Bodyguard

Vzpomínky na staré časy

Zhluboka jsem se nadechl a následně vystoupil z auta. Na chvilku jsem zauvažoval o tom, jestli celé tohle stěhování není jedna velká chyba, ale nakonec jsem usoudil, že rozhodně ne. Je to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Babi s dědou mají celkem velkou zahradu, na které děda tráví většinu svého času. Kus odtud je i řeka a jezero, kam jsme často chodili na ryby, Bella se často vydala s námi a to samé její mamka Annie. Prarodiče si vždy nechají jedno štěně a zbytek udají po různých známých nebo sousedech. Pamatuju si, jak nám Annie kdysi ukradla koš plný ryb. Děda si toho nejdřív nevšiml a pak ji naháněl asi půl hodiny. Taky si pamatuju na to, jak mi děda postavil skrýš na stromě, který byl na zahradě. Bylo tu celkem dost stromů, takže byl i docela schovaný. Když nad tím tak přemýšlím, vždycky jsem měl s dědou lepší vztah než s vlastním otcem, na kterého moc hezkých vzpomínek nemám. Ale není se čemu divit, otec se mi nikdy moc nevěnoval, existovaly pro něj jen jeho zájmy a já s bratrem jsme šli stranou, tedy většinou spíš já. Ale to je teď vedlejší. ,,Tvůj pokoj je stejný jako dřív, jen jsme ti objednali větší postel, do té staré už by ses stejně asi nevešel. Bohužel přijde až za dva dny, takže zatím klidně můžeš spát v pokoji tvé mamky." řekl děda s drobným úsměvem, i když jsem si všiml drobného záblesku smutku, který se mu mihl ve tváři. Abych to objasnil, děda je táta mé mámy, která tu vyrůstala. Nechtěl její pokoj předělávat na něco jiného a tak ho nechal tak jak byl. Já tu měl taky pokoj, protože jsem sem na rozdíl od bratra často jezdil jako dítě. Osobně mi přijde, že se mnou mají lepší vztah než s bratrem, což mě občas krapet udivuje, vzhledem k tomu, že mají podobný hudební vkus. Děda ale tvrdí, že hudba mého bratra zní jako mrouskání koček a že se to vůbec nedá srovnávat s kvalitní hudbou. S tím nemůžu jinak než souhlasit, kdo by taky chtěl tu bratrovu napodobeninu hudby vůbec poslouchat? Vzali jsme mé věci a vydali se do domu. Mohl jsem slyšet nadšené štěkání a škrábání spojené s kňučením uvnitř domu, určitě Bella, vždycky takhle vyváděla, když někdo přijel. Bella nebyla čistě domácí pes, často trávila celé dny na zahradě, to ovšem platí i o domě, kde nejradši ležela u krbu, nebo seděla v kuchyni a žebrala o nějaký kus masa, když někdo vařil. Pamatuju si jak lehávala pod stolem jídelny a já ji 'nenápadně' dával část svého jídla. Doteď nechápu, jak na mě mohl děda s mamkou přijít, byl jsem přece nenápadný.