichni jenom popíjeli džus.
"Skvělý výběr," pochválil jej Mick a pohladil ho po ruce.

Mick se usmíval jako malé dítě a jen se víc tulil k Áronovi. Ti dva se prostě k sobě hodili, o tom není pochyb.
"A kdy vyrážíme?" zeptal se Niall celý bez sebe. Určitě by vyrazil hned.
"A v kolik je to focení?" zeptal se Liam, čím nám vlastně všem připomněl, že nejdřív je důležitá práce a až pak zábava.
"No, focení je kolem oběda," zamyslel se Mick a raději se ještě koukl do svého diáře, zda se nespletl. Všichni jsme ale věděli, že to by se nikdy nestalo. Mick měl všechno pod palcem.

"Takže focení a máme týden volno?" ujistil se Niall a když Mick přikývl, radostně vykvíkl a nalil si další džus.
"Asi poprvé se opravdu těším na focení," zasmál se Zayn, zatímco Áron ukazoval Liamovi hotel, který nám právě zabookoval. Jěště nám oznámil, že jsme na malém ostrově, na kterém je jenom jeden hotel a maličká vesnička, takže budeme mít absolutní soukromí. Dokonce i na ten ostrov budeme muset dojet lodí, takže to znělo opravdu skvěle.

Úprimně, týden volna a navíc v soukromí, mimo všeho a všech, to znělo opravdu velice lákavě. Už jsem se této naší malé dovolené nemohl dočkat!!
"Navrhuji tedy dojíst snídani, abyste měli sílu na focení. Pak půjdeme do ateliéru, objednáme si oběd a pak probereme všechny detaily výletu jako například, kdy pojedeme a co si máte sbalit," řekl šťastně Mick a upil si z čaje.
"My se umíme sbalit i sami," namítl Niall.
"O tom dost pochybuju, broučku," ušklíbl se na něj Mick.

Když jsem viděl, jak mi naposled vyházel půl kufru, jenom jsem se musel zasmát a zatím hledal Louiho nohu pod stolem, kde jsem se jej jemně dotkl. Užíval jsem si, že je jenom kousek ode mě.
"Myslím, že to je dobrý nápad," přitakal jsem Mickovi a myslel na mě a Louiho na pláži, která bude celá jenom naše.

"Dobrý? Skvělý! Vždyť jsem ho měl já!" zasmál se Mick a ještě jednou (a určitě ne naposled) se podíval do svého tabletu, aby se usmál nad svým nápadem.
S úsměvy a poklidnou atmosférou jsme se všichni nasnídali a pak už si jen povídali, než jsme se museli od stolu zvednout a jít do jednoho ateliéru na focení. Těšil jsem se, protože pak už jsme měli mít konečně volno, no taky jsem byl smutný, protože jsem se musel na tu chvíli pořád držet od Harryho dál.

Je podivné, jak člověk něco začne brát jako přirozené a pak to najednou nemá a cítí se neúplný. Přesně tak jsem se cítil při focení, kde jsme se s Louim museli držet tak daleko, jak jen to šlo, ikdyž to muselo vypadat, jako by jsme se pohádali. No když jsme se vrátili domů, zapadli jsme do sebe jako kousky skládanky a zmizeli v mém pokoji.