Bodyguard

Pamatuješ si na sýrovou válku?

Děda se nakonec vydal zpátky domů, ano šel sám, protože mi mamka Lizzie navrhla, že tu můžu přespat a já to přijal. Na spoustu věcí ze svého dětství si nepamatuju a Lizzie by mi mohla celkem dost pomoct. ,,Takže, mamka říkala, že k večeři udělá langoše, dáš si, že jo?" zeptala se mě s úsměvem Lizzie, když se vrátila zpět do svého pokoje, ve kterém jsem na ní čekal a prohlížel si nějaké další fotky, které našla. ,,Jasně, víš jak dlouho jsem je neměl?" zeptal jsem se jí s úsměvem a fotky odložil na postel. ,,Mimochodem, pamatuješ si na tu naší bitku se sýrem?" zeptala se se smíchem a já se zamyslel. Něco podobného se mi vybavilo, jestli se nepletu, tak ten den Lizziina mamka dělala langoše nebo špagety a my dostali za úkol nastrouhat sýr. Akorát jsme chtěli pomáhat tak moc, že jsme se o to struhadlo skoro až poprali a sýr tak nakonec vysypali na stůl, židli i na zem. Následně jsme po sobě ten sýr začali házet a Lizzie pak musela jet na kole rychle sehnat nový sýr, dřív než to její mamka zjistí. Na mě pak zbyl úklid kuchyně. ,,Jo to byla zábava, ale mohla si mi s tím úklidem pomoct." uchechtl jsem se. ,,Já jsem chtěla, ale Kaiko trval na tom, ať jedu sehnat nový. Nechápu ho. Byl z nás nejstarší a stejně tam poslal mě." řekla uraženě. ,,Počkat, Kaiko u toho byl?" zeptal jsem se jí krapet zaraženě a přeměřil si ji pohledem. ,,Jistě že ano, trval na tom, že ti pomůže uklidit kuchyň. Ale nakonec to dopadlo tak, že ji stejně uklízel spíš on. Měl si ho dost omotaného okolo prstu, udělal všechno, co si po něm chtěl. Pamatuješ na tu příhodu s herbářem?" zeptala se mě a já jen záporně zakroutil hlavou. ,,No, tehdy jsi měl úkol udělat herbář. Měl si na to celé léto, ale tys na to stejně zapomněl a vzpomněl sis na to až den před odjezdem domů. Kaiko pak byl vzhůru bůh ví jak dlouho jen aby za tebe ten úkol udělal. Ani nevíš, kolik sousedů obešel jen proto, jestli doma nemají usušené nějaké bylinky. Vážně se dost nadřel a to všechno jen a jen protož nechtěl, abys měl nějaký problém a protože mu na tobě záleželo." řekla s lehce starostlivým úsměvem a já upřímně trochu zesmutněl. Mrzí mě, že si na něj skoro vůbec nepamatuju. ,,Vídáš se s ním pořád?" zeptal jsem se jí po chvíli ticha, které mezi námi panovalo. Možná že kdybych se s ním zase někdy sešel, vzpomněl bych si na pár dalších věcí. Možná i na všechno... 

/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, dnes vyjdou ještě dvě a budu se snažit, aby nevyšli jen pár minut před půlnocí

Jak si myslíte, že to bude pokračovat?